S hlavou v oblacích

(17.)

Probudila jsem se o 6 minut dřív, než měl zazvonit budík, takže jsem byla nejšťastnější člověk na světě. Teda do té doby, než jsem si uvědomila skutečnost. Úsměv z tváře mi hned zmizl, tak jsem se podívala na mou zeď, plnou povzbuzujících citátů, doufajíc, že úsměv vrátím zpátky. Ovšem marně.
Místo toho, abych odjela a železnou kouli, která mě zatěžuje, nechala v tomhle městě, ji beru se sebou.

Hned po mé ranní rutině jsem zkontrolovala, jestli mám všechno a vyrazila jsem za mamkou do auta. Už jsem otevírala dveře od auta, když mi něco docvaklo. "Knížka!" Nechala jsem ji na pod polštářem. Běžela jsem zpátky jak splašená, protože už mi to mělo za chvilku letět.

Když jsme dorazily na letiště, chvíli jsem se rozhlížela. Nikdy jsem na letišti nebyla, takže jsem si ho mohla vytvořit jen v mých představách, ale tohle opravdové bylo úplně jiné, zajímavější, zmatenější, větší, bylo tu mnohem více lidí.
"Každý večer mi volej, holčičko moje. A hlavně si to tam užij a zapomeň na všechny problémy," řekla mamka a já ji objala. V mnohém jsme se neshodly, ale bude mi chybět. Ještě jednou mi vysvětlila, kam mám jít, nastoupila do auta a odjela.
"Denča volá Theu," zakřičela Denisa. "Volaný účastník je momentálně nedostupný," odvětila jsem.
Denča se jenom škaredě ušklíbla. Jinak než Jonáš. Vím, že to Denča myslela naprosto stoprocentně zákeřně a urážlivě.
"Jdu na check-in, ty si dělej, co chceš," řekla jsem a jednoduše jsem odešla. Šla za mnou. Páni, to je pokrok.
"Ukažte mi vaše letenky, prosím." Téhle věty se nám dostalo, po dvaceti minutovém čekání ve frontě, kde se můj a Denčin rozhovor proměnil v překvapivě milejší, než byt doposud.
Ale když jsem se podívala na naše letenky, zjistila jsem ze mé prosby nebyly vyslyšeny. Měla jsem sedadlo vedle mé spolužačky. Zákon schválnosti. Protočila jsem oči a letenky podala paní. Poté jsme jí předaly kufry a šly si stoupnout do další fronty.

Ahoj! Omlouvám se, že dlouho nebyl díl, ale měla jsem příjmačky na střední školu, kam jsem se dostala! Jsem přijata na konzervatoř v jiném městě, takže budu na intru. Kdyby jste chtěli vědět víc, můžete mi napsat do zpráv. Každopádně doufám, že se vám dnešní díl líbil, i když se ten pobyt teprve rozjíždí.
-Adél☺️