VLČÍ KREV I.

PRAVDA 1.část

Noah se hnal vysokou trávou, jak jen mu to volné kalhoty dovolovaly a celou dobu křičel Audreino jméno. Dívka však nereagovala a Noaha z představy, že by možná nemusela zareagovat vůbec, mrazilo v kostech. Tak strašně moc si na její přítomnost zvykl. Na to, jak vždy každého srdečně pozdravila, jak se pokaždé ptala, zda si může sednout, kde bylo volno, na to, jak strašně nezkušená byla, ale nebála se zkoušet nové věci a hlavně to, jak voněla po vanilce. Noah zavrtěl hlavou. Nesměl o ní takhle uvažovat. Poznal, že Nathan se od jejího příjezdu chová jinak, že se stal na chvíli zase více člověkem než zvířetem, a v žádném případě neměl chuť lézt svému příteli do zelí. I tak se o Audrey neuvěřitelně bál, a když doběhl až k ní a padl u ní na kolena, měl co dělat, aby vedle ní nezačal plakat.
„Audrey?" zašeptal a dotkl se jejího ramene. Byla teplá, a jakmile se jí podíval na pravidelně se zvedající hrudník, ze srdce mu spadl balvan o velikosti Marsu a on si oddechl. To už k němu stačil přiběhnout Adam, který v ruce stále držel onen časopis o kytkách a jakmile si to uvědomil, zahodil jej do trávy.
„Tak co?" zeptal se bratra.
„Bude v pořádku, alespoň myslím. Vypadá to, že jen hodně tvrdě spí." Odpověděl bratrovi Noah, ale nepodíval se na něj. Bál se, co všechno by bratr z jeho očí vyčetl. Strach? Ten určitě. A co třeba nějaký hlubší cit, který k té dívce s havraními vlasy a sněhově bílou pletí choval? To nemohl dopustit. Bolelo by to jeho i Nathana a k tomu v žádném případě nesmělo dojít.
„Ostatní už sem běží. Isaac nese lékárničku, tak ji rovnou prohlédneme, jestli není zraněná. Co tady propánaboha dělá? Jak jsi ji vlastně našel?" zeptal se znovu Adam.
„Viděl jsem ji z okna, když jsem se dostal z postele a šel se jako každé ráno nadechnout čerstvého vzduchu." Adam se otočil zpět k domu a zadíval se, do bratrových oken.
„A to jsi sem viděl a poznal ji? Vždyť je to až neuvěřitelně daleko! Jak jsi to dokázal? To máš v pokoji dalekohled?"
„Ne, prostě jsem se snažil zaostřit a najednou jsem viděl svýma lepšíma očima, víš?" snažil se to bratru vysvětlit Noah. Adam na něj vytřeštil oči a usmál se.
„Ty jsi viděl jako vlk?" Noah přikývl. „To jsi prodělal částečnou přeměnu! Svou první! To je skvělé, Noahu, gratuluju!" vykřikl na bratra Adam a hlasitě se zasmál. To už se po jeho boku objevil Isaac s lékárničkou, za ním Piper a z domu právě vybíhal Mason.
„K čemu gratuluješ?" chtěla vědět Piper a nejistě se zadívala na svého přítele, který se veselil nad nehybnou Audrey.
„Noah dnes ráno prodělal svou první částečnou přeměnu!" informoval ji Adam, a Piper hvízdla.
„Teda! To je fakt super! A co jsi proměnil?"
„Oči, viděl jsem, jako vlk." Odpověděl nevrle Noah, kterému přišlo naprosto stupidní to v danou chvíli řešit a jelikož se Piper s Adamem začali velice živě bavit o tom, jak je to úžasné, otočil se k Isaacovi. „Mohl by ses na ni prosím tě podívat a neřešit mou částečnou proměnu?"
„Ale jistě, Noahu, poblahopřát ti mohu přeci kdykoli poté. Pojď, otčíme ji na záda, když je na boku, nevidím jí přímo do tváře." Noah přikývl a s Isaacem opatrně dívku přetočili. To si k nim zrovna sednul Mason, který okamžitě vykřikl.
„Co řveš?!" vyjekla Piper a na chvíli přestala vnímat Adama, který jí zrovna velice zaujatě vyprávěl o své první částečné proměně.
