VLČÍ KREV I.

DALŠÍ 2.část

„Tenhle les je hodně velký, co?" zeptal se Matthew Audrey, která šla asi dva metry od něj.
„Má rodina vlastní hodně velký pozemek, pane Denversi."
„Všiml jsem si. A jak jste se tu tak najednou objevila vy, slečno?"
„Přijela jsem před pár dny. Zemřela mi babička, u které jsem žila a tak mi Isaac nabídl, abych se přestěhovala k němu. Naposledy jsem ho i své příbuzné viděla, když mi bylo asi pět, a tak jsem nedokázala odmítnout." Začala si vymýšlet Audrey.
„A nemáte z nich někdy strach? Myslím tím muže ve vašem domě."
„Proč bych měla?" zeptala se překvapená Audrey.
„No, všichni nevypadají zrovna mile. Neobtěžují vás někdy? Jestli ano, stačí jen říct, postarám se o ně." Audrey na něj vykulila oči.
„Ptáte se, jestli mě nezneužívají?!"
„A pokud ano?"
„Tak jste naprostý blázen! Jsou to mí příbuzní, proboha! Jak vás mohlo něco takového vůbec napadnout?!"
„Nevšimla jste si, jak se na vás ten velký dívá?"
„Ne, to jsem si tedy rozhodně nevšimla. A jestli půjdete pořád tím samým směrem, akorát tak narazíte na potok, který rozhodně nepřeskočíte. Radila bych vám, abychom se trochu stočili na jih." Řekla odměřeně Audrey, a jak řekla, tak učinila. Šerif ji s bručením následoval.
O několik set metrů dál, šel Nathan s tím čahounem, kterého se rozhodl následovat. Nevěřil mu. Nikomu z té sebranky pitomců nevěřil.
„Vidíte někde nějaké stopy?" zeptal se muž.
„Já? To vy jste tu, abyste je hledal. Já se mám jen postarat o to, abyste se tady neztratil a vlci si vás nedali k večeři."
„Aha, správně, jo."
Pitomec.
Zavanul větřík a k Nathanovi přivál známý pach. Audrey. Nathan se zastavil a začenichal. Byla to ona. Cítil ji. Podíval se směrem, odkud ji cítil a zaposlouchal se. Jeho citlivý vlkodlačí sluch zanedlouho rozpoznal slova a celé věty, které si dívka s šerifem vyměnili.
„A nemáte z nich někdy strach? Myslím tím muže ve vašem domě." Ptal se zrovna šerif a Nathan se nad jeho stupidní otázkou pousmál. Kdo by chtěl asi tak Audrey ublížit?
„Proč bych měla?" odvětila Audrey.
„No, všichni nevypadají zrovna mile. Neobtěžují vás někdy? Jestli ano, stačí jen říct, postarám se o ně." Nathan přemáhal výbuch smíchu. Bylo mu naprosto jasné, o kom asi tak šerif mluví. Nemohlo by to být jasnější. Přesto ho jeho otázka lehce znepokojila.
„Ptáte se, jestli mě nezneužívají?!" Vlkodlak se zarazil.
„A pokud ano?" Vážně si to ten idiot myslí? Že ji zneužívají? Někteří lidé snad nad ničí jiným neuvažují, když vidí dům plný mužů a jen tři ženy, ale co toho chlapa k téhle stupidní a mylné domněnce vedlo?
„Tak jste naprostý blázen! Jsou to mí příbuzní, proboha! Jak vás mohlo něco takového vůbec napadnout?!"
„Nevšimla jste si, jak se na vás ten velký dívá?" To už bylo na Nathana moc. Chytil svého společníka za rameno a obrátil ho směrem k šerifovi a Audrey.
„Jdeme tudy. Třeba tam něco najdeme, tady už stejně nic nebude, akorát tak bažiny a jsem si jistý, že tam vlci rozhodně nebudou, věřte mi, mám na to diplom." Muž se ani nijak nebránil a vydal se směrem, který mu Nathan ukázal. Trvalo to jen pár minut, a už ji uviděl jít mezi stromy. Našlapovala opatrně a téměř neslyšně. Její ladné hbité tělo se vlnilo pod jejími pohyby. Velkým kontrastem byl šerif, který pár metrů od ní, našlapoval lehce jako opilý tyranosaurus rex a mával přitom kolem sebe rukama, aby získal nějakou rovnováhu.
Vycítila ho dřív, než k ní dolehly jeho kroky. Otočila se a zadívala se mu zpříma do očí. V jejích očích se odrazila zvědavost. To, co řekl Matthew Denvers, jí překvapilo a chtěla zjistit, jestli je to pravda. Nathan jí pohled opětoval a snažil se, aby v něm nebylo vidět nic z toho, co dívce popsal ten zatracený šerif.
