"Zapomněl jsem snad na něco?"
"Ne. Je to omluva."
"Za co?"
"Za to, jak jsem se k tobě choval. Však víš, ve škole."
"Aha. No, tos nemusel."
"Vážně se moc omlouvám. Jen mě celkem vzalo, co se stalo v tom parku, nic víc. Nejsem na něco takovýho zvyklej."
"Já taky ne."
Brečíš.
Slzy ti smáčí tváře a mně konečně dojde, že svou omluvu myslíš vážně.
Pevně tě obejmu a ty mi omotáš paže kolem pasu.
"Už nikdy nepůjdem na rande."
Zasměješ se.
Tohle mi chybělo.
Podíváš se na mě, oči zalitý slzama, ale plný smíchu.
Tvář ti najednou zvážní a pomalu mě políbíš.
U toho ale nezůstaneme.
Tahle noc bude určitě nezapomenutelná.
ČTEŠ
The Pain Inside √
Teen FictionNikdy jsem nebyl žádnej zázrak. Prostě úplně normální kluk, kterej denně řeší úplně normální problémy. Jenže pak se něco změnilo. Našel jsem svůj zázrak. A ten zázrak jsi ty.