VLČÍ KREV I.

PIPER 2.část

Auto zastavilo na náměstí, druhé hned vedle a všichni pasažéři vystoupili a shromáždili se u sebe na chodníku.
„Takže ty dvojice," ozval se Isaac a pozorně si všechny prohlédl. „Bude to vesměs stejné, jako obvykle. Adam půjde s Masonem, Eve s Oliverem, Piper s Noahem a se mnou, a Nathan s Audrey. Doufám, že vám to všem vyhovuje, protože to měnit rozhodně nebudu.
Tak už tady nestůjte a běžte! Piper, Noahu, půjdeme do té malé cukrárny, která je u školy. Dělají tam skvělé větrníky." Řekl Alfa a oba vlkodlaci se s ním vydali k oné vyhlášené cukrárně.
Postupně se všechny skupiny rozešly a každá se vydala svou vlastní cestou.
„Kam jdeme my?" zeptala se Audrey Nathana, který vedle ní šel svým, jí už tak známým, krokem šelmy.
„Do jedné restaurace, která je v horší části města." Když si všiml jejího pohledu, zasmál se. „Ano, dokonce i tady mají horší část města, ale neboj, já tě ochráním." Zabroukal a lehce se dotkl jejího ramene. Audrey se pod tím dotekem ošila, ale snažila se nedat na sobě nic znát.
„Tak jo, jen mě veď." Řekla a popostrčila ho trochu dopředu. „Ať tam dorazíme, než zapadne slunce a vyjde měsíc." Nathan si, na oko uraženě, odfrkl, ale pokračoval v chůzi malinko svižnějším tempem, než doposud. Netrvalo to tedy nijak dlouho a dvojice vstupovala polepenými a upatlanými dveřmi do největšího pajzlu, jaký kdy Audrey viděla.
„Tak vítej v Psí hlavě." Zašeptal jí do ucha Nathan a zeširoka se usmál.
„No to mě podrž." Hlesla Audrey a následovala svého parťáka k umaštěnému a upatlanému pultu, kde se oba posadili na nebezpečně vypadající barové stoličky a objednali si pití. Nathan pivo a Audrey sodovku. „Ještě pít nesmím." Bránila se, když se na ni Nathan ušklíbl.
„To mi nedošlo." Zamračil se a upil ze své sklenice, která rozhodně nikdy neviděla čistou vodu. Audrey přemáhala zvracení.
„Tý holce je pod dvacet! Nemá tady co dělat!" vyjel na dvojici chlap za pultem a bouchl pěstí do dřeva.
„A to ti vadí jako od kdy? Co já vím, tak ti sem chodí holky, kterým ještě nebylo ani osmnáct a chtějí po tobě rozhodně víc, než jen sodovku." Odpověděl mu klidně Nathan, ale v jeho hlubokém hlase bylo něco hlubšího. Varování. „Buď v klidu, je tu se mnou a nemusíš se bát, že bych se o ni nedokázal postarat." Dodal ještě a usmál se na ni. Audrey mu úsměv se zaváháním oplatila. Vůbec jí to nepřišlo legrační. Muž za pultem se na ni naštvaně podíval, ale nechal to být. Nathan, který se stále ještě usmíval, se napil svého piva a mrkl na dívku, která se na něj dívala zpod své perfektně vyfoukané ofiny.
„Líbí se ti?" zeptala se Audrey, než jí došlo, že to vyslovila nahlas. Nathan se na ni zvědavě zadíval a pokrčil rameny.
„Přijde na to. Rozhodně je zajímavá a svým způsobem je to fakt kus, ale blondýny mě zrovna nepřitahují. Piper je jiná, je jako moje sestra a je vážně moc hezká, ale tahle? Ta je tady jen aby zbalila některého s těchle chlapů." Řekl a ukázal kolem sebe. „Je to tady sice děsný, ale ti chlapi co sem chodí, jsou vážně zazobaní a vlastně jsou tady jen kvůli takovým holkám, jako je ta bloncka s ofinou." Zarazil se a otočil hlavu k velké televizi, která stála na druhé straně podniku. „Hele, mohl bys to dát víc nahlas?!" křikl na chlapa za pultem a ten neochotně ale přeci jen zesílil zvuk. Audrey se podívala na obrazovku a zjistila, že se z ní na ni dívá ona dvanáctiletá dívka, kterou předešlého dne našli v lese.
,,...tělo bylo nalezeno dnes brzy ráno hluboko v lese, pod starým vykotlaným stromem. Dívka přišla o jednu dolní končetinu, která byla nalezena několik metrů od těla. Všude po lese byly nalezeny vlčí stopy a místní lovci okamžitě zahájili pátrání po těchto vraždících monstrech.
Podle všeho dívka utekla z domu a napadla ji smečka vlků, které se nedokázala ubránit. Její rodiče jsou nešťastní a nechápou, proč by jejich dcera domov opouštěla, ale na jiné vysvětlení zatím policie nepřišla. Budeme se Vám během dne hlásit s novými informacemi."