„Bucku! Co tady děláte?" vyhrkl šerif úlevně. Byl asi rád, že s dívkou nebude muset být o samotě. Její výjimečnost už ho nepřitahovala, nýbrž naopak. Bůhvíproč měl z té dívky špatný pocit. „Našli jste něco?"
„Nic." Zavrtěl hlavou Buck a povzdechl si.
„My to najdeme, kamaráde, neboj, jen musíme lépe hledáááá!" vykřikl. Zakopl o vystouplý kořen a spadl obličejem do velké kaluže, plné smrdutého bahna.
„Jste v pořádku?" rozesmála se Audrey, která v sobě nedokázala potlačit pobavení. „Nestalo se vám nic?"
„Ble!" odplivl si šerif a zvedl se na rukou. „Do čeho jsem to strčil hubu?! Hlavně mi neříkejte, že jsou to...!"
„Exkrementy?" doplnil za něj Nathan, který se smál od ucha k uchu. „To vás bohužel zklamu. Spadl jste do jedné části bažin, které se na pozemku nacházejí. Museli jsme zajít hodně hluboko, když jsme se ocitli tady.
Řekl bych, že tady žádné vlčí stopy nenajdeme, sem by se vlk rozhodně neodvážil. Už jen proto, že to tu tak strašně páchne." Dodal Nathan a na důkaz svých slov znechuceně nakrčil nos.
„Šéfe, myslím, že nemá tak úplně pravdu!" ozval se Buck, který postával pár metrů od šerifa a ohromeně zíral na zem.
„Tys něco našel?!" vykřikl Matthew, rychle se zvedl z louže a doklopýtal ke svému příteli. Když se podíval na místo, které ukazoval Buck, ohromeně vzdechl. „Řekl bych, že váš odhad není tak úplně správný, pane Canavare, já vidím dvě obrovské vlčí stopy. Jen se pojďte podívat sám." Vyzval Nathana a ten k němu přešel. Jakmile spatřil otisk tlapy ve smrdutém bahně, nebylo pochyb, že patří někomu jeho druhu.
„Máte naprostou pravdu, šerife. Nerad to přiznávám, ale tohle je bezpochyby vlčí stopa." Řekl a podíval se na Audrey, která na něj hleděla s obavami v očích. Že by stopy patřily jí?
Dívka se otočila k mužům zády a zadívala se do prázdného lesa. Mezi stromy lehce probleskovaly poslední sluneční paprsky toho dne a barvily kůru a listy stromů do růžova. Sklopila pohled a spatřila přímo pod sebou toho králíka, kteréhoměla za úplňku vystopovat a přinést do domu. Byl mrtvý.
„Nathane?" zašeptala. Věděla, že ji uslyší. Dotyčný zvedl hlavu a podíval se jejím směrem. Mávla na něj, aby šel za ní.
„Omluvte mě, ano?" omluvil se a vydal se k ní. „Co se děje, Audrey?"
„Podívej se," řekla a ukázala pod své nohy.
„To je ten..."
„Jo, to je ten králík, kterého jsem měla chytit."
„Je mrtvý."
„Něco ho zardousilo, ale já to rozhodně nebyla. Muselo se to stát tady. Tam, jak jsou ty dvě stopy, jsem se odrazila a tam, mě něco zasáhlo."
„Jsi si tím jistá?"
„Ty stopy budou moje, Nathane. Jsem si tím jistá. Co budeme dělat?"
„To nech na mě!" téměř zavrčel a vyrazil mezi stromy.
„Nathane, snad se nechceš..."
„Chci, a udělám to! Zabav je!" A zmizel.
Audrey se otočila k oběma mužům, opřela se zády o strom, složila si ruce na prsa a čekala. Když po chvíli zvedl šerif hlavu, aby se podíval, kde jsou ti dva, co vlastní ten obrovský pozemek plný nebezpečných zvířat, uviděl pouze tu černovlasou dívku, jak se na něj trpělivě dívá. Z jejího pohledu ho zamrazilo.
„Kde je pan Canavar?" zeptal se rychle.
„Musel si odskočit." Řekla Audrey, jakoby nic.
„Sám? Vždyť se to tu hemží vlky! Je blázen?"
„Nic mu nehrozí, věřte mi, tady v okolí teď určitě žádní..."
„VLK!!!" vykřikl Buck a s vytřeštěnýma očima ukazoval za Audrey mezi stromy. Dívka se otočila a uviděla ho. Stál mezi stromy, necelých padesát metrů od místa, kde stála a pozoroval ji divokýma očima. Jeho černá srst se leskla, jak na ni dopadaly slábnoucí sluneční paprsky, a dlouhý ocas se chvěl ve slabém vánku.
„Tak na co čekáš, Bucku! Zastřel ho!" vykřikl šerif a Buck sáhl za opasek. Nestačil však zbraň vytáhnout, protože se skácel na zem. „Proč jste to udělala!" zařval Matthew a nevraživě se na Audrey podíval. Ta si mnula pravou pěst a dívala se na omráčeného muže se zadostiučiněním.
