Nastalo ráno a já jsem myslela, že nebude nic lepšího, než se probudil vedle člověka, do kterého se bezhlavě zamilujete. Jenomže dotyčný jménem Harry nebyl nikde. Všimla jsem si, že naše svršky se pořád válely po pokoji. Sebrala jsem alespoň svoje věci a uklidila jsem je do kufru, který jsem tu měla. V přepravce jsem zkontrolovala Madly. Tak jsem pojmenovala koťátko, které mi dal Harry k vánocům. Do misky, kterou jsem si vynutila, jsem jí z koupelny donesla vodu a do druhé jsem jí nasypala trošku granulek. Stejně za chvilku bude v novém domově. Sebrala jsem čisté spodní prádlo, černé legíny a dělší bílé tričko s nápisem 'Made in Paris' Zašla jsem do koupelny a dopřála si dlouhou sprchu. Vyčistila jsem si zuby a potom zkrotila tu hřívu, které říkám vlasy. Dívala jsem se na sebe do zrcadla. Už jsem neviděla tu holku, které všichni ubližovali. Už jsem viděla novou Jacqueline, jak se usmívá, jak je jiná, odvázaná. Můj krk zdobilo pár znamínek lásky. Zasmála jsem se nad tím, co se včera odehrálo.
Sešla jsem dolů do kuchyně, kde u ledičky stál pořád Niall a nemohl se rozhodnout, mezi Nutelou a burákovým máslem. Zasmála jsem se nad jeho rozmýšlením a z misky sebrala pouhou hrušku. Harry se chlubil u kluků s novým přívěškem, který dostal na vánoce.
"Co je v tom přívěšku za šutr?" zeptal se mě Niall, který se nejspíš už rozhodl pro burákové máslo. Já jen pokrčila rameny.
"Asi diamant, nevím," řekla jsem a kousla si do hrušky. Niall se na mě díval jako na blba.
"Diamant?" nevěřícně se mě zeptal. Vysvětlila jsem mu, že jsem za nic neplatila. Že je to od Cartier. Celkem mi bylo jedno, jaký kamínek tam je a kolik by to stálo normálně. Harry za mnou došel a hned se začal smát mému krku.
"Blbečku," řekla jsem a když jsem šla kolem něho, bouchla jsem ho rukou do ramene. Sedla jsem si do obýváku vedle Chris a sledovaly jsme spolu televizi. Chris jen tak přepínala programy.
"Vrať to!" křikla jsem na ni. Chris to vrátila a tam se objevila animovaná pohádka od Tima Burtona - Mrtvá Nevěsta. Miluju ten film. Zasměně jsem si dívala na to, jak se Viktor musel rozhodnout. Jenomže Kosťa byl stejně nejlepší. Tak či tak, Ukradené Vánoce od Tima Burtova s Jackem jsou lepší.
Po obědě, kdy vařil Liam a Harry, a divím se, že se to dalo jíst, jsem si šla dobalit všechny věci a společně s Madly nás Harry zavezl ke mně domů. Před domem stály dvě auta.
"Hups," řekla jsem a kousla jsem se do rtu. Moji drazí rodiče byli doma. Dala jsem Harrymu rychlou pusu a šla do domu. Otevřela jsem a hned ve vstupních dveří jsem pustila Madly ven, aby prozkoumala svůj domov.
"Jacqueline?" ozvalo se odněkud moje jméno. Bylo to ze zadního salonku, kde měla moje matka kancelář. S nejistotou jsem šla tam, kde ona byla.
"Kde jsi byla?" ptal se mě otec tím jeho přísným hlasem.
"Venku…" špitla jsem ve snaze, že mi to uvěří. A taky že uvěřili. Jenom mi řekli, že příště mám dát vědět, že jdu ven. Jen jsem odsekla, že je stejně můj život nezajímá a šla jsem do svého pokoje. Pečlivě jsem vyskládala čisté věci zpátky do skříně, když jsem si uvědomila, že jsem nechala foťák, který mi dal Harry v hlavním sídle. Našim jsem řekla, že se hned vrátím.
