Stay alive Doctor

17.

„Nevaří tady zase tak hrozně," podotkla Missy a vložila do úst lžíci s polívkou. Doctor se zle tvářil na obsah jeho misky. Byli na stanici už týden. Yana se o ně pěkně postarala. Každému dala práci a za tu dostávali jídlo, pití a kredity, které mohli na stanici využít jak chtěli. Ubytování měli celkem slušné. Dva pokoje a koupelnu. Jednu ložnici a jeden jako společenskou místnost s menší ledničkou. Vyplatilo se říct, že jsou snoubenci. 

„Jedl jsem už i lepší," odvětil Doctor a neochotně vložil břečku do pusy. Zatvářil se dosti ublíženě, což spustilo smích u jeho takzvané snoubenky. Na stanici se představovali jako John a Missy Smithovi. A všichni to brali. 

„Vím. Už sis stěžoval. Předevčírem," řekla Missy. Doctor do sebe rychle vyklopil zbytek polívky a snědl naštvaně chleba. Jeho "snoubenka" udělala velmi podobnou věc akorát s větší elegancí. Oba na sobě měli své oblečení. Missy svůj, stále celý, kostýmek a Doctor našel v zásobách šatstva nějaký oblek podobný tomu jeho. 

„Co pak?" zeptal se a dal všechno nádobí na tác. 

„Co a po čem?" oplatila Doctorovi provokativně Missy. Svoje nádobí dala na tác svého "snoubence" a podala mu i svůj. Škádlili se tak. Mnoho zábavy tu nebylo. Pokud berete, jako zábavu létání po vesmíru a zachraňování světa. A cokoliv, co je méně zábavné je nuda. A to byl problém našich Pánů času. 

„Nějaké zajímavé aktivity po jídle?" upřesnil Doctor a poupravil seskupení plastu, které bylo před ním do mnohem nositelnějšího tvaru. Missy se šibalsky usmála a začala si hrát s knoflíky na jeho rukávu.

„A v žádném případě ne obnovování rasy. To zábava není," řekl ještě rychle a vytrhnul se. Missy posmutněla. Jen naoko. Věděla, že by to Doctor nepovolil, ale byla sranda se ho k tomu snažit dokopat. Neustálé návrhy ve dne v noci. Doctor sice vypadal, že mu to vadilo, ale v duchu to bral jako zábavu.

„A co teda chceš dělat? Jít do parku a držet se za ruce, jako nějací teenageři? Promiň, ale já nejsem Clara."

„Za prvé nemluv o Claře a za druhé mohla by sis vzít dvojité směny. Čím dřív budeme mít dost kreditů na cestu pryč tím líp," řekl lehce podrážděně Doctor. Hned první večer měli jasný cíl. Potřebovali se dostat na tu planetu, kde nechal Doctor TARDIS. Doufal, že tam stále bude. Měla by být. Kdo by chtěl policejní budku z 20. století? Tenhle argument po setkání se Sběratelkou přestal používat. Vlastně ho celkem zajímalo, co s ní je. 

„Někdo si všimne, že jsme hmm ...... jak bych to řekla. Lepší," zdělila Missy problém, který trápil oba dva. Byli v budoucnosti, od řekněme 21. století, kde se převážně pohybovali, ale tady stále nějak nadlidi se super schopnostmi nebyli. Takže v noci, kdy měli spát se místo toho hádali kolik ještě potřebují a kolik cesta bude stát.

„Občas by si mohla vzít přesčas. To by tobě ani tvému make-upu neuškodilo." Vysloužil si za tuhle poznámku ránu do holeně. Missy nafoukaně vstala a odešla. Doctor si povzdechl, vzal tác s nádobím a šel s ním k výdejnímu okénku. Oběd se vydával do 14:00. Potom se vybíralo nádobí a tácy zpět. Trochu problém. 

Stál ve frontě. Ani nebyla tak velká jak předpokládal. Všichni to tu dělali podobně jako on a Missy. Tácy dohromady a nádobí taky. Doctor začal přemýšlet. Měl ještě hodinu než půjde pracovat do monitorovací místnosti. Všichni tomu tak říkali. Ne, že by tu byly jen obrazovky se záznamy kamer. Byly tu i takové, které ukazovaly hodnoty na stanici. I když tam neměl skoro co dělat. Kontroloval kamery v jedné místnosti. Vypadala dost zvláštně. Připomínala architekturu Země, ale ta skleněná klec nebo jak by to popsal, vypadala mimozemsky. 

Jednou se ptal na co ji Kod Ctora využívá. Yana odpověděla, že je to konfederenční nebo taky velvyslanecký sál. Toť vše. Doctor si hned domyslel zbytek. Vzhledem k rozmanitosti druhů v této galaxii (a to si byli oproti druhům z jiné galaxie podobní) museli vystavět sál s "nádrží", která by se případně naplnila plyny, které ty druhy mohou dýchat. 

Někdo do něj prudce narazil a všechno nádobí i tácy skončily na zemi. Bohudík většinou lidé všechno dojídali, tak nebyl ušpiněný. 

„Bože promiňte, omlouvám se," ozval se za ním dívčí robotický hlas. Otočil se a spatřil robota v dívčím oblečení, s tváří a vlasy. Věděl, že je to výtvor Kod Ctora. Vždy byli pokrokoví a napřed. Jen nikdy nevyzradili tajemství. Byl to sice prototyp, ale fungoval bezchybně. Dívenka měla milý obličej a hnědé vlasy. 

„To je v pořádku," odvětil Doctor a sklonil se pro nádobí. Rychle ho sebral. Dívenka se usmála.

„Vypadáte trochu, jako můj táta."

„Tak tomu nevěřím," odvětil a vstal. Držel nyní své dva tácy plus ty, které nesla holčička. Také na Tácech měl položené její nádobí. „Odnesu to."

„Holly!" vykřikla další robotka u dveří jídelny. Dívenka se rozloučila a spěchala za svojí robotí sestrou. Doctor odevzdal všechno nádobí a tácy a odešel se převléct do obleku, který musel mít. 

~~~

Missy se upravila a zhlédla svůj obraz v zrcadle. Usmála se sama na sebe a pak se vrátila ke konferenčnímu stolku, na kterém byly poházené všelijaké papíry a propisky. Začala v nich hledat tu poslední rovnici, kterou spolu s Doctorem vymysleli. Nudili se, tak vymýšleli, jak přepsat Gallifrejské rovnice do jiných jazyků. Popravdě i tohle byla nuda. 

Na stěně u dveří zapípal komunikátor a Missy děkovala bohu za toho vyrušení z její mysli. Stiskla tlačítko.

„Ano?" zeptala se hlasitě. 

„Missy že ano. Potřebovali bychom tě v nákladním doku. A to rychle," ozvala se jedna Missyina nadřízená, kterou fakt nesnášela, a pak komunikátor utichnul.