Stay alive Doctor

15.

Doctor skučel. Nádoba plná vody, pokud by se tomu dalo říkat nádoba, se začala rychle zahřívat.

Sylisha si spokojeně broukala a porcovala zeleninu. Občas po něm hodila okem a zářivě se na něj usmála.

„Je to dost teplé?" zeptala se mile. Doctor jí odpověděl zaskučením. Sylisha udělala několik kroků k "hrnci" a do lžíce nabrala trochu vody a usrkla.

„Tímhle tempem budu mít ten vývar hotový za tisíc let," povzdechla si a vrátila se k zelenině.

Doctor přemýšlel jaké to bude až zemře. Až zemře na popáleniny. A jeho tělo bude tahle ještěrka považovat za lahůdku. Napadlo ho, jestli by nebyl první Pán času, který zemřel na snězení Siluřanem. Nebo spíše, jestli by nebyl první, který byl snězen. Uklidnila ho skutečnost, že tu je stále Missy, takže by nebyl poslední Pán času, který by tak zemřel.

Zaskučel bolestí. Sylisha tomu nevěnovala pražádnou pozornost a věnovala se dál zelenině.

„Prosím pusťte mě," zasténal a pokusil se z obojku dostat pryč. Bohužel se místo toho ponořil do vroucí vody ještě víc a skučel bolestí. Sylisha se otočila, aby si prohlédla jeho snahu. Potom se začala věnovat cibuli.

„Prosím," zažádal znova a díval se na ni prosebnýma očima. Povzdechla si. S rozďelanou prací vstala a došla k němu.

Prohlédla si ho. To už opět skučel a něco nesrozumitelného si brblal.

„Jak moc prosíš?" zeptala se ho.

„Moc. Prosím pusťte mě. Vždyť mě to zabije," prosil dál. Připadal si při tom, tak nesmírně hloupě, že jeho tvář zčervenala ještě víc. A to už byla rudá až až od vroucí vody.

Sylisha mu najednou chytila hlavu s nožem v ruce. Donutila ho otevřít pusu a narvala mu do ní cibuli, kterou se chystala krájet. Znova zasténal a po chvíli už mu tekly slzy proudem z jeho šedomodrých očí. Ona se tomu jen usmála a při té příležitosti ochutnala vodu, ve které Doctora vyvařovala.

„No nic. Budeš mít velmi milou a příjemnou společnost," usmála se a nůž odložila na stůl. Doctor se na ni tázavě podíval. Pravda moc jí neviděl. Jen zelenou šmouhu, která se pohybovala po místnosti. Viděl jak se pomalu šmouha dostavila přibližně k místu, kde byly dveře. Pokud si to správně pamatoval. Šmouha potom zmizela.

~~~

Missy znuděně seděla v koutu místnosti, nebo spíše cely, a přemýšlela.

Chvíli vymýšlela plán na ovládnutí Země a chvíli zase, jak zachránit Pány Času.

Samozřejmě, že nevěděla, že se naši milovaní, žlutě zářící emzáčci skrývají na samém konci času. Respektive na samém konci časové války.

Přemýšlela přesněji o takové "lidské" cestě. A pravda, přemýšlela o ní jako divá.

Vymýšlela dlouhý proslov, který řekne svému milému Doctorovi. Potom argumenty na jeho reakce. A nakonec, kde by mohl mít v TARDIS schovaná pouta. Ze spánku by se probudil a bdělý by to nepovolil. Na řadu by museli přijít pasivní přesvědčování. A když bude někdy uvázaný, polonahý a s roubíkem v puse bude to snazší.

Bylo jí jedno, jak strašné se to mohlo zdát. Dělala to, nebo spíše vymýšlela to pro záchranu druhu. A druh se má zachránit. Usmála se nad představou Doctora jak leží v posteli s nebesy a je celý její. Nechal by si všechno líbit a....

Z přemýšlení ji vytrhl zvuk otevírajících se dveří. Zvedla hlavu a pozorovala narušitele jejích překrásných myšlenek.

Samozřejmě to byla Sylisha. Missy blesklo hlavou, že si bude muset, až se vrátí, vybudovat vlastní mega velké nedobytné sídlo. A v něm speciální místnost na plánování plánů na ovládnutí Země.

„Vstávej," zavrčela Sylisha a přistoupila k ní.

„A proč?" usmála se zářivě Missy. Její sokyni nejspíš ruply nervy a chytila ji za sako. Hrubě ji vytáhla na nohy a odvedla ji pryč z cely.

Dotáhla ji do místnosti s "hrncem". Doctor jen skučel a oči mu slzely. Missy si ho hned všimla.

„Jé vířivka," usmála se hned. Sylisha jí prudce trhla a dál ji táhla k té takzvané vířivce. Missy si po chvíli všimla i Doctora, který tam bezvládně ležel.

„Bože co jste mu to provedla?" vykřikla. „Svlékat ho můžu jen já!" Začala si dobývat právo na posledního Pána času svého druhu.

Sylisha to bylo popravdě jedno a dál ji táhla k vroucí lázni. Paní času se začala v sevření různě zmítat a dokonce padaly i nadávky.

Byly už skoro u kraje, když Sylisha chtěla Missy nějak zbavit oblečení a hodit ji k jejímu milému do vodního hrobu. Missy, ale využila momentu a podařilo se jí ještěrku shodit do vody.

Ta začala vřískat a bůhví co dalšího. Missy se rychle vrhla k spálenému Doctorovi a začala ho vysvobozovat z obojku.

Po chvíli se jí to podařilo a svého milého z vroucí vody vytáhla.

Doctor se na suché zemi svíjel v bolestech a skučel. Bohudík mu Missy rychle vyndala cibuli z pusy. Převalim se na břicho a těžce oddechoval.

Sylisha řvala nadávky a pomalu se dostávala z vody. Missy rychle popadla Doctora. Respektive přehodil a jednu jeho spálenému ruku přes své rameno.

Pomalu se i s ním zvedne. Ignoruje všechny jeho steny a prosby o smrt. Zábavné je, že by ho v této regeneraci ani ne zabila.

Kulhali chodbami a snažili, nebo spíše Missy se snažila najít cestu ven.

„Tohle není snad ani možný. Copak je zrovna nějaký trend v tvoření spletitých baráku?!" říkala si celou dobu pro sebe a pro polomrtvého Doctora Missy.

Konečně našla něco dobrého. Únikový modul. Malý sotva pro jednoho z nich. Ale oba by se tam vešli. Missy nasoukala rudého Doctora do stísněného prostoru a sama hledala způsob, jak se tam co nejrychleji dostat.

Během té doby už našla ovládání, tabulky se systémy a podobné blbosti.

Uslyšela nadávky a přibližující se kroky. Spěšně se podívala do chodby odkud vycházely. Na jejím konci se objevila naštvaná Sylisha. Kráčela s, nejspíše největším nožem, u sebe měla.

Jenom kráčela. Ale když si všimla, kde Missy je, tak se proti ní rozběhla.

Přesně v tu chvíli si Missy pomyslela, že se všichni magoři chovají naprosto stejně.

Rychle naskočila do modulu a zavřela za sebou dveře. Začala zběsile mačkat tlačítka na ovládací konzoli a doufala, že odstartuje.

A kupodivu se tak stalo. Ozvalo se těžké prasknutí a modul vyletěl do vesmíru.

Teorie, spiklenecké teorie. Chci je číst. Co si o tom všem myslíte :D