Dark as night |book 2|

Chapter 10

,,Jasně..To určítě" Přimhouřila jsem oči a sledovala jí. ,,Točím!" Zvedla ruku Trish a popadla flašku. Tím, že se přihlásila o točení flaškou, zachránila Eliz od mého pohledu, kterým jsem jí tak propalovala.

Trish roztočila flašku, která při troše smůly ukázala zrovna na mě. Karma.. Eliz se v tom vyžívala, že mi to Karma vrátila. ,, Takže Sandro. Pověz nám jestli se ti líbí furt Daniel." Nadzvedla obočí a popostrčila si brýle víc na nos. Byla jsem lehce v koncích protože nevím co doopravdy k Dannymu cítím. Vím, že má přítelkyni a všechno a taky se hodně změnil ale vážně nemám ponětí. ,, Ne.." Řekla jsem s úsměvem aby to pro holky bylo hodně přesvědčivé. Všechny na mě začaly zírat s údivem a překvapením. ,,Margo točíš. "Přerušila jsem ticho a podala Margo flašku.

Ráno jsem vstala se strašnou bolestí hlavy,  přesně jako kdybych toho Jacka vypila já.
Promnula jsem si oči a posadila se. Nikde nikdo.

,,Ále helemese kdo vylezl z postele. Naše princezna." Neodpustila si poznámku Eliz a poslala mi po stole tabletku. ,,Taky vás tak bolí hlava?" Chytla jsem se za hlavu a zavřela oči. Eliz se napila vody a potom promluvila. ,,Tak když jsme šly spát skoro v pět ráno.." A posadila se ke stolu. ,, Mmm...Hele Já asi půjdu domů. Jsem celkem unavená a ráda bych to dospala." Pročísla jsem si rukou vlasy. Eliz přikývla a já se šla sbalit a upravit se.

Cestou domů jsem si kopala s kamínkem když v tom jsem to kopla někomu do boty. Vzhlédla jsem vzhůru a podívala se do očí osobě, kterou jsem zrovna nechtěla potkat. ,,Ahoj Sanny." Usmál se na mě. Z nervozity jsem si dala za ucho pramínek vlasů a ani se nepokoušela o úsměv. ,, Danny.." Šeptla jsem na pozdrav. I za tu dlouhou dobu jsem si vzpomněla, proč jsem se do něj tenkrát zamilovala. Jeho oči,vlasy, hlas, úsměv.. Došlo mi to. ,, Chtěl jsem ti všechno vysvětlit. Vím, že jsi na mě naštvaná a já nechci aby to tak bylo." V jeho očích jsem vůbec nepoznala, jestli lže, dělá si srandu a nebo jestli to myslí smrtelně vážně. ,,Zítra ráno v kavárně?" Zeptal se a nadzvedl obočí. Bez toho aniž bych se zamyslela nad tím, jestli něco mám nebo nemám, jsem souhlasila. Otočila jsem se na patách a šla svým směrem domů.

Dlouho jsem dumala a přemýšlela nad tím, co asi tak může chtít. Možná mi vážně chce všechno vysvětlit ale už je pozdě.. Čekala jsem dost dlouho, brečela jsem často a co čeká? Že se jentak vrátí a já mu řeknu, "jo hele, co bylo to bylo" nebo "nechť je ti odpuštěno". Takhle to prostě nechodí a on se s tím musí smířit..

Ahoj všichni,

je tu další díl. A já jaksi nevím co jsem chtěla napsat.. Jo už vím :DD Takže, kdo je vám z téhle story nejsympatičtější, nejbližší, či vás nějak zaujmul? Já osobně mám nejradši Eliz, protože má podobnou povahu jako já :D