Stay alive Doctor

3.

Doctor se pomalu probouzel. Na hrudi cítil tlak a pálila ho ruka. Zamžoural očima a uviděl krvavě rudou barvu. Rychle zamrkal očima, aby zjistil co ho tlač do hrudi. Nad ním se skláněla jeho věznitělka a strašlivě se usmívala. V krvavě rudých duhovkách se jí mihl záblesk pobavenosti, ale jen na chvíli. Pak už v nich nic neviděl. Pokusil se rychle dostat z jejího sevření, ale nic nepomohlo.

„Copak Doctůrku?" zeptala se pobaveně a k hrdlu mu přitiskla starou kudlu, aby se nehýbal. „Doufám, že jsi šťastný z mojí přítomnosti."

Doctor zavrtěl hlavou, ale jen trošku, aby se neřízl. Ona pootočila hlavou na stranu a zúžila oči, tak, že vypadala ještě děsivěji než předtím. 

„Ne?"

„Byl bych šťastnější, kdybyste mi nepřikládala nůž ke krku. A kdybych znal vaše jméno" řekl Doctor. Ona se na chvíli zamyslela. Párkrát přejela Doctora pohledem.

„Uděláme dohodu jo Doctůrku? Řekneš mi svoje jméno a já ti řeknu své." Tohle se Doctorovi nechutilo ještě víc než to, že má na krku velmi ostrou kudlu, která ho může v mžiku zabít.

„Mé jméno je Doctor a byl bych rád, kdyby jste mi přestala říkat tou zdrobnělinou. " Tohle ji očividně naštvalo, ale né tak moc. A on se rozhodl, snad jen ze senility, že ji bude štvát celou dobu co tu bude muset být. 

„Doctůrku, Doctůrečku. Budu ti říkat jak se mi zachce. Ale byla bych ráda, kdyby si mi řekl své pravé jméno."

„Ne" Ona si povzdechla. Najednou ho chytila za límec. A ten byl pěkně silný, takže se Doctor začal dusit. Ona ho vyzdvihla do vzduchu a hodila s ním na kamenný stůl. Doctor se svíjel v bolestech a snažil se dostat z jejího sevření, ale marně.
  Naklonila se k němu a v jejích krvavě rudých duhovkách plál hněv.

„Mě nebude nikdo odmlouvat, a už rozhodně né můj majetek. Takže to jméno." Uvolnila sevření jeho krku, aby jí mohl odpovědět.

„Jedině, když mi řeknete to svoje." odpověděl jí chraptivým hlasem. Tohle ji opravdu naštvalo. Dala mu facku, a to pořádně velkou. 

„To jméno!"zařvala na něj. Ale ničeho tím nedocílila. Doctor se snažil vydržet tu bolest. Rukama se snažil dostat se z jejího sevření, aby mohl zase dobře dýchat. Ale moc se u to nedařilo. 

„To jméno!" zařvala znovu.

„Nikdy!" odpověděl jí jak nejlépe mohl. Ji to naštvalo ještě víc. Vzala nůž ležící vedle něho chystala se mu ho vrazit do těla. A Doctor udělal přesně to co chtěla, aby udělal. Hrot nože sklouzl po ruce a zanechal na ní hluboké řezné rány. Poté přejel Doctorovu hruď po celé její délce, takže se za chvíli objevily na jeho košili rudé pruhy. 
   Doctor zaječel bolestí, ale něco zakrylo pusu. Byla to její ruka. A v ní i zakrvácený nůž. Kapičky Doctorovi sjížděly do krku a tvořily hořkou pachuť. 

„To jméno Doctůrku" On jen zasípal bolestí.

Sběratelka uslyšela na chodbě kroky a hodila Doctora na zem. Potom něco namačkala na náramku, který měla celou dobu na zápěstí. Doctor se rozplynul v hromadě modrého prachu a její zakrvácená košile se jakoby kouzlem vyčistila. 

Někdo zaklepal na dveře a vešla Missy. 

„Missy" řekla Sběratelka milým hlasem. „Co potřebuješ?" Missy se na ni podívala tázavým pohledem.

„Slyšela jsem výkřiky. Né že by mi do toho něco bylo, ale jste v pořádku?" zeptala se. Ona se na chvíli zamyslela. 

„Ano jsem. Jinak jak se ti tady líbí?" zetala se Ona.

„Je to tu celkem hezké. Jinak máte tu něco jako replikátor? Pořád mi zbyl jeden vdolek." řekla Missy přičemž vytáhla vdolek z kabelky.

„Jistě. Zavedu tě do kuchyně." Poté ji vzala za rameno a zavedla do kuchyně.

No dobrá. Hlavně mě nelinčujte. Prostě jsem musela Doctůrka pořezat. :) Jinak co mě dostalo, ještě se nikdo neptal na jméno sběratelky. Jen Doctůrek :D