Neříkám, že nejsem zvyklej na chlast a trávu.
Ale takhle tvrdě jsem snad ještě nepařil.
Z toho večera si toho zrovna moc nepamatuju.
Jen taneční parket.
Dunící hudbu.
Zpocený těla.
Křik.
A tebe.
Tvoje světle modrý oči, zářící ve tmě.
Zorničky máš rozšířený kvůli trávě.
Tvoje vlasy, potem přilepený k hlavě.
Ale stejně furt působí rozcuchaně.
Tvůj smích, při kterým mrazí v zádech.
A to není dobrý znamení.
Pak si pamatuju, že jdeme ke mně.
A potom už nic.
Jen ráno.
Ležím ve svý posteli.
Nahej.
A ty nejsi k nalezení.
Co jsme zas proboha dělali?
ČTEŠ
The Pain Inside √
Teen FictionNikdy jsem nebyl žádnej zázrak. Prostě úplně normální kluk, kterej denně řeší úplně normální problémy. Jenže pak se něco změnilo. Našel jsem svůj zázrak. A ten zázrak jsi ty.
