VLČÍ KREV I.

PLÁN 2.část

  Domů se vrátili až pozdě v noci. Nathan se po proměně ani neobtěžoval s oblékáním a do obývacího pokoje, s ohněm hořícím v krbu, vešel dočista nahý s oblečením smotaným pod rukou. Posadil se do jednoho z křesel a šaty si položil do klína.
„Mohl ses alespoň trochu obléct!" pokáral svého nevlastního syna Isaac, když vstoupil do místnosti, následován Audrey, Oliverem a oblečeným Noahem.
„Není mi zima a zatím si nikdo neztěžoval!" opáčil Nathan a Piper, která se zrovna objevila ve dveřích s tácem plným hrnků s vroucí tekutinou, se jeho slovům zasmála.
„A komu by podle tebe mělo vadit, že se po domě prochází Michelangelův David? Není divu, že si nikdo neztěžuje, když vypadáš takhle."
„Abych nezačal žárlit," usmál se Adam, ale bylo vidět, že mu slova jeho slečny trochu leží v žaludku.
„Ale ty můj vlčku," řekla blondýnka a posadila se svému příteli do klína. „Však ty moc dobře víš, že jsem celá jenom tvoje." A něžně ho políbila.
„Nechte toho, vy dva!" zasmál se nad jejich chováním Mason a podíval se na prázdný tác. „Není tu dost hrnků."
„Eve jde za mnou a nese zbytek." Pronesla Piper mezi jednotlivými polibky a jak řekla, tak se taky stalo. Během pár vteřin se ve dveřích objevila Eve s dalšími hrnky a usmála se na všechny přítomné.
„Tady jsou další čaje. Audrey, tvůj je ten červený." Prohodila k dívce a ta si od ní s vděkem vzala krvavě rudý hrnek a usrkla vařícího čaje.
„Díky." Tekutina jí začala pomalounku zahřívat zimou prokřehlé tělo. „Bála jsem se, že tam zmrznu." Eve se na ni jen soucitně usmála a napila se ze svého šálku.
Isaac si hlasitě povzdechl a vydal se ke krbu.
Všichni se usadili, jen Alfa zůstal stát u ohně. Zády k ostatním a s očima upřenýma do sálajících plamenů.
„Jak to šlo?" zeptal se opatrně Adam, který seděl k Isaacovi nejblíže. Piper už se posadila na své vlastní místo a teď z něj svého vůdce nešťastně pozorovala.
„Postarali jsme se o ni." Začal Isaac tiše. „Kontroloval jsem to a nenašel žádnou stopu, která by na nás mohla vrhnout podezření. Ta dívka teď leží pod jedním stromem, který bouřka vyvrátila z kořenů. Noah s Nathanem odvedli skvělou práci. Všichni jsme odvedli skvělou práci. Mělo by to být v pořádku." Poté se otočil k ostatním. V jeho tváři se odrážela starost. „Co vy? Zjistili jste něco?"
„Ano," ujal se slova Mason a poposedl na svém místě. „Podle toho, co jsme viděli ve zprávách, by mělo jít o dvanáctiletou Moniku Rathlessovou. Pohřešuje se od dnešního odpoledne, asi od dvou hodin. Její rodiče zavolali šerifovi, když se nevrátila ze školy domů."
„Jsi si jistý, že jde právě o ni?" chtěla vědět Audrey.
Mason přikývl. „Naprosto. Viděl jsem fotku a ty dlouhé vlasy mě v tom jen utvrdily. Navíc i oblečení sedělo. Jsem si jistý, že je to ona!"
„Dvanáctiletá dívka." Hlesla Piper. „Kdo může být natolik narušený a bezcitný, že dokáže ublížit dítěti?"
„Někdo očividně ano." Řekla pevným hlasem Eve a upila ze svého hrnku. Oliver se na ni za jejími zády zkoumavě zadíval, ale neřekl nic. Přešel k Nathanovi a zašeptal mu cosi do ucha, ten se na něj tázavě zadíval a Oliver jen kývl, jakoby odpovídal na nevyslovenou otázku - což taky udělal. Nikdo si však jejich konverzace nevšiml. Každý upíjel svého čaje a přemýšlel.
„Co tedy uděláme?" prolomil hrobové ticho Noahův zvučný hlas.   
