Dark as night |book 2|

Chapter 17

,,Chtěl bych se s vámi podělit o obsah tohoto deníku." Řekl vážně a ukázal na deník. Eliz se posadila na jedno z opěradel u křesla a Lukas si sednul na to křeslo. Otevřel deník a fouknul na zaprášenou stránku. ,,Psala ho moje mamka.." Ujasnil nám abychom byly v obraze. ,,..než umřela." Dodal. Jo, měla jsem pravdu. Krásu zřejmě musel Lukas zdědit po ní, protože jeho táta moc velkej fešák nebyl. Vzhled po matce, hlava po otci. Tak by se to dalo říct.

,,Moje máma si sem psala ty nejpodrobnější věci o svých asi patnácti let. Četl jsem ten deník už stokrát. Chtěla abych ho našel. Psala to na jednu z posledních stránek. V tomhle deníku jsou informace o jejím prospěchu ve škole, o jejích vztazích, kamarádkách, klucích a celkově i o jejím životě." Objasnil nám. Prohlédla jsem si deník a podle potrhané a zničené přední vazby deníku, bylo zřejmé že už je starý několik desítek let. Při téhle informaci, jsem si vzpomněla na to, jak jsem našla a držela v rukou deník Stacy v tu dobu, kdy utekla z domova. ,,Proč nám ho ukazuješ?" Naklonila se mu přes rameno Eliz. Hodila jsem po ní né příliš příjemný pohled, aby držela jazyk za zuby. Její tón hlasu mi přišel příliš nevhodný pro tuhle situaci. ,,Myslím, že jste jediné kdo by to mohl pochopit a komu by to nepřipadalo divný." Oznámil nám a předal mi deník. Nechápavě jsem se na něj podívala. Přešel ke dveřím a otevřel je. Místností zavanul studený vítr. Musela jsem přimhouřit oči abych vůbec něco viděla. ,,Přečtěte si ho.. Já jdu na chvilku na vzduch." Otočil se ve dveřích a potom už jen zmizel ven.

,,Mám to číst?" Zeptala jsem se Eliz. Eliz pokrčila rameny a nadzvedla jeden koutek. Myslím, že z toho měla stejný pocit jako já. ,,Nevím, jestli bychom to měly číst." Dodala. Kývla jsem hlavou, na náznak toho že má pravdu. ,,Já vím, ale Lukas chtěl abychom si to přečetly." Připomněla jsem jí to. Zvedla ruce na svojí obranu a řekla:" Dělej jak myslíš." Chvíli jsem ji pozorovala a potom jsem se nadechla, jako kdybych před sebou měla rozluštěnou záhadu a zrovna teď bych to měla číst. Zahleděla jsem se do deníku a snažila se rozluštit přes množství prachu to, co tam je napsané. Musím uznat, že jeho mamka měla úžasnej styl písma. To já bych se takhle nenaučila psát ani za sto let. Datum se ale přečíst nedalo. Deník byl v takovém stavu, že se zrovna datum nedal vůbec přečíst. No nevadí.. A tak jsem začala číst.

Slečna O'Donnellová mi dnes řekla, že mám na malování velký talent. O tom že kreslím a maluji trochu jinak než ostatní děti, jsem věděla už delší dobu. Moji rodiče mě v tom nepodporují a ani nikdy nepodporovali. Prý je to ztráta času, a že se tím neuživím. Podle nich je to naprosto k ničemu a tak mi docházku na výtvarné kroužky zakázali. Proč? Protože si myslí, že výtvarníci a malíři jsou blázni. Že ve svých výtvorech vidí něco co neexistuje..

Ahoj všichni,

ani nevíte jak strašně ráda bych tuhle knížku už dopsala. Je to strašně super pocit dopsat knížku, na které už dlouho pracujete, ale asi mi všichni budou chybět. :))