„Nikdo tady žádné vlky střílet nebude, a pokud se nemýlím, tak vám snad Isaac jasně řekl, že zbraně necháte v autě, a až se to dozví, moc ho to nepotěší!"
„Mám chodit po nějakém zpropadeném lese beze zbraně, když se to tady hemží tímhle!" vykřikl a ukázal směrem k proměněnému Nathanovi. Ten už tam však nestál. Zmizel. „Kde je!" zavřeštěl šerif a pološíleně se podíval na Audrey. „Kde je! Zabije nás! Kde je!"
„Mohl byste se sakra uklidnit, chlape!" křikla na něj Audrey a uhodila ho do prsou. Rána ho konečně probrala. Zavrtěl hlavou, oklepal se, zanadával a začal vzbouzet Bucka ležícího na zemi. Zrovna ho vytáhl na nohy, když se odněkud vynořil Nathan, opět ve své lidské podobě.
„Co se to tady stalo? Bylo vás slyšet až támhle." Řekl a ukázal někam za sebe.
„Byl tady ten vlk. Ten, co zabil ty lidi!"
„Cože!" předstíral zděšení Nathan. „A co jste s ním udělali?" zajímal se.
„Buck ho chtěl zastřelit, ale ta holka," vyslovil poslední slovo jako by bylo jedovaté „mu dala pěstí, ještě než stačil zamířit."
„Vážně?" zeptal se Nathan a otočil se k Audrey. „Tedy, to bych do tebe neřekl, sestřenko."
„Je toho hodně, co o mně ještě nevíš." Odpověděla s úsměvem Audrey a mrkla na něj.
„Teď, pokud dovolíte, bych se rád dostal z tohohle bludiště a odvezl Bucka do nemocnice. Vypadá, že bude mít lehký otřes mozku." Buck na něj zakoulel šilhajícíma očima a ochabl mu v náruči.
„Já ho ponesu, šerife." Nabídl se Nathan, přehodil si muže přes rameno a společně s Audrey a nevěřícně zírajícím šerifem, se vydali pryč od bažin a vlčích stop.
Cesta k domu trvala oproti cestě lesem k bažinám neuvěřitelně krátkou dobu. Ani se nenadáli a vstoupili na travnatou plochu u domu. Když se ocitli z lesního porostu venku, naskytl se jim pohled na skupinu mužů, která se opírala o svá vozidla a znuděně se dívala do země, někteří si vyndávali špínu za nehty.
„Co se děje, chlapi?" zavolal na ně šerif a muži k němu zvedli své rozostřené pohledy. „Našli jste něco?" Odpovědí mu bylo pouze hrobové mlčení. „Nic?" podivil se šerif a odfrkl si.
„Nic, šéfe," řekl jeden z mužů, který se odlepil od svého auta. „Jen samý stromy, houby a sem tam nějaký králík. Jinak nic. Žádnou chlupatou příšeru, která by alespoň vzdáleně připomínala vlka, jsme neviděli." Poté si všiml muže visícího přes Nathanovo rameno. „Co se mu stalo?" zeptal se zvědavě.
„My jsme jednoho vlka viděli," začal šerif. „Byl obrovský, jako fakt hodně, a tady Buck ho chtěl zastřelit, ale ta holka mu to nedovolila!" vyprskl a ukázal na Audrey prstem.
„Cože?! Vy jste viděli jednu z těch bestií a nezabili jste ji?!" vyděsil se další z mužů a nevěřícně se na dívku zadíval.
„Nenechám vás zabíjet zvířata, která s tím třeba ani nemusejí mít nic do činění!" zaprotestovala Audrey.
První z mužů, ten který se odlepil od svého vozidla, se na ni zadíval jako na blázna.
„Nemusejí mít nic do činění?! Copak jste neviděla zprávy, nebo noviny? To všechno je práce vlka nebo hodně přerostlého psa, který by si troufnul na dospělého člověka. Nezáleží na tom, jestli to byl ten vlk, který zabil ty lidi. Je to vlk a my ho měli zabít!"
„Tak s tím naprosto nesouhlasím!" vykřikla Audrey a udělala k muži krok. Ten se zarazil a pod jejím pohledem couvl dozadu. Z jejích očí čišela jakási divoká až zvířecí energie, která rozhodně nevěstila nic dobrého. Dotyčný se tedy obrátil zpět na šerifa.
„A co se teda Buckovi stalo?"
„Co by, dala jsem mu pěstí." Pronesla Audrey, jakoby to byla ta nejobyčejnější věc na světě.
„Vy jste ho takhle vyšachovala?" zeptal se překvapeně další ze skupinky mužů. Byl to malý blonďák s pivním pupkem a téměř trávově zelenýma očima.
„Jo, už to tak bude," odpověděla mu Audrey a spokojeně se usmála.