The Pain Inside √

Ještě ti není dobře.

Ale už se mnou mluvíš.
Vyhýbáš se tématu, proč se ti to stalo, ale mně je to jedno.
Jsem rád, že jseš jakž takž v pořádku.
Běhám kolem tebe a dělám, co ti na očích vidím.
Jen aby ti bylo líp.
Za všechno, co udělám, mi pořád dokola děkuješ.
Dokonce i když ti spravím peřinu.
Šílím z toho.
Když už ti chci říct, že mě s tím pěkně štveš, přitáhneš si mě k sobě.
Naše rty jsou jen pár centimetrů od sebe.
"Děkuju."
Zašeptáš a já se usměju.
"Není zač."
Zopakuju snad po sto padesáté.
Potom mě políbíš.
Ach bože, tak strašně mi to chybělo.
A to to byly jen dva dny.
Pomalu mi dochází, že jsem na tobě závislej.