VLČÍ KREV I.

PLÁN 1.část

Nathan si svlékl šaty, nahrbil se a začal se měnit.  Během chvíle před skupinou stál obrovský, jako noc, černý vlk a stříhal ušima.
„Můžeme?" zeptal se ho Isaac a vlk přikývl svou mohutnou hlavou, přešel k jezírku s tělem, natáhl své dlouhé tělo a zakousl se dívce do ramene. Odfrkl si a začal ohrnovat pysky, aby všem ukázal, jak strašně nechutné to je. Poté se zapřel tlapami do země a s vynaložením velké síly dívku z vody a bahna vytáhl.
„Našel jsem tu utrženou nohu!" zavolal odněkud z lesa Noah. „Co s ní mám dělat?"
„Hlavně na ni nesahej, Noahu. Nejlepší asi bude, když se proměníš a odneseš ji spolu s Nathanem!" zaúkoloval ho Isaac a otočil se k Audrey. „Budeš za ním zahlazovat stopy?" Dívka přikývla.
Oliver sesbíral Nathanovo oblečení, udělal z nich balík, který si strčil pod ruku, aby nepřekážel, a chopil se dlouhé větve obsypané jehličím. Jakmile se dal Nathan s dívkou do pohybu, začal větví zahlazovat brázdu, kterou tělo vydřelo do země.
Když se proměnil Noah, Audrey napodobila Olivera, a když se kaštanově hnědý vlk, s končetinou v čelistech a vrtícím ocasem vydal za Nathanem, vypadal spíše jako spokojený pes, než jako přerostlý třísetikilový vlk. Audrey ho s úsměvem následovala.
K jejímu překvapení to netrvalo ani nijak dlouho a minuli ceduli s nápisem: SOUKROMÝ POZEMEK, VSTUP ZAKÁZÁN. Když kolem ní procházela, bezděky se zachvěla. Venku z teritoria, které patřilo její smečce a tak i jí, se cítila nechráněná a velice zranitelná. Noah však vypadal čím dál radostněji. Pohopkával pár metrů před ní, s nohou na konci zakončenou botaskou v tlamě a vrtícím ohonem vysoko zdviženým. I přes svou nejistotu se zasmála. Poté necelých několik metrů od ní zazněl Isaacův šeptající hlas: „Audrey, Olivere, vraťte se zpátky a počkejte tam na nás. Za pár minut tam budeme." Z ničeho nic stál vedle Audrey Isaacův nejbližší přítel a táhl ji zpět, odkud přišli.
„Pojď, děvče. Bude lepší, když teď zmizíme." Audrey chtěla něco namítnout, zeptat se, proč musí odejít, ale výraz v Oliverově tváři jí donutil svá slova spolknout a zapomenout na ně.

Nathanovi se zhoupl žaludek, a to už asi po dvacáté. Ta mrtvá holka páchla tak, jakoby v té bažině strávila nejméně dva roky a jen zázrakem se ještě nerozložila. Její krev ho pálila v krku, a jak se mu zuby dostávaly hlouběji a hlouběji do masa, tekutiny v jeho tlamě přibývalo. Měl nutkání tělo pustit, vyzvracet se a pak se znovu zakousnout, ale věděl, že kdyby to udělal, nepřemluvil by se k tomu, aby ji znovu vzal mezi zuby. Zastavil se a začal se zhluboka nadechovat mezerou, která vznikla mezi jeho tlamou a dívčiným ramenem. Opatrně se napřímil, aniž by povolil svůj stisk, a rozhlédl se kolem sebe po vhodném místě, na kterém by mohl tu otravnou a zapáchající mrtvolu nechat a vrátit se ke smečce. Za ním se ozvalo lehké zašustění větví a Nathan se prudce otočil. Najednou volné rameno dopadlo na zem a tělo se zachvělo. Díval se na hnědého vlka s nohou v tlamě, jak na něj ohrnuje pysky do komického šklebu, který měl být podle všeho úsměvem. Nathan na něj zavrčel. Nelíbilo se mu, jak se k němu potají přikradl a vystrašil ho. Noah začal zběsile vrtět ohonem. Jemu se to naopak líbilo moc. Ještě nikdy neviděl Nathana tak překvapeného. Černý vlk si odfrkl a raději to nechal být. Neměl v plánu se s Noahem prát, i když věděl, že by stejně vyhrál.
Noah se posadil na zadní, a aniž by pustil nohu dívky, která ležela za Nathanem, ukázal čumákem napravo od sebe. Nathan jeho pohled následoval, a jakmile uviděl mohutný, ze země vyvrácený strom, jehož kořeny se vypínaly do výše, souhlasně zamručel.
Ideální místo pro jejich malou mrtvolku.
S narůstající nechutí, která byla již na hranici snesitelnosti, se opět zakousl do dívčina těla a dotáhl ho pod kořeny. Noah se zbavil svého břemena jen pár metrů od něj. Poté na sebe oba vlci kývli. Byl čas, jít si zaběhat.