"Chci jet domů," fňukla jsem Harrymu do ramene. Jeho rukáv byl už celý mokrý a taky černý. Divím se, že mu nic nevadilo. Vždyť taková naivní holka tu stály v objetí celosvětové hvězdy. Odtáhla jsem se od Harryho.
"Proč to děláš?" zeptala jsem se a utřela jsem si z obličeje další slzy, které se ukrutně draly z mích očí ven.
"Nevím," řekl a pohladil mě po tváři. Další várka slz přistála na mém tričku a zanechala modré stopy. Byla jsem dezorientovaná a nutně jsem si potřebovala lehnout.
"Zavezeš mě domů?" zeptala jsem se ho. Byla jsem ohromená, že souhlasil, i když mě vůbec neznal. Byl jako jiný, když mě tu naše v obložení krve. Choval se jako starší bratr, který musí chránit svou malou sestřičku, i když já jsem žádného neměla. Choval se jako nejlepší kamarád, který má strach o svou kamarádku, choval se jako přítel, který má strach o svou milou, aby se jí nic nestalo.
"nenechám tě v takovém stavu samotnou doma," řekl a podíval se mi do očí.l. mě se v ten moment zvedl žaludek tak, že jsem včerejší večeři vyklopila do záchodu.
"No teď už vůbec ne," řekl a vyhoupl si mě do náruče jako princeznu nebo nevěstu a nesl mě někam pryč. Spíš zpátky do ateliéru. Posadil mě tam na židli a sbalil všechny moje věci. Vše vysvětlil jeho kamarádům a Paulovy. Přehodil si mou tašku přes rameno a znovu mě vyzvedl do náruče. Musela jsem být těžká.
"Mám nohy, polož mě na zem," vybízela jsem ho. Jenomže on mě ignoroval. Došel se mnou až k velkému černému autu, do kterého mě posadil a připoutal. Obešel celé auto a sedl si na místo řidiče. Ještě nikdy jsem nejela v tam velkém atě. Pootevřela jsem si okýnko, aby na mě proudil svěží vzduch. Harry se věnoval řízení a ani jednou nepromluvil, až…
"Ani nevím, jak se jmenuješ," vyhrkl ze sebe.
"Jacqueline Cartier," řekla jsem s velkou námahou. Bylo mi strašně špatně a v některých momentech jsem myslela, že to odnese jeho palubní deska.
"Už budeme u mě doma," oznámil mi. To už jsem to skoro mohla vydržet. Harry zajel do nějaké z mnoha ulic,které jsem nestačila ani zpozorovat. Byla to ulice plná velkých domů a myslím, že i hodně drahých. Vystoupil z auta a jako pravý genleman mi šel oevřít dveře. Bohužel já jsem byla rychlejší a moje nevolnost mi to tak ovlivnila, že schytal akorát tak dveřmi do obličeje. Já jsem si akorát tak čapla u trávníku a snažila se zhkuboka dýchat. Ucítila jsem nečí ruku na mém rameni.
"To bude dobré. Pojď dovnitř, Al," řekl a pomohl mi se narovnat. Byl slušně vychovaný, i když někdy měl svoje tiky, že se choval jako hulvát. Pořád mě na sobě mou tašku a teď ještě pomáhal mě, aby se mi nic nestalo. Když jsme došly ke dveřím, Harry je odemknul a potom mi je podržel, abych mohla vejít. Zula jsem si boty a podívala jsem se kolem. Jeho dům byl velký a prostorný. Šlo poznat, že vydělává dost, aby si tohle všechno mohl dovolit. Rozhodně měl vkus a styl. Takový typický anglický. Né ten starý, ale ten moderní. Sic můj žaludek pořád prtostoval, bylo mi trochu líp. Bylo to snad jeho přítomností?
"Em, kde máš koupelnu?" vysoukala jsem ze sebe s námahou, abych nevyzvracela na jeho podlahu další chod mého jídelníčku.
"V patře první dveře v pravo, proč?" řekl a já ihned vystřelila jako blesk do koupelny. Znovu jsem objímala záchodovou mísu a obracela jsem do njí celý svůj žaludek. Harry za mnou přiběhl a celou dobu mi držel vlasy i přes všechny mé protesty, bay odešel, že to vidět nemusí. Bylo to od něho milé gesto. Vážně mi jeho přítomnost dělala dobře. Harry na chvíli odešel a vrátil se zpátky s tričkem, tepláky a osuškou.
"Vzal jsem nějaké svoje věci, budou ti velké, ale co už. Osprchuj se a já uvařím čaj a připravím ti něco k jídlu," řekl a přívětivě se na mě usmál. Nebyl to takový ten typyclý americký úsměv, ale takový ten, když se usmějete zamilovaně na člověka, kterého máte rádi. Jen jsem mu přikývla. Harry odešel a zavřel za sebou dveře.
Svlékla jsem si všechny věci a vstoupila do sprchového koutu. Navolila jsem si teplou vodu. Představila jsem si, že voda smývá všechny moje chyby, starosti a ostatní věci. Po dokonalém umytí jsem byla čistá jak fyzicky, tak psychicky. Oblékla jsem si svoje spodní prádlo a potom Harryho věci. Voněly jako… Harry. Položila jsem osušku před vanu a potom došla dolů do kuchyně, kde jsme předpokládala, že Harry bude. Vanula se z tama lahodná vůně makarónů se sýrem. Došla jsem do kuchyně a Harry seděl za notebookem.
"Jacqueline Cartier, pravnučka slavného šperkaře Louise Cartiera představuje svou první fotografickou výstavu v New Yorku," přečetl Harry nahlas, když jsem vešla.
"Tak už to víš," řekla jsem. Stálala jsem před tím jako tvrdé Y a čekala na jeho odpověď.
"Ani se nediviím, že Paul vybral zrovna tebe. Tvoje fotografie jsou zajímavé," řekl a pokynul mi, abych si sedla a najedla se. Několikrát jsem Harryho pochválila, že je skvělý kuchař. On se jenom zasmál. Potom, co jsem dojedla a společně jsme umyly nádobí mi Harry řekl, že se mi vrátila barva do tváří. Vydali jsme se do jeho pokoje. Jen tak jsme tam ležely a povídali si o tšem možném. Nikdy jsem neměla nejlepšího kamaráda a až teď jsem si myslela, že jsem ho našla, jenomže on byl víc než jen nejlepší kamarád… byl můj přítel. Pozdě večer jsme se rozhodli, že už půjdeme spát. Pořád jsem se vrtěla a nemohla jsem usnout. Pak seHarry probudil a podíval se mi do očí.
"Děje se něco Jackie?" zeptal se starostlivě.
"Harry?" opatrně jsem se zeptala.
"Ano?" usmál se na mě - jemně.
"Dáš mi pusu?" zašeptala jsem. Šlo vidět, že to Harryho zaskočilo. Prohrábl si své kudrliny a potom chytl můj obličej do jeho dlaní. Něžně přiložil své rty na ty moje. Nejdřív je jenom tak otřel, ale potom je přitiskl úplně. Byl to prvně malý nevinný polibek, ale později přibral na intenzitě. Harry se přehoupl tak, že byl nademnou. Z mé malé nepozornosti se jeho jazyk prodral do mých úst.
Bylo to zakázané …
