Stay alive Doctor

16.

„Koshei?" ozval se ve velmi stísněném prostoru Doctorův hlas. Byl slabý, rozechvěný a bolestivý. Za těch pár hodin, co byli v modulu se Missy přemístila tak, že sice měla skrčené nohy, ale oproti ní Doctor měl pohodlí. Dokonce mu ze sebe udělala polštář. Ležel jí na rameni. Pravda poslední hodinu si o něj dělala starost jestli vůbec žije. A bylo by lepší, kdyby žil, než kdyby zregeneroval. Jediným důkazem, že stále žije byl občas se zvedající spálený hrudník. A teď Missyino jméno.

„Ano?" chtěla už říct jeho jméno, ale neřekla ho. Místo toho ho začala hladit po vlasech. „Já poslouchám drahoušku."

„Jsem nový?" Bylo to něco mezi stenem a šeptem. Missy se usmála jeho starosti o vzhled. Opatrně ho pohladila po tváří.

„Ne. Jsi pořád ten starý spálený a uvařený bručoun." Vydal něco mezi zaskučením a zabručením. Začala mu navíjet promočené vlasy na prsty. Pravda hrála si s nimi skoro celou dobu, co v modulu byla, ale teď to vnímal.

„A kde to jsem?" zeptal se. Hlas byl už o trochu silnější, což Missy potěšilo. Pohladila ho po vlasech a dala mu malou pusu na čelo.

„V bezpečí můj drahý," řekla uklidňujícím hlasem. Doctor, s velkou námahou, otevřel oči a podíval se na Missy. Vlasy ji trčely všude z drdolu a ani její líčení nepřežilo náhlou akci v podání útěku od kanibalistické ještěrky. Vypadala teď spíš jako bubák, než jako Paní času.

„Ty si zregenerovala?" nedalo mu to a zeptal se.

„Hmm ne. Proč se ptáš?"

„Protože vypadáš strašně," pokusil se o vítězoslavný úsměv. Missy si odfrkla.

„Hele to ty tu vypadáš jako hlavní jídlo," setřela ho s úsměvem. Protočil nad tím oči. „Ale jak tak koukám, tak se z toho pomalu dostáváš."

„To proto, že mám tak skvělou ošetřovatelku," usmál se a zavrtěl. Trošičku si poupravil polohu ve které se nacházel.

„Doctorku," řekla dětským rozmazleným hlasem. Doctor zabručel.

„Ne Doctorka nejsi. Jak bych si říkal, kdybych nedej bože zregeneroval v ženu?" Missy se rozesmála.

„Že by sexy sestřička?" zkusila to. Odměnou jí bylo bouchnutí do břicha a Doctorovo zaskučení. Bavilo ji štvát jejího přítele. Tolik let se vzájemně nepoškádlili. Jen nepoškádlili. Armády proti sobě posílali kde jakou chvíli, ale jenom si tak sednout a škádlit se. To se nestalo už hodně dlouho.

„Bych byl stará sestřička. Žádná zbrusu nová."

„Co ty víš. Hele já bych se do tebe zamilovala, i když bys byl ženská. A byl bys sakra sexy ženská. Jinak nic," usmála se Missy. Doctor už chtěl odseknout, když se v modulu rozeznělo nějaké pípání.

Doctor i Missy přestali ve vzájemném škádlení a podívali se na panel, který byl těsně nad Missyinou hlavou.

„Že by záchrana?" začal doufat Doctor. Missy zvedla ruku a začala něco tvořit na panelu. Najednou se rozezněl chraplavý hlas a mluvil v řeči, kterou ani jeden z Pánů času nepoznal.

„Co říká?" zeptala se hned Missy. Doctor pokrčil rameny.

„Nejspíš jsem daleko od TARDIS, proto tomu nerozumím," zabručel a sotva se ubránil stenu, který se chtěl dostat ven. Missy zmáčkla nějaké tlačítko a modul se zatřásl. Doctor zasténal bolestí. Kabina modulu začala blikat barvou lila. 

„Missy?" zaskuhral Doctor. Tázaná se na něj rychle otočila. V očích jí hořely plamínky vzrušení a dal se tam poznat i adrenalin. Naplácla se na Doctora. Bylo jí jedno, jak moc ho to mohlo bolet. Pravda, bylo vidět, že ho to bolí opravdu hodně. Paní času na to nedbala a políbila ho. 

