Tohle od tebe není fér.
Tvoje chování bych chápal, kdybych aspoň trochu věděl, co se stalo.
Jenže ty děláš, jako bych byl vzduch.
A to mě neskutečně sere.
Takže po škole okamžitě vyrážím k tobě do bytu.
Dveře mi otevře tvůj spolubydlící.
Zeptám se ho, jestli jsi doma.
Chvíli na mě zírá, jako bych měl dvě hlavy a nakonec zavrtí hlavou.
"Můžu se přesvědčit?"
Tahle moje otázka ho značně vyvede z míry, ale ustoupí.
Prošmejdím celej byt.
Nekecal, vážně tu nejsi.
Vztekle kopnu do nočního stolku.
Spadne z něj tvůj mobil a sám se rozsvítí.
Na tapetě máš nastavenou mou fotku.
Hádám, že je z toho večera, protože jsem ji nikdy předtím neviděl.
Stojím jako přimrazený.
Do hajzlu.
Bezmyšlenkovitě strčím mobil do kapsy a na cestě ven z bytu ještě řeknu tvýmu spolubydlícímu:
"Neříkej mu, že jsem tady byl."
Je mi jedno, jestli to dodrží.
ČTEŠ
The Pain Inside √
Teen FictionNikdy jsem nebyl žádnej zázrak. Prostě úplně normální kluk, kterej denně řeší úplně normální problémy. Jenže pak se něco změnilo. Našel jsem svůj zázrak. A ten zázrak jsi ty.
