Po dvanácti hodinovém letu to všechno vypadalo jinak. V New Yorku byla pořád vánoční nálada. Sníh se tu překvapivě trochu udržel. Všude svítily světýlka, na každém rohu hrály jiné koledy a na nás... ne na nás, na ně na letišti čekaly fanynky. Nevěnovala jsem tomu pozornost. Vždyť jsem jenom ta holka z umělecké, která je doprovází na turné. Nemusela jsem se starat o věci. Budou na nás čekat v hotelu. S mou příruční taškou jsem se prodrala davem fanynek pryč. Myslím, že Rose šla hned za mnou, ale její nevymáchaná huba prozradila všem fanynkám, že je nová stylistka One Direction. Myslím, že Paul byl hodně dobře naštvaný.
Čekala jsem na ně snad celou věčnost. Jasně, byla to jejich povinnost. Nahodit falešný úsměv, fotit se, rozdávat objetí a podpisy do deníčků 13letých holek. Nečí ruka spočinula na mém rameni.
"V pohodě?" ozval se hlas s dosti silným přízvukem.
"Časem si zvyknu... Proč nejsi s ostatníma?" zeptala jsem se.
"Tak. Víš co, některé fanynky jsou dosti kritické ohledně mě," řekl a skopil pohled do země a potom se podíval zpátky na mě s falešným úsměvem. Stoupla jsem si na špičky a silně ho obejmula.
"Jsem rád, že jsi zpátky," zašeptal a potom se na mě konečně přímně usmál.
Po nějaké té době jsme se dostaly do hotelu, kde se začali kluci dohadovat, kdo jak bude s kým spat na pokoji. Jedině komu to bylo jedno jsem byla já a bohužel Harry. Celkově to bylo jedno, protože Paul jim řekl, že máme celé apartmá - to největší, jen pro sebe.
Vydaly jsme se nahoru a já si zabrala ten první pokoj, který jsem viděla. Byl sladěný do krémové barvy s výhledem na rušný New York. Nádhera. Šla jsem si pro kufry s věcma. Nechtělo se mi nic vybalovat, tak jsem to nechala být a lehlca si na postel. Čuměla jsem jen tak do stropu.
"Jackie? Jdeme dolů na oběd. Jdeš taky?" Vtrhl mě do pokoje Niall s velkým úsměvem.
"Nemám hlad," odsekla jsem mu s velkým nezájmem. Niall mi skočil na postel.
"Pojď, pojď, pojď, prosím!" vyšiloval a přitom skákal po postely.
"Fajn už jdu!" Vyhrabala jsem se z postele a šla s ním do hotelové restaurace, kde seděli všichni kluci včetně Rose. Sedla jsem si vedle Nialla a objednala si salát s krevetami a k tomu sklenici vody.
Všichni kromě Harryho se na mě divně podívali.
"Co je?" zeptala jsem se.
"Vážně jako budeš jít teď zvířecí stravu?" zeptal se mě Niall.
"Musím držet dietu," prohlásila jsem.
"Ty? Takové párátko," řekl Louis a zasmál se.
"Dej si něco pořádnýho, Jack. Jako já," řekl.
"Nialle, kdybych snědla každý den to co ty, vypadala bych jako kulička a to nepřipadá v úvahu. Musím zhubnout. Jsem tlustá," řekla jsem.
"Kde?" zeptal se se smíchem Zayn.
"Tady!" řekla jsem rázně a vyhrnula jsem si tričko, načež se ukázal dokonalý výhled na mé ploché až pohublé bříško.
"Děláš si strandu? Vždyť si kost a kůže," řekl Niall přičemž do mě začal rýpat prstem.
"Přestaň! Prostě musím zhubnout," řekla jsem a hned mi donesli salát a pití.
"Strava jak pro králíka," odfrkl si Niall.
Když už bylo po jídle, tak nám řekli, že pojedeme na nějakou módní přehlídku. Souhlasila jsem, že pojedu taky a okouknu, co vlastně teď letí. Oblékla jsem si společenské šaty černé barvy a k tomu lodičky na platformě s otevřenou špičkou. Vlasy jsem upravila a udělala dokonalý makeup. DO psaníčka dala kreditku a mobil. Do ruky jsem vzala ještě svůj parfém a lehce se navoněla.
