Nurse

-9-

Seděl tam a vypadal stejně překvapený jako já.

"Mám střepinu v lýtku."

Odpověděl na mou původní otázku. Vyhnula jsem mu krví prosáklou nohavici a začala mu ránu dezinfikovat. Naštěstí to nebylo tak strašné, jak to vypadalo. Střepina nebyla hluboko a dala se vytáhnout jen pinzetou, ale chtělo to trochu zručnosti. Když se mi to konečně povedlo, rychle jsem mu nohu obvázala. Celou dobu jsem na sobě cítila jeho pohled.

"Vy zase pracujete, Mary? Neměla byste."

Prolomil to posvátné ticho otázkou. Jeho hlas zněl starostlivě. Neodvažovala jsem se mu podívat do očí.

"Jak vidíte."

Odpověděla jsem stroze. Necítila jsem se v jeho přítomnosti zrovna nejlépe. Bylo mi trapně a i přes to všechno...

"Odpustíte mi to někdy?"

Zvedla jsem pohled a zadívala se do těch hlubokých modrých očí.

"Je možné že vám za nějaký čas odpustím. Ale odpustit neznamená zapomenout."

Začala jsem rychle uklízet zdravotnické náčiní.

"Pak se budu snažit, abyste zapomněla. Věnujete mi svůj čas, Mary?"

Znovu jsem vzhlédla.

"To záleží na vás. Jestli se budete chovat slušně."

Otočila jsem se k odchodu. On mě ale chytil za paži a strhl zpátky.
Špičkami prstů mi přejel přes lícní kost.

"Doufám, že mi dovolíte vás poznat."

Řekl rychle, otočil se a odkráčel pryč.