Dark as night |book 2|

Chapter 26

Po chvilce jsem se vrátila k Lukasovi. Byl čas na to aby se zahájil ples. Našla jsem ho před tělocvičnou- tam kde jsem ho nechala. ,,Ahoj.." Usmála jsem se na něj a dala mu ruce kolem krku. Usmál se. Konečně! Tak ráda jsem viděla ten jeho úsměv. Bok po boku jsme se tedy vydali oba dva do tělocvičny.

,,Kam šla Eliz a Samm?" Zakřičela jsem, protože okolo nás se bavilo, tleskalo a křičelo spoustu studentů. Nahnul se blíž ke mně aby mě slyšel.

,,Co?" Zeptal se. Neslyšel mě.. Jasně.. To jsem si mohla myslet.

Znovu jsem svou otázku zopakovala a doufala, že tentokrát už jí slyšel. On se otočil a ukázal na dveře od tělocvičny. Jasně.. Takže někam šli.. Em všichni víme o co jde 3:) xD Zasmála jsem se a Lukas také.

,,Vážení studenti.." vyšel na podium náš pan ředitel a chopil se mikrofonu. ,,..vítám vás na dnešním již dvacátém pátém novoročním plese. Stejně jako každý rok se bude volit královna a král večera. Ty zvolí naše porota." Řekl a ukázal vedle sebe na porotu kterou tvořila skupinka učitelů. Ušklíbla jsem se. Celkem vtipný. ,,Prosíme všechny aby vyšli na taneční parket a užili si večer!" Neprotahoval to, a rovnou ukončil svůj proslov. Všichni začali tleskat a já se přidala. Lukas ke mně natáhl ruku. ,,Smím prosit?" Zeptal se a usmál se. Také jsem se usmála a podala mu ruku. Vedl mě doprostřed tělocvičny. Začal hrát nějaký Beethoven nebo Mozart. Hodila jsem po Lukasovi překvapený pohled.

,,Vážení studenti.." chopil se mikrofonu jeden z žáků našeho ročníku. ,,Co takhle to tu pořádně rozjet?" Zasmál se a všichni ostatní studenti začali jásat. A teprve v tuhle chvíli začala hrát hudba. Byly to písničky které všichni znaly..

Vypadalo to, jako kdybychom byly na diskotéce v plesových šatech. Všichni zpívali texty písniček a já nesměla chybět. Zpívala jsem s nimi a do toho bláznivě tancovala. Všimla jsem si jak se Lukas směje. Můj úsměv zmizel. Chytla jsem ho za zápěstí a přitáhla ho víc do davu abych ho donutila tancovat. Jsem hold přesvědčivá. Samozřejmě tancovat začal. Smál se u toho. Oba jsme si to užívali.

,,Musím na chvilku na vzduch." Šeptla jsem mu do ucha a vydala se směrem z tělocvičny. Lukas šel za mnou. Měla jsem hroznou žízeň. Potřebovala jsem doplnit energii. Nechtěla jsem nic sladkého. Stačila mi jen kapka obyčejné vody. Natočila jsem si do kelímku. Jednou, dvakrát, třikrát... Šestkrát.. Měla jsem vážně žízeň.

,,Páni.. Tomu říkám pitný režim." Divil se Lukas, který stál opřený vedle mě o stěnu. Opět jsem se napila.

,,Viď?" usmála jsem se a hodila plastový kelímek bílé barvy do odpadkového koše. Zakroutil hlavou.

,,Sandro Sandro Sandro!" Přiběhla k nám udýchaná Eliz. Překvapeně jsem se na ní podívala.

,,Co je?" Zeptala jsem se jí.

,,Neuvěříš koho jsem u skříněk potkala." Polkla nasucho a stále ještě rozdýchávala situaci. Byla rozcuchaná. Takže všichni víme co se někde dělo.. 3:)

,,Nevím.. Koho?" Zatřásla jsem s ní. ,,Sakra Eliz mluv!" A právě v tu chvíli co jsem to dořekla jsem si všimla postavy stojící nahoře u schodů. Teď jsem polkla nasucho já.