"Jackie? Čeká se na tebe!" Ozval se Liam. Prošla jsem do obýváku, kde všichni stáli v oblecích.
"Páni. Sluší vám to kluci," řekla jsem. Rose byla oblečená celá do růžového. Na to, že je na návrhářství, má tedy styl hadra.
Jely jsme několik minut až před náš cíl. Budova, ve které se měla konat modní přehlídka.... svatebních šatů.
"Šaty? A svatební? Né!" zavřískal Niall a pleskl se do čela.
"No ták, bude to sranda!" křikla Rose a táhla je dovnitř.
"Jackqueline Cartier? Jsi to ty?" oslovil mě nějakýý muž.
"Marcusi?" Podívala jsem se na svého dlouholetého přítele dobře. Faktem bylo, že Marcus je orientovaný na jeho stejné pohlaví a taky je ženatý a znám se s ním přes rodiče.
"Jackq, vypadáš úchyvatně! Že půjdeš předvést alespoň jedny šaty!" naléhal na mě.
"Marcusi, jsem tu pracovně, nemyslím si, že bych mohla..." začala jsem.
"Ale jo jdi," překřikovali se jeden přes druhého kluci.
"No vidíš!" žasl Marcus a už mě táhl pryč do jedné z místoností.
"Na, obleč si tyto," řekl a podal mi vak s šatama.
"Jednou tě vážně zabiju," řekla jsem. Marcus se jenom zasmál a odešel pryč.
Svlékla jsem ze sebe šaty a soukala se do těch svatebních. Náhle jsem si připadala jako princezna. Šaty mi pasovaly dokonale. Splnil se mi sen z dětství. Vždy jsem chtěla být princezna.
Teď už jenom vymyslet, jak si je v zadu zapnout.
"Pomůžu ti," ozvalo se za mnou a někdo mi zapl zip na šatech.
"Děkuji," řekla jsem a otočila se. Ztuhla jsem.
"Už teď tě vidím, jak jdeš uličkou v ještě krásnějších šatech, usmíváš se a nechybí ti daleko k pláči. V rukách svýráš úžasnou kytici květů, ale ty nemají na tvou dokonalost. Každým krokem se přibližuješ uličkou k oltáři, kde čekám já..." říkal, přičemž mě jednou rukou chytl za tu mou a tou druhou mě pohladil po tváři. "Když příjdeš až ke mě, vezmu tě za ruku. Oba odříkáme slib a řekneme si své ano a potom tě dlouze a vášnivě políbím. Vím, uděl jsem chybu, ale nenechala jsi mě to vysvětlit. Prosím, teď mě poslouchej. Tehdy jsem řekl opravdu špatnou věc, ale nemyslel jsem to tak. Dřív bych tě jenom prachsprotě využil a odhodil jako použité zboží, jenomže já se bezhlavě zamiloval do té nejkrásnější holky, kterou jsem za celý svůj život spatřil a chci s ní strávit celý svůj život..."
"Podíval ses na sebe do zrcadla?" skočila jsem mu do řeči.
"Do prdele, Jackq, nechápeš, že tě miluju? Kašlu na to!" řekl a chytl můj obličej do dlaní a hned na to přitiskl jeho rty na ty moje. Líbal mě něžně a procítěně. Cítila jsem, jak jedna malá kapka, spadla na mou tvář. Brečel. Snad štěstím.. Omotala jsem své ruce kolem jeho krku.
"Jackq, jdeš na řadu. Líbat se můžete později, fešáku!" okřikl nás Marcus a táhl mě pryč. Do ruk mi dal kytici květů a já se prošla po mole...
Harry's POV
Ano, ano, ano! Moje vnitřní já skákalo několik metrů do vzduchu! Mám svou princeznu zpátky a v těch svatebních šatech vypadá dolonale. Bože, tak rád bych jí už teď požádal o ruku, ale budu si muset ještě počkat. Jen jedna věc mě trápí ještě víc. Co se staně, až jí řeknu, že jsem zapomněl kondom...
