Chapter 5

3.4K 215 8
                                    

Seděla jsem na kameni poblíž odpočívadla. Nohy jsem měla skrčené u sebe a stále jsem se pokoušela rozdýchat to co se stalo. To, že jsem se já i Lukas málem zabili.

,,Hej.." přišel ke mně Lukas a položil mi ruku kolem ramen ,,..jsi v pohodě?"

Rukávem jsem si rychle setřela slzy a popotáhla nosem. Byla mi zima a jen co jsem cítila, že se mě Lukas dotknul, přisedla jsem si k němu blíž aby mi nebyla taková zima.

,,Nedávám ti to za vinu. " Položila jsem si hlavu na jeho rameno. On se ale zamračil a ironicky se ušklíbl. ,, Ne? Panebože Sanny vždyť já jsem málem zabil nás oba!" Zvedl se a chytil se obouma rukama za hlavu. Nemohla jsem ho takhle nechat. Vstala jsem a přešla blíž k němu. ,, Uklidni se..Všechno je v pohodě." Pokusila jsem se usmát a přesvědčit ho že se nezlobím a ani nic podobného. Chtěla jsem ho uklidnit ale ve skutečnosti jsem to byla já kdo potřeboval uklidnit.
---------------------------

Uvážila jsem za vhodné si tuhle událost nechat pro sebe. Nechtěla jsem aby to každý řešil a nebo aby i někdo dokonce odsuzoval Lukase za to že chvilku nedával pozor. Od Lukase mi celý večer přicházeli zprávy o tom jak ho to mrzí a jak si to dává za vinu a má z toho výčitky svědomí. Ignorovala jsem to, protože bych mu musela napsat nejmíň stokrát, že se na něho nezlobím. On by to nepochopil.

,,Sanny?" Ozvala se za dveřmi Stacy. Přitáhla jsem si k sobě deku a poposedla si blíž ke stěně, abych se mohla opřít. Otevřely se dveře a do mého pokoje vstoupila Stacy. ,,Můžu dál?" Zeptala se a lehce nadzvedla obočí. Její světlé vlasy měla pro změnu vyčesané do culíku. Byl to u ní nezvyk. Vždy měla vlasy rozpuštěné nebo v copu.
Lehce jsem přikývla a Stacy se posadila vedle mě na postel. ,,Za celý večer jsi nic nesnědla. Máma má o tebe starost." Sklopila pohled ke kousku deky se kterým si hrála. ,, Jen nemám hlad." Lhala jsem. Nejedla jsem hlavně kvůli tomu, co se stalo odpoledne. Doufala jsem, že se mi to po chvilce vymaže z mysli ale teď mi přijde, jako kdybych měla na tom vinu já. Nutím sama sebe na to přestat myslet ale zatím se to moc nedaří. ,,Dobře ale kdyby sis to přece jenom rozmyslela, tak je večeře v ledničce." Pokusila se usmát a zrejmě doufala, že jí úsměv oplatím. Mýlila se.

Chtěla jsem být sama ale zároveň jsem potřebovala aby tu někdo byl a objemul mě. Přitáhla jsem si k sobě notebook a zapla Facebook abych přišla na jiné myšlenky a podívala se, co je nového. 2 Zprávy..

První byla od Eliz.

Zítra s holkama po škole jdeme pro šaty tak půjdeš s náma že? Nebo něco máš?

Nemám.. Projelo mi hlavou jako první věc. Nechala jsem si konverzaci otevřenou a otevřela ještě druhou zprávu. Čekala jsem, že to bude Lukas, ale tohle Lukas nebyl.

Zítra na večer v parku. Musíme si promluvit.

Napsal mi Daniel. Myslela jsem že přestanu dýchat.

Ahoj všichni,
je tu další díl. O čem myslíte že Daniel chce se Sanny mluvit?

Dark as night |book 2|Kde žijí příběhy. Začni objevovat