Už jsem se přestal divit, že jseš u mě doma dřív než já.
Když ti skončí škola, jdeš automaticky sem.
Ani se neptáš.
Nemáš vlastně proč.
Stejně bych tě tady nechal bydlet.
Přespáváš tady skoro každou noc.
Sleduju tě jak spíš, připadám si u toho jak ten úchylnej upír ze Stmívání.
Ale nemůžu si pomoct.
Jsem fakt v hajzlu.
A můžeš za to ty a ta tvoje pitomě dokonalá existence.
Nedivím se, když mi ráno uvaříš kafe.
Nedivím se, když mi v báglu chybí nějaká učebnice, protože sis ji prostě potřeboval půjčit.
Nedivím se, když si občas spleteme nějakej ten kus oblečení.
Možná ho i vyměňuju schválně.
Ale to se nikdy nedozvíš.
ČTEŠ
The Pain Inside √
Teen FictionNikdy jsem nebyl žádnej zázrak. Prostě úplně normální kluk, kterej denně řeší úplně normální problémy. Jenže pak se něco změnilo. Našel jsem svůj zázrak. A ten zázrak jsi ty.
