Dark as night |book 2|

Chapter 27

Koukala jsem na něj jako kdybych viděla přízrak. Stál po boku Ruby. Počkat.. Ruby?! Daniel a Ruby?! To snad ne! Lukas se na mě podíval a když viděl můj výraz, dal mi ruku kolem pasu. Daniel se na nás trochu překvapeně podíval. Chci říct na mě. Snažil se vyčíst cokoliv, co by mu nějak pomohlo zjistit pozici Lukase u mě. Oba dva, Ruby i Daniel, začali scházet schody dolů. Nevydržela jsem to a vyvlíkla se z Lukasova chycení. Běžela jsem do tělocvičny a zapletla se mezi dav tancujících studentů. Možná že za mnou Eliz, Samm nebo Lukas běželi, ale mě to bylo jedno. Potřebovala jsem pryč. Rychle jsem se prodrala davem studentů a vyšla druhým vchodem ven z tělocvičny, na chodbu, kterou jsem opustila budovu školy.
Posadila jsem se na tu zídku, kde před nějakou dobou seděl Josh. Zůstala tam po něm krabička cigaret. Napadlo mě to.. Vzala jsem krabičku do ruky a vyndala z ní jednu cigaretu. Byl to jediný způsob jak na chvilku vydechnout a dostat se z tohohle světa. Zapálila jsem si a dala si cigaretu do pusy. Nebylo to poprvé co jsem kouřila. Tím nechci říct, že jsem kuřák nebo tak. Kouřila jsem asi 3x v životě a celkem mi to nevadí. Vydechla jsem kouř a zezadu jsem uslyšela kroky. Sakra to sem musí vždycky někdo chodit? Co tady vůbec někdo oxiduje? Jen ať se jde bavit!

,,Hej.." Ozvalo se za mnou a na mé rameno někdo položil chladnou ruku. Celá jsem se otřásla a hned jsem se otočila, abych vůbec věděla, s kým mám tu čest. Lukas.. ,,Neměla bys kouřit." Prohlásil, vzal mi cigaretu z pusy a následně si jí do pusy strčil sám. Odvrátil ode mě pohled a zadíval se do dály. Jeho tmavé vlasy mu padaly do čela. Vlastně to bylo roztomilé.

,,Neměla.. Ale mohla." Odsekla jsem a vzala si od něj zpátky cigaretu. Měla jsem v plánu si ji dát do pusy a spokojeně dál kouřit, ale těsně před tím, než jsem si ji strčila do pusy, mi ji sebral a hodil na zem. Naklonila jsem hlavu na hlavu. Naštval mě.

,,Pojď zpátky." Řekl a dal mi ruce na moje boky. Seskočila jsem ze zídky dolů a šla před ním do tělocvičny. Když jsem kolem něj procházela, hodila jsem po něm zlověstný pohled.

Zrovna byla taková ta pomalá hudba. Jak že se tomu říká? Ploužák. Nenávidím ploužák. Když jsem byla malá, matka mě vzala na oslavu narozenin jednoho kluka, kterého jsem ani neznala. Mohlo nám být tak maximálně osm a já o něj nejevila zájem. Myslím, že se jmenoval Sean. U nich v obýváku hrála hudba. A světe div se, byla to hudba pro ploužák. Následně si všechny malé děti si udělaly dvojce a začaly tancovat, jen já jsem tam stála sama. A jako na potvoru Sean taky. Takže se moje matka rozhodla za mě, a usoudila že bude dobré když si zatancuju se Seanem. S tlustým, vypaseným Seanem co se zajímá jen o hry na svůj počítač, X-box a o sladkosti. S nechutí jsem s ním musela tancovat. Nejenom že jsem tancovala s prasetem, ale taky mi pořádně pošlapal boty. A teď si představte jak je těžkej..