„Takže jsme je svedli na jinou stopu!" zaradovala se Piper a objala Adama, který to naprosto nečekal a tak se pod její vahou mírně zapotácel.
„Ano, už to tak bude. Teď se vrátíme domů a pořádně si odpočineme, je mi jasné, že ani jeden z vás v noci moc dobře nespal a všichni spánek potřebujeme jako sůl." Řekl Isaac a vydal se ke svému autu.
„No, víš, Isaacu, já a Nathan, my musíme ještě něco zařídit v laborce." Ozval se opatrně Oliver a všichni se na něj překvapeně podívali.
„Něco vyřídit?" zeptala se Audrey a zkoumavě se na Nathana zadívala. Ten jen pokrčil rameny a odmítl to jakkoliv komentovat.
„Správně. Napadla mě taková věc, která by možná mohla mít něco společného s tím poutem co má Audrey s Nathanem, a potřeboval bych na to Nathana, abych mohl vzít co nejvíce čerstvých vzorků. A teď, když jsme to vyřešili, tedy skoro, bychom snad mohli na pár hodin odjet, ne?
Nebude to trvat nijak dlouho. Do večera bychom měli být doma." Isaac se na svého přítele podíval a poté přikývl. Oliver, který snad čekal, že mu to Alfa nedovolí a zavře ho do sklepa, si hlasitě oddechl a spolu s Nathanem nasedli do menšího z aut. Audrey se na Nathana naposledy podívala, a jeho pohled byl plný proseb. Prosil ji, aby na sebe dávala v jeho nepřítomnosti pozor.
„Tak bando, budeme se do toho auta muset vejít všichni!" zavelel Isaac a zbytek smečky se s klením natlačil do Masonova džípu.

„Tak jo," začal Isaac, když zastavil před domem. „Piper, Adame a Noahu, vy se běžte proměnit a prohledat les, jestli se nám náhodou zase nezatoulalo nějaké mrtvé tělo na pozemek. Eve, ty se mnou zavoláš šerifovi a pokusíme se z něj vytáhnout nějaké podrobnosti. Audrey s Masonem, vy odneste nákup do domu." Dvojice přikývla, a jakmile šel každý za svým úkolem, otevřeli kufr od auta a začali shromažďovat nákup a dávat ho do tašek.
„Masone?" začala Audrey konverzaci a Mason, kterému neunikl podtón jejího hlasu, přestal cpát věci do tašky a otočil se k ní.
„Děje se něco, Audrey?" Dívka přikývla. „Víš, že se mi můžeš se vším svěřit, že ano?" Zase přikývla. „Tak co se děje?"
„Měla jsem další výpadek." Zašeptala.
„Cože?! Kdy?"
„Než jsme odjeli. Pamatuju si, jak jsem šla do svého pokoje a pak jsem se vzbudila u skříně s rozraženou hlavou."
„A jsi v pohodě?" zděsil se Mason a natáhl k ní ruku. Audrey se na něj jen plaše usmála.
„Jo, už se mi to dávno zatáhlo, nějak jsem přišla na to, že se mi rány uzdravují rychleji než komukoli z vás, ale to teď řešit nebudeme. Důležité je to, že jsem to počítala a došla jsem k tomu, že ty výpadky začaly poté, co se Oliver vrátil s Eve z města a od té doby, co..."
„Co jsi začala pít ten čaj." Dopověděl za ní Mason a ona přikývla. „Tak ho zkus nepít! Bude sice asi chvíli trvat, než se ti dostane z těla, ale jestli za pár dní žádný výpadek nepřijde, budeme vědět, kdo za tím stojí." Řekl Mason a zamračil se. „Nikdy jsem tý holce moc nevěřil a bylo mi divné, že na tebe najednou tak změnila názor."
„Ale proč by mi chtěla ublížit a poštvat proti mně celou smečku a hlavně Isaaca?"
„Protože na tebe žárlí!" vykřikl Mason a zadíval se na Audrey, jakoby to snad bylo naprosto zřejmé.
„Žárlí? Na mě? Proč?"
„Protože," Mason se na chvíli zarazil a snažil se vymyslet přijatelnou odpověď, aniž by musel mluvit o Nathanovi. „Protože jsi hezká a všichni tě máme mnohem radši než ji." Audrey se zarazila, ale po chvíli se dala do smíchu.
„Teď jsi mě pobavil, Masone, ale nechme už toho. Pojď, odneseme to jídlo dovnitř, než se to mléko srazí." Mason se zasmál, rád, že nemusí nic vysvětlovat a že zachoval Nathanovo tajemství, popadl několik tašek a vydal se s nimi k domu. Smějící se Audrey ho následovala.