Dark as night |book 2|

Chapter 25

Margo.. ,,Margo!" Zakřičela jsem a objala ji. Hrozně jí to slušelo. Vlasy měla zapletené do copu, který jí sahal až pod lopatky. ,,Kde máš..-" Chtěla jsem se zeptat. ,,Joshe?" Doplnila mě a já kývla na souhlas. Ne že by to bylo kvůli tomu, že bych ho chtěla vidět, ale spíš jen ze zvědavosti. ,,Šel na chvilku na vzduch." Usmála se. Něco mi tu nehrálo. Vyhýbal se mi? Snad ne.. Vysvětlila jsem Margo, že jdu zpátky za Lukasem, a že se určitě ještě uvidíme.

,,Potkala jsem Margo.." Řekla jsem Eliz a podala Lukasovi kelímek s jeho 'džusíkem'. Ten si ho s úsměvem vzal a následně se i napil. Překvapilo mě to.

,,A? Říkala něco?" Nadzvedla obočí. Chvilku jsem zapřemýšlela co mi vlastně říkala a nakonec jsem zavrtěla hlavou.

,,Jen jsem se ptala kde má Joshe, tak je prý před školou." Konstatovala jsem. Tentokrát se do konverzace přidal i Samm.

,,Myslím, že jsem ho tam viděl, když jsem šel sem." Vysvětlil a já zvedla hlavu k němu. Lukas se na mě podíval. Chvíli to vypadalo jako kdyby mi uměl číst myšlenky a věděl co chci udělat. Jít za ním.. Určitě je něco špatně.. Cítím to. Mám z toho takový divný pocit.

,,Půjdu se za ním podívat."  Usoudila jsem. Říká se, že svá rozhodnutí bychom si měli pořádně rozmyslet, než je uděláme. Protože i to nejmenší rozhodnutí nám může změnit celou budoucnost. Lukas lehce zakroutil hlavou. Nechtěl abych tam šla. Viděla jsem mu to na očích. Ale já musela. Jestli je něco špatně, musím mu pomoct protože nikdo jiný to za mě neudělá.

,,Bude to chvilka.." Falešně jsem se usmála a obejmula Lukase. Přitiskl si mě k sobě. Chvilku mě držel a já se potom od něj odtáhla. Na jeho tváři byl stále takový výraz, jako kdybych se s ním loučila a nikdy se už neměla vrátit.

,,Je tam zima." Ozvalo se za mnou když jsem stála přede dveřmi. Ten hlas patřil Lukasovi. Otočila jsem se a stál naproti mě. V ruce držel svoje sako. Podívala jsem se na jeho ruku ve které držel to sako a potom jsem se podívala Lukasovi do očí. Sako mi přehodil přes ramena.

,,Děkuju." Usmála jsem se. Na jeho tváři se však ale žádný úsměv neobjevil. Svojí rukou jsem ho pohladila po té jeho a potom jsem se otočila a šla ven.

Seděl na takové zídce vedle školy a koukal před sebe. Chvilku jsem si nebyla jistá o tom, že tam chci vážně jít, ale nakonec jsem šla.

,,Ahoj.." Šeptla jsem. Cuknul sebou a otočil se na mě. Vypadal překvapeně. ,,Co ty tady tak sám.." Zeptala jsem se ho a sedla si vedle něj. Všimla jsem si, že si hraje s prsty. Je nervózní.

,,Nevím.." Odpověděl jednoduše a čekal že řeknu obyčejné 'aha' nebo něco takového. Ale alespoň by mohl vědět, jaká jsem. ,,Víš.." Řekl a já čekala na vysvětlení toho, proč má vlastně takovou náladu.

Nejdříve se nadechl a potom nahlas vydechl. Začínala jsem se bát co se stalo. ,,Víš já.." Začal znovu a vyhrnul si druhý rukáv u košile. ,,..něco je tu špatně." Vypadlo z něj.