"Co je?" zeptá se Troy.
"Můj kluk. Jede sem. Měl bych jít, jinak ztropí nějakou scénu."
Zatváří se zmateně.
A pak mu to dojde.
"Počkat, počkat! On si jako myslí, že ty a já... Cože? Vždyť si jenom povídáme! A navíc nejsem gay!"
"To nevykládej mně," pokrčím rameny a obleču si bundu.
Z kapsy kalhot vytáhnu pár zmačkanejch bankovek.
Položím je před Troye a omluvně se usměju.
"Promiň, už fakt musím jít. Nestojím o to, aby ho odváděli policajti."
"Ok, tak zase ve středu. Pokud ti to tvůj kluk nezakáže," odvětí sarkasticky.
Zasměju se.
"Jo, čau."
Venku si zapálím cigaretu, abych se uklidnil.
Mám chuť na tebe začít řvát.
Co si o sobě sakra myslíš?!
Jakmile přijedeš, odhodím cigaretu a naštvaně si to rázuju k autu.
Nasednu a nezapomenu pořádně prásknout dveřma.
Potom se k tobě otočím.
"Co ti zas hrabe?" vykřiknu.
ČTEŠ
The Pain Inside √
أدب المراهقينNikdy jsem nebyl žádnej zázrak. Prostě úplně normální kluk, kterej denně řeší úplně normální problémy. Jenže pak se něco změnilo. Našel jsem svůj zázrak. A ten zázrak jsi ty.
