Jako vždycky sedím na prdeli u sebe v bytě.
V ruce pivo.
V televizi nějakou talk show, kterou ale vůbec nevnímám.
Když najednou někdo zazvoní.
S povzdechem se zvednu.
Čekám někoho ze školy, kdo mě zas bude chtít otravovat.
Opilej.
Nebo se se mnou bude chtít jít opít.
Ale když otevřu, za dveřma stojíš ty, hlavu skloněnou.
Vyhýbáš se mi pohledem.
"Čau," řeknu tiše a ustoupím ze dveří.
Konečně se na mě podíváš.
A kurva.
Oči máš zarudlý od pláče, chvěje se ti brada a ramena.
"Nechala mě. Prej pro ni nejsem dost dobrej."
Nikdy jsi kvůli holce nebrečel. Je to vážný.
Místo jakýchkoliv slov tě prostě pevně obejmu.
V utěšování lidí nejsem dobrej.
Brečíš mi do ramene.
Stojíme na prahu.
A já cítím něco jako radost, ikdyž bych neměl.
Teď mám šanci.
ČTEŠ
The Pain Inside √
Teen FictionNikdy jsem nebyl žádnej zázrak. Prostě úplně normální kluk, kterej denně řeší úplně normální problémy. Jenže pak se něco změnilo. Našel jsem svůj zázrak. A ten zázrak jsi ty.