„Jak to myslíš?" podivil se najednou nechápavý Isaac.
„Necháme toho chlapa, aby zdecimoval celé město, nebo se ho pokusíme najít a potrestat?" rozvedl svou otázku Noah.
„Co když je to žena?" ozvala se Eve a všichni se na ni podívali.
„Žena?!" vyrazila ze sebe otřesená Piper. „Myslíš si snad, že by žena byla schopná toho všeho?"
Eve pokrčila rameny. „Nevidím důvod, proč by nemohla."
„Eve má pravdu," ozval se Nathan a všichni se k němu otočili. Seděl stále celý nahý v křesle a pozoroval své nehty. „Ženy dokážou být kruté. Mnohem víc než muži. Nikde navíc není psáno, že to udělal muž.
Musíme být otevření všem možnostem, abychom třeba něco nepřehlédli." Piper zalapala po dechu a zhroutila se na své místo, ze kterého předtím vstala.
„Isaacu, co ty si o tom všem myslíš?"
Alfa se stále díval do ohně a dlaněmi se opíral o krbovou římsu. I při pouhém pohledu na jeho záda bylo všem členům smečky jasné, že má starosti, a to u něj bylo něco neobvyklého. Naposledy, když měl Isaac obavy, hrozila smečce potyčka s rozsáhlou skupinou ferlupů, kteří měli v plánu sesadit Isaaca z jeho pomyslného trůnu a kontrolovat všechny vlkodlaky v jeho oblasti sami. Isaacova pozice Alfy, kterou zdědil po svých příbuzných, měla kontrolu nad vším, co se stalo v Kanadě a v čem měli prsty vlkodlaci.
Každá země na světě, má svého vůdčího Alfu, který zastává funkci nejvyššího vlkodlaka ve státě a zpovídají se mu všichni Alfa samci, kteří na jeho území žijí. Isaac svou povinnost ze smrti nenáviděl, a tak poté, co byla hrozba zažehnána, rozdělil své území na čtyři celky, z nichž tři dal na starost svým věrným přátelům a vůdcům největších kanadských smeček.
Drew Standhall dostal na starost jiho-západní část, která je složena z Britské Kolumbie, Alberta, Saskatchewanu a Manitoby. Druhý z vůdců, Andrew Handcall, se stará o území Ontaria, Quebecku, Newfounlandu a Labradora, Nového Brunšviku a Nového Skotska. Isaac, si nechal tu část země, kde se narodil, kde vyrůstal a kde to miloval ze všeho nejvíce. Yukon a Severozápadní teritoria. Svému bratranci, Charlesovi, přenechal severní ostrovy a Charles je s vděkem přijal. Má mnohočlennou smečku a cestování mezi jednotlivými ostrovy mu ani v nejmenším nevadí. Především jde o oblast, kde se kromě jeho vlastní smečky, nachází pouze jedna další a to na Viktoriině ostrově. Navíc výskyt ferlupů tam je stále spíše ojedinělým jevem.
„Isaacu?" oslovila jej Piper znova, tentokrát už odpověděl.
„Nevíme, kdo má všechny ty zmařené životy na svědomí. Nevíme, koho hledáme, a dokud ho nebo ji nenajdeme, budou tu platit určitá pravidla.
Nikdo z vás se nepromění, pokud mu to neřeknu. Když vás někam pošlu, půjdete nejméně po dvou - nevíme, co za psychopata tu běhá - a naposledy, nikdo neporuší pravidlo poslušnosti, ani ta dvě předchozí. Pokud neuposlechnete příkaz, skončíte v kleci a já vám slibuju, že to nebude jen na pár hodin!
To, co se tu děje, není práce nového vlkodlaka, který se neumí ovládat. Je to předem promyšlený plán proti nám, s cílem nějak nás poškodit, a to my v žádném případě nedopustíme. Tohle je naše teritorium. Bylo naše už před stovkami let, kdy sem má rodina přišla a bude naše, dokud budu já, mí příbuzní a vy naživu!"
To už stál ke své smečce čelem a jeho tvář byla plna surové zuřivosti a odhodlání.
Audrey, která ho takového zažila poprvé za svou krátkou vlkodlačí existenci se zachvěla nad mocí, kterou nad ní a ostatními členy smečky vládl.
Takovou sílu, měl Isaac.
Takovou sílu, měl Alfa!