Stay alive Doctor

2.

Missy se zrovna ládovala vdolky. V místnosti zněla klasická hudba a všude byli hosti. Všichni ve vznešených oblecích. A Missy nikoho z nich neznala. Snad jen hostitele a jeho rodinu.

Před necelým rokem se stala "majetkem" krále Osia XII Mistrovského. Ale všemi si nechával říkat jen Osia. Tituly jsou prý k ničemu. Tehdy před těmi asi 9 měsíci ji přepadli na nějakém mostě a vzali do otroctví. Moc dlouho v něm, ale nebyla, protože se stala darem právě pro krále. A král jí nechával volnost. Nesnášel otroctví. Missy si tak mohla chodit, kde se jí zlíbilo.

Uslyšela za sebou mírné zakašlání. Otočila se. Za ní stála králova žena v dlouhých žluto-fialových splývavých šatech. Na ruce měla elegantní hodinky, které ukazovali čas v jakékoliv soustavě, na jakékoliv planetě, kterou jste si nastavily. Missy si je jednou půjčila a snažila se z nich vydolovat čas na Gallifrey. Od té doby ji královna neměla moc ráda.
Když si královna všimla, že se na ně dívá, hned je zakryla rukou.

„Doufala jsem, že si na sebe vezmete ty šaty co jsem vám připravila a né tento fialový kostýmek, který máte na sobě téměř pořád. Ani bych se nedivila, kdybyste v něm spala," řekla posměšně královna.
Missy si mohla chodit kamkoliv se jí zlíbilo, vyjma několika místností v hradě. Tam měli přístup stejně jen král, královna a jejich nejbližší rodina. Ale stále byla majetkem a toho královna velmi často využívala. Missy musela tak trávit hodiny na čajových dýcháncích, na kterých se mluvilo jen o nejnovějších událostech, oblečení a převážně se tam drbalo. Né, že by se tam Missy nudila, ale nebylo to to pravé pro ni.

„Na vaše přání moje milá královno jsem ho nechala vyprat. A stejně mi ty šaty, co jste mi je připravila, vůbec neseděly." Královna si povzdechla a nejspíš usoudila, že nemá cenu se s ní hádat, a tak se odebral ke skupince starších dam u jednoho stolku. Missy si vzala do ruky další vdolek a začala ho ládovat do pusy.

Kapela změnila z pomalé hudby na trochu svižnější a hluk kolem tak zesílil. Missy to bylo jedno. Nikdo se s ní nebavil. Najednou se za ní objevil Lukio, syn krále.

„Ahoj Lukio, tak co jak se bavíš?" zeptala se Missy. Tmavě-modrá hlava se žlutýma očima se na ni otočila a začala ji bedlivě zkoumat.

„No mohlo by to být lepší. Ale táta říkal, že budeme mít speciálního hosta. Nějakou velkou sběratelku" řekl Lukio chlapeckým hlasem a natáhl se pro vdolek.

„Sběratelku? A co tu bude chtít? Na sběr tady jsou jen kvalitní drby tvé matky." Lukio se té poznámce usmál. S Missy měli stejný názor ohledně čajových dýchánků. Je to nuda. 

„Jo táta ti vzkazuje ať si zabalíš všechny osobní věci a ve 95:16 seš v jeho přijímacím salóně" řekl Lukio a pak zmizel. Missy se podívala na staré hodinky, které pracně přetvářela na místní čas. Ukazovaly 94:86. Missy raději vyrazila do svého pokoje si zabalit. V půli cesty k nejbližším dveřím se zastavila a otočila na podpatku, přičemž udělala menší černou šmouhu na tyrkysové podlaze. Missy se stejně nelíbila, tak jich udělala ještě několik a vrátila se k stolku. Tam vzala talíř s těmi naprosto dokonalými vdolky a spolu s nimi odešla do svého pokoje.

V pokoji, který si mohla upravit podle sebe, přešla k malému prádelníku. Pravou rukou zatáhla za dřevěnou vylešťenou kouli a otevřela první šuplík. V šuplíku byly většinou šaty, které nikdy nenosila a měla je tam jen kvůli královně. Pohled jí padl hned na ty první. Vynadala je z šuplíku a prohlédla si je.
  Byly tmavě červené, jednoduché s volánky. Missy začala přemýšlet, proč si je nikdy nezkusila. Byly i celkem hezké. Mezitím vyndala ještě ze šuplíku malinkou nostalgickou kabelu a otevřela ji. Vyndala z ní malé tikající hodinky a svůj deštník. Potom ještě svůj klobouček s různými bobulkami a položila ho na stolek. Šaty složila a dala je do kabelky. Potom ještě několikrát prohrabala šuplík a složila nějaké oblečení do kabelky. 

