S hlavou v oblacích

(8.)

Jonášovi jsem roztáhla matračku hned vedle mé královské lóže. Teda skoro královské. Hodně skoro.
Už když jsem ji vytahovala ze sklepa, si začal stěžovat.
Na "Ale já budu spát níž než ty," nebo podobné hlášky postrádající smysl jsem mu jasně odpověděla: "Taky můžeš spát na zemi, nebo jít domů," s tím, že už byla venku tma, tak raději mlčel.
Když jsme šli po schodech mi dokonce tenhle gentleman prozradil jeho malé tajemství: "Víš, většinou když lidi chodí po schodech, zvedají nohy, aby nedopadli jako ty," ušklíbl se.
"Díky za informaci. Můžeš mě začít učit." Snažila jsem se přátelsky usmát, ale neřekla bych, že jsem měla nějaký úspěch. Další věc do seznamu - "chci se naučit než umřu".
Moje smrt ale nastala dřív, než jsem čekala. Když to upřesním - smrt mé hrdosti, jelikož jsem si potřebovala odskočit a to byla osudová chyba.
Zavřela jsem dveře a celý můj vylučovací rituál probíhal podle plánu. Myslím, že to nemusím popisovat do detailů. Přiblížím vám spíš tu část, když jsem se snažila dostat ven. Umyla jsem si ruce a dala si na ně krém - nic neobvyhlého. Bohužel se normálně na záchodě u mého pokoje nezavírám, protože můj sociálni život stojí za nic.
Zatáhla jsem za kliku, která mi ale vyklouzla z ruky. Tu jsem si utřela do ručníku a zkusila to znovu. Další marný pokus. Takže jak se říká: "do třetice všeho dobrého".
Teď jsem se připravovala jako boxer na zápas. Klika povolila! Ale bohužel směrem ke mně, takže mě síla, kterou jsem do toho vložila, odhodila na zem i s klikou.
"Au," zaklela jsem tiše.
Druhý pád dne, to je ale u mě naprosto normální.
Teď jsem ale potrěbovala dořešit, jak se dostat ven a první, co mě napadlo, bylo začít křičet. Ja vím, strašně chytré.
"Jonáši?"
Vypadá to, že jsem si to zakřičela sama pro sebe.
"JONÁŠI!!"
"Ano Popelko, potřebuješ pomoct? Naneštěstí jsme každej jinýho pohlaví. Nevím, jak holky čuraj."
"Zatáhni za kliku, prosím," trapně jsem zažadonila.
"Co to je?" uchechtl se.
Neměla jsem nachystanou odpověď a víc už jsem se ztrapnit nemohla, takže jsem odpověděla jednoduše.
"Jestli chceš, abych tu zůstala přes noc, tak dělej blbýho dál,"
Najednou se dveře otevřely a já si uvědomila, že jsem pořád rozpláclá na kachličkách.
"Už si připadám jako nějakej tvůj osobní zvedač," řekl zaraženě a místo toho, aby mi pomohl, se rozhodl, že se bude radši popadat za břicho a smát se na celé kolo.
K mému udivení mi natáhl ruku, ale já jsem jen uraženě odfrkla a zvedla se sama.
Byl čas k dlouho očekávanému momentu večera.

Ahoj!
Chci se omluvit, že to tak protahuju, ale v přístím dílu se už určitě něco stane.
Doufám, že se díl líbil. Tahle Thea mi je tak strašně podobná, až mě to děsí. Stejnětak Jonáš je podobný mýmu nejlepšímu kamarádovi (nečekaně) taky Jonášovi.
Adel 🙌🏼💞