The Pain Inside √

Po tak dlouhé době.

Zdá se to jako roky.
Vyslovíš mý jméno.
Já tvoje.
Pes se ke mně otočí.
A jo, vždyť se jmenuje stejně. Proč já debil jsem mu dal stejný jméno.
Všechno jakoby se zastavilo.
Čas.
Prostor.
Můj dech.
Moje srdce.
Je to vůbec pravda?
Nezdá se mi to?
Nemůžu tomu uvěřit.
Natáhnu ruku, abych se tě dotkl.
Ale hned ji stáhnu zpátky.
Nemám právo se tě dotýkat.
Už ne.
Oči se mi zaplní slzama.
Všechno vidím rozmazaně.
Pes se mi začne motat kolem noh, až o něj málem zakopnu.
Pozpátku klopýtnu, ale ty mě chytneš za paži a vytáhneš zpátky na nohy.
Beze slova se na sebe díváme.
Nevím, co mám říct.
Ve tvý tváři není žádnej výraz.
A já na tebe mám najednou vztek.
Dřív, než se stačím zarazit, moje pěst se potká s tvou tváří.
Zavrávoráš a sáhneš si na to místo.
Sleduju tvou reakci.
Čistej šok.
Aspoň něco.
"Jaks mi to mohl udělat?! Řekli jsme si týden! Týden, chápeš to?!"
Chovám se jak magor, ale je mi to jedno.
Popadnu psa do náručí a utíkám s ním pryč.
Chci bejt sám.