ŠERMÍŘKA

20. KAPITOLA

Do sálu padají okny paprsky světla a odráží se o zadní část trůnů. Brian se nepokojně zavrtěl. Nebyl zrovna nadšený, když mu Jonah oznámil, že pro Katarinu nejel on osobně. Potom, co jeho matka udělala, doufal, že ať už je Katarina kdekoliv, je to daleko od hradu a od větších měst. Netrpělivě seděl na místě, kde seděl už od smrti svého otce. Je to jeho právoplatné místo. Jak mu královna s radostí připomínala. Každou chvíli se koukal ke dveřím a vyhlížel někoho, kdo by mu přinesl jakoukoliv zprávu. Do sálu však vešel ten poslední člověk, které ho chtěl vidět. Královna. Nebyla sama. Za ní šla Princezna Sophie a dvě dámy. „Princi." Poklonila se princezna. Ten jí však nevěnoval pozornost. „Matko?"
„Byl bys tak laskav a doprovodil tady Princeznu Sophii do zahrady?" usmála se na něj. Posadila se na druhý trůn. Brian nejdřív chtěl odmítnout, ale bylo by to nezdvořilé chování. „Samozřejmě." Nabídl princezně svoje rámě. Zavěsila se do něj a společně se vydali kamennou chodbou.
Princezna na sobě měla krásné dlouhé světlé šaty. Kolem hlavy měla obmotanou čelenky s našitými kvítky. Vypadala roztomile. Celou dobu se usmívala. Brian, ale pořád myslel na Katarinu. Na její vlasy vlající ve větru i na jejich poslední polibek tam v lese.
Došli až k záhonku s rostlinami, které ani nedokázal pojmenovat. Princezna nasávala jejich vůni právě ve chvíli, když se naproti nim objevil Jonah. „Princi Briane?" zavolal. „Omluvíte mě?" zeptal se Brian. Sophie pouze přikývla. Brian mávnul na dva kolemjdoucí strážný. „Doprovoďte princeznu do jejích komnat." Nakázal jim. Jakmile odešli, obrátil se zpátky k Jonahovi. Pohledem ho vyzval, aby začal mluvit. „Mám dobrou i špatnou zprávu. Kterou chceš slyšet dřív?"
„To je jedno. Hlavně už mluv."
„Dobře. Katarina je v pořádku a z dosahu otrokářů." Potom, co to oznámil, Brian si hlasitě oddechnul „To je ta dobrá zpráva. Ta špatná je, že je teď u svých prarodičů, mezi Alinsolle a Roilandem."
„Prarodičů? Říkala mi, že nikoho nemá."
„Má. Morrovi." Jonah nemusel Brianovi vysvětlovat, kdo jsou Morrovi. Moc dobře to věděl. A jestli to byla pravda, je ve velkém nebezpečí. „Musím s ní mluvit!"
„Víš, že to nejde, je..." Brian zvedne ruku. „Hned!"

Přestože Alinsolle byla jenom malinká vesnička, byla její nalejvárna narvaná k prasknutí. Brianovi chvíli trvalo, než našel, co hledal. Vlastně koho.
Seděla až úplně v rohu. Nenápadná, přes hlavu měla přehozenou kápi a krčila se nad půllitrem už z půlky vypitého piva. Nebylo jí vidět do obličeje, ale z pod bílé kápě jí vykukovaly prameny vlasů. Než jsem s Jonahem vyrazil. Oblékl si svojevesnické oblečení. Naneštěstí, i když většina obyvatel Království neví, jak korunní princ vypadá, ve velkých městech a v jejich okolních vesnicích to neplatí. Když procházel kolem stolů, musel si dávat pozor, aby se někdo přímo nepodíval do jeho tváře. Jakmile zapadne do kouta na židli přímo naproti Katarině, zvedne jí kápi a zadívá se do jejích pomněnkových očí. Trochu se pousmál. „Katarino?" upřela na něj ty oči. „Jsi v pořádku?" nejistě si jí začal prohlížet. „Jestli jde o to, co se stalo, přísahám, že jsem o tom nevěděl. Kdybych o tom věděl..."
„Já vím, Briane. Proč ses chtěl sejít?" promluvila nakonec. „Musím s tebou mluvit o Morrových."
„Co s nima?" Jedna z věcí, která ho na ní přitahovala, byl její slovník. Z hradu byl zvyklý mluvit spisovně. Ale lidi z nižších vrstev mluví jinak a to se mu líbilo. Mrzelo ho však, že je Katarina z nižší vrstvy. Dal by jí hrad, dal by jí cokoliv. Samozřejmě věděl, že jestli jsou Morrovi její prarodiče, není z tý nejnižší vrstvy. „Není to u nich pro tebe bezpečný."
„Ne? Ne, Briane? A kam mám jít? Nic nemám. Tohle je jediný místo, kde mě chtějí."
„Pšt! Nekřič tolik!" rozhlédl se všude po místnosti. Všichni se věnovali akorát svému pivu a medovině. Jim nikdo nevěnoval ani jediný pohled. „Neměla by si být u nich."
„Chceš mi to zakázat?"
„Ne, já se ti tady jenom snažím říct, že když v jejich sídlech zůstaneš, špatně to dopadne."
„A proč by mělo?"
„Lord a Lady Morr jsou jedni z největších přátel koruny a mojí matky." Vytřeštila na něj oči. „Jejich syn byl revolucionář, a jak to dopadlo. Je jenom otázka času, kdy si uvědomí, že jdeš po stopách svého otce." Katarina vstane a zpátky si nasadí kápi. „Děkuju za informaci, ale já nebudu pořád utíkat."
„Proč? Můžeme utéct spolu. Je spoustu jiných Království, kde to funguje jinak než pod vládou mojí matky. Můžeme utéct."
„Ne, nemůžeme. Copak to nechápeš? Jsi korunní princ. Neutečeme. Ne před Královnou."

„Když dezertuju, už nebudu korunní princ."
„Tohle neuděláš!"
„Proč by ne?" chytne jí za ruku. „Protože jestli opustíš svůj lid. Zradíš naší věc." Řekne, to zradíš naší věc, jako by i Brian bojoval za svobodu svých podřadných. „Zradíš mě."