Potom přešla k malému nočnímu stolku. Hrozně se jí líbil. Bodejď by ne, když si ho sama navrhla. Rozepla kabelku na nejvíc a položila ji vedle stolku. Z něj sundala všechny parfémy, kapesníčky a podobný a vložila ho do kabelky. Potom to všechno setřásla úplně dolů a rozhlédla se po pokoji.

„No pokojíčku, asi se rozloučíme. Bože já senilním. Normálně si tu povídám s pokojem," řekla Missy. ak se podívala na hodinky a vydala se na cestu do přijímacího salónu.

~~~

Missy seděla v malém křesle poblíž krále a královny. V Ruce měla stále talíř s vdolky a vychutnávala si je. Královna na ni znechuceně dívala dokud do místnosti nevešel uvaděč.

„Drahý králi Osio XII Mistrovský a drahá královno, mám tu čest vám představit nejvtší zběratelku ve vesmíru, držitelku mnoha mistrovských kousků včetně šatů Marie Antoinetty, Starry night od Van Gogha, mocnou a uznávanou....."

„Králi" Do místnosti vstoupila žena. Přiléhavé černé šaty s červenými obrazci jí sahaly po kolena a krvavě rudé vlasy perfektně doplňovaly rudé duhovky. Rukou umlčela uvaděče a poklonila se králi. Pravou ruku při tom položila na břicho a stále krále sledovala. Král na chvíli sklonil hlavu ve znamení pozdravu.

„Velice mě těší, že jste nás poctila svojí návštěvou," řekl král. „Víte, Mám spoustu věcí, které by se vám jistě líbili. Ale abych nezdržoval mám jeden exponát, který je tady tak trochu k neužitku" věnoval Missy jeden významný pohled. A jí to v hlavě začalo šrotit. Ona a k neužitku? Pravda byla, že tu nic nedělala a jen se pletla, ale né zase tak moc. Potom se podívala na královnu a znala celou pravdu.

„Žádný exponát není k neužitku králi.  Na každý exponát se dá dívat a zjišťovat jaká je jeho minulost" odpověděla odměřeně, ale přesto velmi chladně.

„Zkrátka se mi do hradu nehodí. Chtěl bych vám představit Missy posledního Pána času." řekl a ukázal rukou k sedící Missy. Ta se jen usmála a zamávala. Sběratelka nebo jaké má jméno se na chvíli zarazila. Pořádně si Missy prohlížela a pak jako by se probudila z tranzu.

„To je velmi ohromný dar králi. Páni času jsou jen legenda, ale jesti jste si jist, že ona jím je, tak vám to budu věřit. Takže tedy ona takzvaná Missy je vaším darem pro mě?" zeptala se. Král pouze přikývnul. Missy dojedla jeden vdolek a už radši žádný do rukou nebrala. Jen pozorně sledovala scénu před sebou.

„Ano a vzhledem k tomu, že mám spousty práce byl bych rád, kdybyste teď odešla spolu s ní."

„Jistě králi. A nemusíte se bát, dostane se jí stejné péče jako když byla zde." Hodila po Missy pohled a ona hned vstala. 

„Jenom se pane králi chci zeptat. Ty vdolky jsou opravdu skvělé, mohla bych si je vzít s sebou?" zeptala se Missy. Král pokývl hlavou na souhlas a poté pokynul rukou, aby ji i sběratelku vyvedla stráž. 

Missy přešla ke sběratelce a následovala ji. Když byli na chodbě Missy ji zastavila.

„Jste hodná sběratelka nebo ne?" zeptala se jí. Ona se na chvíli zarazila a zamyslela se.

„Záleží na tom jestli mě naštvete Missy. Ale vzhledem k tomu, že momentálně hadrovou panenku na hraní mám, myslím, že vám nehrozí nebezpečí."

Páni tahle kniha má celkem úspěch. Když bereme 1 vote na 10 přečtení :D No vypadá to, že má Ona ve svém vlastnictví jak Missy tak Doctůrka. Co myslíte, že bude dál?