Stay alive Doctor

1.

Seděl tam dobrou hodinu. A nudil se. Bůhví proč si zrovna vzpomněl na jeden citát z knížek Terryho Pratchetta.

Lidé jsou velice zajímavý a zvláštní druh. Vždyť ve vesmíru plném hvězd, planet, soustav a jiných neuvěřitelných věcí dokázali vymyslet nudu.

Řekl to Smrť poté co zachránil život Otci Prasátek. Jaká ironie.

„Knihy Terryho Pratchetta jsem měla velmi ráda," ozval se ženský hlas. Byl to hlas jeho věznitelky. Doctor se otočil směrem odkud vyšel.

V nejvzdálenějším rohu místnosti se cosi pohnulo. A potom že stínů vyšla Ona. Měla na sobě světle červené triko a jednu nohavici. Druhá nebyla. Místo ní byla až na zem splývající černá sukně.

V ruce si hrála s klíčemi a houpavými kroky přešla celou místnost. Zastavila se až před Doctorem a zasmála se.

„Nevím co je tu k smíchu a byl bych rád kdybyste mě pustila," řekl Doctor. Žena mu poslala jeden pohrdavý pohled a začala mu před očima mávat klíči.

„Proč bych pouštěla svůj nejhezčí a nejúžasnější exponát? Ale po pravdě Doctůrku, někdy vás budu muset pustit." V Doctorovi vzplanula jiskřička naděje. Možná, že ho pustí na procházku a on bude moct utéct. Ale aby toho docílil musel si ji dostat na svoji stranu. 

„Já jsem váš nejúžasnější exponát?" zeptal se mile. Rozhodl se s ní hrát hru. Bude na ni hodný a splní téměř vše co od něj bude chtít. Bude jí mazat med kolem pusy. Staré lidské přísloví nebo jak by to nazval.  Ona pokývla hlavou a usmála se.

„Vskutku ano. Šaty Marie Antoinetty nebo nějaká sbírka obrazů. Jó, kdyby to byla samotná Marie Antoinetta nebo ten daný malíř, tak byste měl menší konkurenci, ale oni jsou mrtví. A stejně by to nebyla tak velká konkurence." 

„Proč myslíte? Marii Antoinettu jsem potkal osobně. Velice všestraná žena a velmi krásná. Každý muž by si ji přál mít." Ona se zasmála a vstala. 

„Víš milý Doctůrku já nejsem muž. Ani hermafrodit nebo něco podobného. Já jsem žena. Stejně jako Clara, Amy nebo Rose." Teď to v Doctorovi hrklo. Jak je mohla znát? Tolik příběhů se o něm nemohlo vyprávět. A hlavně v nich nebyly jeho společnice nikdy zmíněny. Zachoval chladnou hlavu a rychle vymyslel nějaký kompliment.

„No ony nebyly tak eee ....... excelentní jako vy." Doufal, že zabere. Ona se na něj chvíli dívala a přivírala oči. Pak zase vstala.

„Já můj milý Doctůrku nejsem excelentní," řekla s malinčičkým náznakem smutku v hlase. „Já ani nejsem dobrá. Byla jsem odpad."

Tohle Doctora dostalo. Mluvila o sobě jako o odpadu. Podle všeho největší sběratel ve vesmíru a považoval se za odpad. Doctora na chvíli napadlo jestli to není nějaký trik. Ale když se otočila viděl v jejích očích slzy. Tohle Doctor nedokázal vydržet.

„To je mi líto." Rozesmála se. Nemohl tomu uvěřit. Ona se smála. Popadala se za břicho. A až pak mu to došlo. Ona si s ním jen hrála. Rozzuřil se. „Vy jste si se mnou jen hrála."

„Samozřejmě Doctůrku. Myslíš si snad, že někdo jako já bych se nazývala odpadem? Mimochodem, ty klíče jsou k těm poutům co máš. Takže, kdyby si je chtěl musel by ses fakt hrozně moc natáhnout," řekla a pouta hodila před něj. Nezdálo se to, ale byly daleko. Pro Doctora byly daleko. Pokusil se pro ně natáhnout nohou, ale nešlo to. Byly snad jen 5 centimetrů od jeho boty a to ho štvalo.
 Už se chystala odejít, když na ni Doctor zavolal.

„Mám žízeň a hlad." Ano uvědomoval si, že je to jedna z nejstupidnějších věcí, které mohl vypustit z úst, ale zastavilo ji to.

„Vzhledem k tvé malé genetické výhodě můžeš mít klidně žízeň, ale bez vody přežiješ nejmíň 3 neděle. Jinak ještě doufám, že máš velký močový měchýř, teda jestli ho máš." Zasmála se a zmizela ve stínech. Doctor nevěděl jestli se stále nachází v místnosti. Ale doufal, že už ne.

~~~

Ona. Seděla ve starém vyřezávaném křesle a četla si. Vlastně si nečetla. Přemýšlela nad svým novým exponátem. Doctor, Pán času z Gallifrey, poslední svého druhu. Na té aukci se objevila jen náhodou a přesto tam našla něco neuvěřitelného. Škoda, že se tam neobjevila i TARDIS. Tu by chtěla do své sbírky ještě víc. 

Stroj času. Byla to dobrá představa a ona ji měla ráda. Mohla by letět kamkoliv by se jí zachtělo a kdekoliv v čase. Sbírání artefaktů by potom bylo mnohem zajímavější. 

Na stolku jí zablikala malá žárovka. Povzdechla si a přejela ji rukou. Před ní se objevil holografický obraz několika postav. Byly celkem propracované. Jako první začala mluvit modrá postava v oranžovém oblečení. 

„Á konečně. Nemohli jsme se vám dovolat." Ona se jen pousmála. „Posledně jste říkala, že máte něco neuvěřitelného. Že jste prý na nějaké aukci získala Pána času." Ona jen přikývla. „Doufám, že nám ho brzy ukážete. Třeba na nějaké párty. Pokud si pamatuji správně teď jste na řadě vy."

„Vskutku máte pravdu Leovilane. Jsem na řadě. Tak tedy někdy příští týden? Ještě to musím do vymyslet, ale jistě nějakou tu párty budu pořádat." Potom přejela rukou opět po žárovce a povzdechla si. Pak vstala a přešla k nejbližší stěně. Pořádně si prohlédla jeden obraz, který vlastnila a poté jemně uhodila do stěny. Ve stěně se objevily zasouvací dvířka. Odsunula je a vyndala flašku plnou modro-zelené tekutiny. Otevřela ji a napila se. 

Tekutina měla silnou příchuť mandarinek a hned po prvním doušku se cítila opile. 

Kdo je vlastně ta Ona? Máte nějaké teorie? Jméno, rasu atd? :) A objeví se ještě Missy? Nějaké teorie? jakékoliv? Nebojte Doctora potom trochu poškádlím, ale přežije ;)