ŠERMÍŘKA

16. KAPITOLA

„Královna." Jeden ze strážných vešel do pokoje. Sophie k němu vzhlédla.

Jedna z jejích dam jí zrovna česala vlasy, zvednutím ruky jí pokynula, aby přestala. Kývla hlavou směrem ke strážnému. Ten se uklonil a vyšel ze dveří. S královskou elegancí vešla do pokoje Královna Anna, ve zdobených a drahých šatech. „Výsosti." Uklonila se Sophie a s ní i její dámy.

Královnin zrak spočinul na princezniných dámách. Sophie pootočila hlavu. „Nechte nás!" Neřídila svým dámám, ty se znovu uklonily a odešly. „Stalo se něco, Královno?" Zeptala se jí Sophie, když se za dámami zabouchly dveře. Královna Anna se na ní laskavě usmála.

„Už je o všechno postaráno, má drahá." Pronesla Královna přátelsky. Princezna Sophie se posadila zpátky do svého koženého křesla. „O co je postaráno? Nerozumím vám, Výsosti." Královna se pousmála a propletla si prsty, tam kde jí končil korzet a začaly se jí rozšiřovat šaty do suknice.

„Pamatuješ si na náš rozhovor, že?" Sophie se usmála na znamení, že si vzpomněla. „Samozřejmě."

„Už jsem se o to postarala. Prince Briana už nebude nic rozptylovat. Bude jenom tvůj, má drahá."

Sophie se radostně usmála, v tak dobré zprávy ani nedoufala. „Pořád je tady, ale otázka, jestli se mu líbím nebo ne?" Namítla Sophie. Královna se zasmála. „Ale prosím tě, je z tebe naprosto okouzlený. Jsi tak krásná."

„Děkuji, Výsosti."

„Už jsem poslala zprávu tvému otci, že se svatba blíží." Oznámila jí Královna.

„Bude z toho nadšený." Sophie se zadívala do země. Nebyla si ničím z toho jistá. „Copak se děje?" Zeptala se jí Královna Anna.

„Napadlo mě, jestli by, jsme Princi Brianovi neměly dát trochu víc času. Naše svatba může počkat. Chci ho víc poznat. Přece jenom s ním mám strávit zbytek života." Řekla Sophie.

Královna jí obdařila úsměvem, její drobné zuby se leskly stejně jako její křišťálové náušnice. Sophie obdivovala její nesmírnou krásu.

„Samozřejmě, že může počkat. Kdyby si ode mě cokoliv potřebovala, stačí říct."

Sophie se uklonila. Královna vyšla z jejích komnat a Sophie tam zůstala sama. Radostně se zasmála, byly to po dlouhé době první dobré zprávy. Obzvlášť jí těšila představa na to, že má Prince jenom sama pro sebe a, že se za nedlouho stane Královnou a usedne na trůn po boku svého manžela.

***

Katarina se procházela po zahradě před sídlem. Kolem ní kvetly růže a zpívali ptáci. Snažila se na nic nemyslet, ale bezúspěšně.

Neustále myslela na noc plesu. Byly to sice už dva týdny, kdy naposledy viděla Briana, ale nemohla na něj zapomenout.

V zahradě nikdo nebyl. Procházela se po štěrkové cestě mezi keříky.

K jednomu z nich se přikrčila a pozorovala malou včelu, jak usedá na okvětní lístek sněhově bílého poupěte růže.

Uslyšela za sebou vzdálené kroky. Někdo k ní mířil po stejné cestě, na které stála ona sama. Poznala, kdo to je mnohem dřív než se otočila.

Postavila se a otočila se směrem k němu. Ben se usmíval od ucha k uchu.

„Co se stalo?" Zeptala se ho Katarina. „Nic. Šel jsem se projít a zahlédnul jsem tebe. Copak tady děláš?"