„Podívejte se na ten spánek!" řekl Mason a Isaac učinil, jak řekl. Jakmile to uviděl, bolestně sykl.
„To nevypadá vůbec příjemně. Musela dostat něčím hodně ostrým. Ty rány vypadají jako... jako..." hledal to správné slovo.
„Jako vlčí drápy." Dořekl za něj téměř šeptem Noah.
​Piper přešla k Audrey blíž a podívala se jí na spánek.
„Vážně to tak vypadá. Někdo jí dal po hlavě tlapou, ale v takové výšce? Tedy vím, že není nijak extra vysoká, ale ten vlk by si musel stoupnout na zadní a všichni přeci víme, jak těžké to je. Takhle to spíš vypadá, že..."
„Že ten, kdo ji omráčil, se částečně proměnil." Dořekl za Piper Mason a ona jen přikývla.
„Ale kdo by to udělal?" zněla Adamova otázka. Místo odpovědi však přišel pohyb. Audrey sebou nepatrně cukla a poté otevřela oči.
„Odpověď dostaneš hned, jak ji odneseme do domu. Masone, můžeš?"
„Já ji vezmu, žádný problém!" vyhrkl Noah a vzal dívku do náruče. Ta se mu schoulila na nahé hrudi a chytila se za poraněný spánek. „To bude dobré, Audrey." Zašeptal Noah. „My to vyřešíme." Dívka jen broukla, jako že rozumí a poté se všichni obrátili a vydali k domu.
​Po několika sklenicích studené vody, už byla Audrey natolik při smyslech, aby jí mohl Isaac začít pokládat otázky. Ani jemu, ani nikomu jinému, se do toho ale nechtělo. Když se však Audrey zadívala do očí každého, kdo s ní v místnosti byl, otázka byla naprosto jasná.
„Byla to Eve," odpověděla na otázku, která nezazněla, a všichni si povzdechli. „Celou tu dobu, to byla ona. Dokonce mě i napadla při mém prvním úplňku!"
„Ale to přeci není možné, víš, jak daleko je to odsud?" skočila jí do toho Piper, která stále doufala, že to Eve nebyla.
„Ano, je to sice daleko, Piper, ale ve vlčí podobě to není zase takový problém. A Eve byla vždy mimořádně rychlá." Usadil ji Isaac a kývl na Audrey, aby pokračovala.
„Když na mě zaútočila a já byla mimo, vrátila se zpátky k Johnovi, kde ji vyzvedl Oliver. On nic netušil! A když se vrátili, začala mi dělat ty své čaje z nějaké kytky, která byla v Harrym Pootterovi. Z té, co tak kvičela."
„Myslíš mandragoru?" zeptal se Mason a ostatní se na něj se zájmem zadívali. „No, co? Harry Potter je klasika!" bránil se bývalý boxer. Ostatním však úsměv z tváří nezmizel, dokud se nepodívali opět na Audrey. Ta pokračovala.
„Řekla mi, že mandragora může mít ve velkém množství něco jako halucinogenní účinky a že to i s člověkem může pěkně seknout, ale že na vlkodlaky to má ještě silnější účinky."
„Jak se to dozvěděla? Copak ona se o to někdy zajímala?" divil se Adam, který si div nerval vlasy.
„Poradil jí to John." Řekl klidně Isaac.
„Jak to víš?" zeptala se Piper a Isaac jen pokrčil rameny.
„John vystudoval psychologii a botaniku. Řekla mi to Eve, když jsem se jí před rokem ptal na její smečku."
„Dávala mi ty čaje, abych vypadala jako podezřelá. Pokaždé, když jsem měla výpadek, našlo se tělo. Tedy ne pokaždé, protože se ty výpadky objevovaly čím dál častěji. Někdy i několikrát za den. Když jsme s Nathanem našli to tělo, překazili jsme jí tím všechny plány. Doufala, že ho šerif najde dříve, než my. To ona ho do lesa zavolala, poté co odjeli.
Jo a ještě něco, pravděpodobně dnes najdeme další tělo. Když vycházela z lesa, cítila jsem z ní lidskou krev. Někdo by se na to měl jít podívat." Isaac přikývl a pokynul Masonovi a Adamovi, a ti okamžitě zmizeli.