Dark as night |book 2|

Chapter 29

Nemohla jsem tomu uvěřit. Vážně řekl mé jméno? Lukas mě plácnul po zadku a tím mě vybídl k tomu abych šla dopředu na pódium za ředitelem. A tak jsem šla. Elegantně jsem přešla na pódium a stoupla si naproti řediteli. Ten mi věnoval jeden ze svých malých úsměvů a já si s ním potřásla rukou. Pogratuloval mi a nandal korunku. ,,Chceš k tomu něco říct?" Zeptal se a předal mi mikrofon. Srovnala jsem rty do úzké linky a přemýšlela nad tím co chci říct. ,,Asi.. Děkuju?" Vyznělo to spíš jako otázka a davem studentů se ozvalo tiché zašumění, jak se zasmáli. I ředitel se zeptal a vzal mi mikrofon z ruky.

,,A teď je načase vyhlásit krále plesu." Podíval se nejdřív do davu na studenty a potom na mě. Nepřestávala jsem se usmívat. Jedna z učitelek mu podala modrou obálku, kde bylo na papíře napsané jméno krále plesu. Podal mi mikrofon aby nikdo nemusel přijít o sluch a otevřel obálku. Přečetl si jméno a usmál se. ,,Letošním králem plesu 2016 se stává Daniel Bayer!" Řekl a já zůstala překvapeně stát ačkoliv většina studentů tleskala. Začala jsem ho hledat v davu studentů, nikde tam nebyl. Začínala jsem mít vážně divný pocit. Přesně takový jako o kterém mluvil Josh, když jsem za ním šla za školu, jak seděl na té zídce.

,,Je tady? Mohl bys prosím přijít sem za námi?" Zeptal se ředitel a též ho hledal v davu studentů. Všichni se začali tak nějak divně ošívat jako kdyby ho hledali, ale nebylo tomu tak. Některé dívky měli překvapené a téměř vyděšené výrazy. Některé plakaly. Kluci skoro také. Co se k sakru děje? Vyděšeně jsem se podívala na Lukase. Měl skoro slzy v očích. Beze slova jsem sešla z pódia a šla směrem k Lukasovi. Stála jsem necelý metr před ním. Do očí se mi hnaly slzy a já neměla žádné tušení proč. Věděla jsem, že se něco stalo. Všem se najednou změnila tak rychle nálada a to přesně po zaznění Danielova jména.

Nedokázala jsem cokoliv říct. Lukas si mě přitáhl k sobě a mě z očí začaly téct slzy. Už jsem je prostě nedokázala dál držet.
Držel mě pevně. Nepouštěl mě. Nechtěla jsem slyšet slova která by mě měla utěšit. Nepotřebovala jsem žádné 'to bude dobrý' nebo 'to překonáme'. Prostě jsem potřebovala jedinou stručnou větu o tom, co se stalo a proč najednou všichni v tělocvičně brečí. Skrz slzy jsem se podívala směrem na pódium. Ředitel si rukávem svého saka utíral slzy a snažil se si zachovat postoj ředitele, kterého jen tak něco nerozhodí.
Potom jsem se podívala na učitelky. Nenašla jsem v tom žádný rozdíl. Utíraly si slzy, smrkaly do kapesníků a vzlykaly. Proč? Chtěla jsem se ptát ale nezmohla jsem se na jediné slovo. Znovu jsem zabořila hlavu do Lukasovi košile. Už byla totálně promočená a nasáklá od mých slz, ale myslím, že tohle nebude to první co ho bude zajímat až přijde domů.

Sakra Sandro vzchop se!  Řekla jsem si a odtáhla se od něj.

,,Co se stalo?" Přeskakoval mi hlas. Bylo mi to jedno. Potřebovala jsem odpověď. Hned. Teď.

Lukas na chvilku odvrátil pohled. Vzala jsem do ruky jeho bradu a otočila mu hlavu tak, aby se mi díval do očí. Nadechl se a z oka se mu vykutálela slza. ,,Daniel se zabil v autě." Pronesl a mě se zatočila hlava. Podlomily se mi kolena a začala jsem padat k zemi. Slyšela jsem jak na mě ještě mluví spoustu lidí včetně Eliz a Lukase, ale to jsem už byla úplně nikde jinde.