Dalo by se to přirovnat k polibku těsně před smrtí. Ale v tomto případě to smrt nebyla. To však naši Páni času neví, protože omdleli. Oba dva. A tak ani nepostřehli, že se jejich těla rozložila na tisíce malých atomů a zmizela. 

A poté se objevila úplně někde jinde.

~~~

Doctor se cítil jako znovuzrozený. Celé jeho tělo se povznášelo a cítilo se jako v bavlnce. Spáleniny a ani rány na duši už nebolely. Rád by tak zůstal déle. Bohužel si vzpomněl, že by se takhle vůbec cítit neměl, pokud by nebyl... Oči mu zasáhlo prudké světlo a on byl nucen je otevřít. 

Probudil se do bílého nemocničního sálu. Jak to poznal?

1) bylo to tam cítit medicínou

2) všude kolem běhali doktoři a sestřičky

Podíval se na ruce. Už nebyly spálené a ani nebolely. Zanedlouho se k němu jedna sestřička uráčila přijít, aby ho zkontrolovala. Nemluvila s ním. Jen ho proskenovala a zase zmizela. Doctorovi to ani nevadilo. Lepší žádný rozhovor, než rozhovor s naštvanou sestřičkou. 

Měl aspoň čas rozhlédnout se kolem. Začal odhadovat. Pozemšťané takové 26. století. Technika tomu odpovídá. Otočil hlavu na druhou stranu. Srdce mu poskočila radostí.

Missy

Ležela tam na lůžku a nejspíš stále spala. Měla na sobě bílé nemocniční roucho a vlasy měla sepnuté do jednoduchého culíku. Obličej, již nezdobil make-up. Pravda i bez něj vypadala úchvatně.

Ležel tam asi hodinu. Poté se probrala i Missy. Chvíli si spolu povídali. Potom je odvedli do nějaké kanceláře. 

Velké prosklené okno ukazovalo jakousi planetu. Mohli se jen dohadovat, která planeta to byla. Čekali tam přibližně deset minut, než se otevřely dveře a vstoupil pozemský muž v obleku a jakási hmyzí žena. K tomu by se to dalo nejlépe přirovnat. 

Modrá pleť, jestli se tomu tak dá říct. Pomocná kusadla u pusy. Doctor i Missy měli pocit, že už ji někde viděli. Nejspíše někoho jejího druhu.

„Vítejte na stanici X-456. Já jsem Orlando. Vedu to tu. A toto," poukázal muž na hmyzí ženu. „je profesorka Yana. Stanice patří organizaci Kod Ctora a ona ji zde zastupuje."

„Dobrý den. Já jsem Doctor. Toto je moje snoubenka Missy," řekl rychle Doctor. Paní času se začervenala a nenápadně ho plácla do ruky. Orlandovi zapípal komunikátor a omluvil se, že musí odejít. Doctor, Missy a Yana osaměli v kanceláři.

„Kod Ctora? Už jsem o vás slyšel," začal Doctor.

„A nejsi jediný," přidala se Missy. Yana se na ně usmála.

„Je to dosti možné. Kod Ctora vznikla na Zemi. Poté se stala jednou z nejznámějších organizací pro soužití druhů, jak říká naše ředitelka," odpověděla hmyzí žena. Doctor vyhlédl z okna.

„Toto je dosti zvláštní soustava na umístění vesmírné stanice. K čemu, že ji využíváte?" otázal se Doctor.

„Kod Ctora využívá tuto stanici ke kontaktu s jistým mimozemským druhem. Jelikož je stanice celkem dobře umístěná, tak ji využívají i jiné organizace k obchodu a podobným věcem."

Doctor kývl hlavou a dál se kochal výhledem. Missy si se zájmem prohlížela vybavení kanceláře.

„Bude vám přidělena ubikace a kdyby jste něco potřebovali, tak dojděte buď za mnou nebo za Orlandem." Mimozemšťanka se usmála a odešla.

„Snoubenka?" otázala se Missy hned, co se za Yanou zavřely dveře.

„No něco jsem musel říct." Missy se natáhla a políbila Doctora.

„Tak ať aspoň tak moc nelžeme drahý," usmála se. 

Blížíme se do finishe. Bloky a tužky s teoriemi připravené a hlavně je po skončení knihy nevyhazujte. Jistě se budou hodit.