Pěšky jsem se vydala nědaleko od domu k hlavnímu sídlu. Skoro všechny auta, co tu byly zmizely a zůstal tu černý Range Rover. Nemusela jsem zvonit či klepat. Otevřela jsem si svým klíčkem a vstoupila dovnitř. Potichu jsem zavřela dveře.
"Liame? Chci si promuvil o Jackie," ozvalo se z obýváku. Zůstala jsem stát jak opařená na chodbě a poslouchala jsem. Jo, vím, že se cizí rozhovory poslouchat nemají, ale mluvili o mě.
"Děje se něco, Harry?" ptal se Liam. Uslyšela jsem zavrzání gauče. Sedli si.
"Víš, jde o to, že jsem ji chtěl dostat jen do postele…" To bylo moc. Víc jsem slyšet nepotřebovala.
S klidným hlasem jsem řekla:
"Tak se ti to podařilo, co?" Moje tělo se vynořilo zpoza rohu, abych na ně přímo viděla.
"J-jackie, není to tak jak si myslíš," začal Harry. Po mé tváři se začaly řinout slzy.
"Absolutně nejsem důvěřivý člověk a naučila jsem se, že většinu lidí pocity stejně nezajímají. Nerozebírám svůj život s každým na potkání a snažím se žít tak, abych byla sama se sebou spokojená. Nenám potřebu o sobě dávat první poslední, vyhovuje mi mít své soukromí, a ráda si udržuji odstup, ale tobě jsem věřila. Věděla jsem, že to bude chyba si vytvářet kamarády," říkala jsem a přitou jsem se mu dívala do očí. Buď silná, Jacqueline! Buď silná! Znělo mi v hlavě.
"Jacks, tohle prosím neříkej," říkal a přibližoval se ke mně.
"Nešahej na mě Harry. Jsi jenom sprostý lhář a já husa ti věřila!" zakřičela jsem na něho a v návalu vzteku moje ruka vystřelila rychlostí světla a Harrymu pořádně jednu vlepila. Když jsem si uvědomila, co jsem udělala, utekla jsem pryč. Z jejich domu. Pryč z tama, kde byl on. Utekla jsem se slzami v očích k sobě domů, tam se zavřela v pokoji a vybrečela snad celé moře slz. Věděl, co se mi přihodilo, ale sám si zahrával se mnou. Někdy je lepší být sám.
Pohled: Harry
"Liame? Chci si promluvit o Jackie," řekl jsem a přistoupil ke svému kamarádovy.
"Děje se něco, Harry?" ptal se Liam. Pokynul jsem mu rukou, abychom si sedli. Pohovka torochu zavrzala pod naší váhou.
"Víš, jde o to, že jsem ji chtěl dostat jen do postele…" začal jsem a ani jsem nemohl doříct větu, když se ozvalo:
"Tak se ti to podařilo, co?" Něčí tělo vy vynořilo zpoza rohu. Byla to Jacks.
"J-jackie, není to tak, jak si myslíš," začal jsem rychle mluvit. Viděla jsem, jak se jí po tváři začali řinout slzy.
"Absolutně nejsem důvěřivý člověk a naučila jsem se, že většinu lidí pocity stejně nezajímají. Nerozebírám svůj život s každým na potkání a snažím se žít tak, abych byla sama se sebou spokojená. Nenám potřebu o sobě dávat první poslední, vyhovuje mii mít své soukromí, a ráda si udržuji odstup, ale tobě jsem věřila. Věděla jsem, že to bude chyba si vytvářet kamarády," říkala a já k ní začal přistupoval. Chtěl jsem jí obejmout a nikdy nepustit.
"Jacks, tohle prosím neříkej," říkal jsem a pořád se přibližoval.
"Nešahej na mě Harry. Jsi jenom sprostý lhář a já husa ti věřila!" zakřičela na mě a v návalu vzteku její ruka vystřelila rychlostí světla a pořádně mi jednu vlepila. Automaticky, jsem si jednu ruku přitiskl ke tváři. Pořádně to štípalo. Když si ona uvědomila, co udělala, s brekem utekla.
"Jacks! Jackie!" křičel jsem na ní, ale ona se neotáčela. Neměl jsem sílu na to, abych běžel za ní. Dosral jsemm to. Sedl jsem si na podlahu, přitiskl kolena k hrudi a nechal po tvářích stíkat slzy…
