Dark as night |book 2|

Chapter 18

..slečna O'Donnelová je často přemlouvala, ukazovala nim moji tvorbu o hodinách co jsem si čárala do sešitu, ale nic z toho nebylo ničemu platné. Oni to nevidí. Ale co třeba Picasso? Nebo Leonardo da Vinci? Ti všichni určitě nezačínali o nic lépe! Chci aby to pochopili a aby na mě byli pyšní. Ale to oni nebudou.  Oni tomu nerozumí.

Zaklapla jsem deník podívala se na Eliz. V očích měla stejný údiv jako Já. ,, Ty jo.." Vypadlo z ní. Měla pravdu.  Bylo to divné.  Něco mi říkalo, že to ještě bude zajímavé.  ,, Vezmeme ten deník s sebou." Navrhla jsem. Moje zvědavost byla silnější než rozum. ,, Počkej!" Křikla Eliz a chytila mě za ruku, kterou jsem si právě dávala deník do bundy. Nečekala jsem na to co mi chce říct, prostě jsem ho tam dala. ,, Musíme ho tu nechat! Lukas na to přijde." Varovala mě. Sice jsem se nad tím zamyslela, ale ne. Musíme zjistit co se stalo.  Možná to bude dokonce i důležité. Co Já vím? 

Na chatě kam jsme dorazili i s Lukasem jsme si s Eliz zalezly do 'našeho' pokoje a zamkly se tam. ,, Co chceš dělat?" Zeptala se Eliz, která seděla na posteli se zkříženýma nohama.. Zpod mikiny jsem vytáhla deník a zamávala jím ve vzduchu. Eliz se ušklíbla. ,, Tak takhle ty.." Zasmála se a Já se posadila na postel vedle ní. ,,Přesně tak." Souhlasila jsem. Sedla jsem si do tureckého sedu a Eliz také. Seděly jsme naproti sobě a Já otevřela deník.  ,, Jsi připravená číst dál?" Podívala jsem se na ni a ona nejistě přikývla. A tak jsem začala číst..

Líbil se mi už od sedmé třídy. Dneska se na mě usmál. Kdo? No kdo jiný než Eduan. Je sice ke mně hodně nepříjemný ale Já ho mám i přes to ráda. 

,, Děláš si srandu? Takže jí se líbil takovej idiot?!" Řekla jsem víceméně ráznějším tónem. ,, Já to nechápu. Zavrtěla Eliz hlavou a potom mě vybídla abych pokračovala ve čtení. Omluvně jsem zakňourala. 

Včera ho slečna O'Donnelová přesadila do lavice přede mnou a od té doby mě provokuje. Stále chce abych mu dávala opsat domácí úkoly. Mě to ale vůbec nevadí. Vždyť přece to není nic špatného. Prostě jen jednou zapomněl domácí úkol, tak mu to dám opsat.

,, Panebože chudinka.. Ta v tom byla až po uši." Konstatovala Eliz a politovala Lukasovu mamku. Jen jsem se na ni podívala a beze slova jsem pokračovala dál. Sama to chtěla abych četla. Přešla jsem tedy na další stránku. Byl to další den. 

Dneska na mě poprvé promluvil, bez toho aniž by se zeptal jestli si může opsat domácí úkol. Skoro jsem začala skákat čtyři metry vysoko. Byla jsem toho šťastná. Poprvé za tu dobu! Ach Panebože.. Vždyť on je uplně jiná skupina lidí než jsem Já. On má všechno na co chce. Jeho rodina je bohatá. Vždyť oni mají i statek a hospodářství! To naše rodina je o dost chudší. Je to zkrátka zázrak, že se se mnou vůbec baví. Také si mě nemusí všímat ale on ne. On se se mnou baví!

Ahoj všichni, 

Chci upozornit, že většina následujících dílů bude z toho co psala Lukasova máma. :))