The Pain Inside √

Zase bydlíš u mě.

A když myslím bydlíš, tak jako fakt bydlíš.
Hned druhej den si vystěhuješ všechny věci ze svýho původního bytu.
A svýmu spolubydlícímu řekneš, že mu za sebe nejpozdějc do týdne seženeš náhradu.
Nemůžu tomu uvěřit.
Fakt se to děje.
Celej den se nemůžu ubránit pitomýmu úsměvu, už si ze mě děláš srandu.
Jdeme se jen tak projít do parku.
Povídáme si, mluvíme o blbostech a smějeme se.
A ty mě potom vezmeš za ruku.
Je to naprosto samozřejmý gesto, ale mě to vyvede z míry.
Na chvíli zadržím dech.
Podíváš se na mě a já ti v očích vidím strach.
Bojíš se, že se odtáhnu.
Jen zavrtím hlavou a propletu s tebou prsty.
Usměješ se a letmo mě políbíš na tvář.
Tiše vydechnu a podívám se do korun stromů.
A děkuju Bohu za to, co se stalo.