Ten večer jsem už s Harrym nemluvila. Ležela jsem otočená k němu zády a přemýšlela nad tím, co se právě stalo nebo proč jsem mu vlastně říkala o ten polibek. Harry byl celou dobu, tedy alespoň skoro, milý a pozorný. Nebyl takový ten, co chce holku jenom do postele. Já ležela s ním v posteli a za celou dobu jsme si daly jenom pusu, nic víc. I když i ta pusa byla moc. Možná jsem udělala velkou chybu a Harry už se mnou nebude chtít mluvit nebo mě vidět. Tolik pochyb a otázek na jednu chíly mě unavily až tak, že jsem konečně upadla do říše snů. Do snů s … Harrym.
"Vstávej, Růženko." Budil mě něžný chraplavý hlas.
"Ještě pět minut," zamumlala jsem a zachumlala se víc do peřiny.
"Tak na to si nezvykej, když tu budeš spát," ozval se znovu a tentokrát jsem přišla o peřinu.
Podívala jsem se na Harryho škaredým výrazem. On se jenom zasmála vytáhl mě na silu z postele. Dělal, jako by se včera večer nic nestalo. Táhl mě po schodech se smíchem dolů, kde mě čekalo překvapení. Zbytek jeho skupiny seděl v kuchyni a všichni něco jedli.
"Vidíme, že tvoje dívka se probudila," zasmál se tmavovlasý kluk, který sledoval svůj odraz v lžičce, zacož se od něho odkláněl kluk s hnědými vlasy. Blonďák se cpal jídlem a další hnědovlasý kluk všechno pobaveně sledoval. Vrhli jsme s Harrym na tmavovlasého kluka výhružný pohled.
"No nekecá!" řekl kluk v proužcích a hodil před nás dnešní noviny.
Slavný zpěvák ze skupiny One Direction, Harry Styles si do domu dovezl další dívku na jednu noc. Tentokrát mu podlehla mladá, neolodatelná fotografka s tvářičkou anděla. Jacqueline Cartier byla přistižena jak kráčí do domu mladého zpěváčka, který taky nemá zrovna moc dobrou pověst s holkama. Náš ptáček roztáhl křídla a na jednu noc si zase užil. Která dívka bude jeho další oběť do sbírky? Nebo už si Harry Styles našel konečně jeho vysvěnou dívku z rodu Cartier?
"Ale vždyť já s tebou nechodím." Ale chtěla bych. Myšlenky mě zase ulítly někam jinam. Vzpomněla jsem si na včerejší noc a na ten jeho procítěný polibek. Není lehké na něho zapomenout. Byl plný vážně, ale i strachu, intenzivnosti, ale i něžnosti.
"Ti si toho navymýšlí. Dáš si čaj Jackie?" zeptal se mě Harry po tom, co odhodil noviny doprostřed stolu a odešel k varné konvici. Sebrala jsem noviny, kde byl dvoustránkový článek a začala si prohlížet všechny ty fotky. Byla tam ta, jak mě nesl z ateliéru do jeho auta, ta jak stojím před jeho domem a ta, ve které oba kráčíme do útrob jeho domu. Pohltil mě nával zděšení a strachu. Měla jsem nutnost znovu šáhnou po žiletce a uniknout z tohoto světa. Bohužel jsem nemohla. Věděla jsem moc dobře, co bude následovat. Jen tak jsem tam tiše seděla a upřeně jsem se dívala na ty fotografie. Nemohla jsem uvěřit, že by se, a zrovna mě, mohlo něco takového stát. Když jsem byla ve Francii tak to bylo normální, když se moje fotka objevila na internetu nebo v místních novinách či časopisech. Přeci jenom jsem pravnučka slavného šperkaře Louise Cartiera. Na takové slavné návrháře se nezapomíná. Celou firmu teď vedl můj dědeček s babičkou a dřív se očekávalo, že všechno převezmu já, ale když jsem ohlásila, že se nechci starat o rodinný podnik.
"Jsi v pořádku?" Něčí ruka se dotkla mého ramene. Podívala jsem se kdo to je a byl to ten hnědovlasý kluk a čokoládovými očičkami. V obličeji měl ustaraný výraz.
"Ne… Chci být chívli sama," řekla jsem a odešla nahoru do Harryho pokoje. Sedla jsem si doprostřed postele, přitáhla si kolena k hrudi a hleděla na bílou stěnu předemnou. Těžce jsem oddychovala a snažila jsem se uklidnit. Převládala jsem se, abych se nerozbrečela jako malá holčička, které někdo vzal panenku a utrhl jí hlavičku od tělíčka. Seděla jsem v pokoji dočista sama. Jediný zvuk, který byl slyšet byly hodiny pověšené na zdi a ukazovaly devět hodin ráno. Další zvuk, který jsem slyšela byl zvuk mého tlukoucího srdce. Někdo v ten moment ale otevřel dveře.
"Chceš si o tom promluvit?" ozvalo se a můj pohled se upřel na majitele domu.
