Leave me alone

Kapitola 1.

Jimin:

Otravné zvonění budíku. V Koreji jsem už měsíc a nevím proč stále mám pocit, že trpím časovým posunem.

"Jiminie, musíš vstávat. Já vím, že se ti asi nechce, ale musíš do školy," ozve se z chodby moje máma.

Je úžasná, sice jsem ji skoro 10 let neviděl, protože jsem bydlel s tátou v Americe, ale o to víc si užívám její péči a starostlivost. Vylezu z postele, přičemž se málem přizabiju o peřinu a protáhnu si bolavé tělo.

Vyjdu z pokoje a zamířím do koupelny. Rychle vykonám ranní hygienu, obleču se a jdu do kuchyně. V Americe jsem byl zvyklí nesnídat, jenže mamka by mě bez snídaně nikam nepustila. Dojím, popadnu věci a pospíchám do školy, moc by se mi asi nehodilo přijít hned na poprvé pozdě. Přijdu akorát tak na čas. Zamířím za ředitelem, probereme pár věcí, a pak se mnou jde do třídy. Ředitel zaklepe a vstoupí do třídy, já se zhluboka nadechnu a jdu mu v patách.

"Slečno Jaesun, vedu vám nového studenta," pak ještě něco blábolil, o tom že se ke mě mají chovat dobře, že doufá, že spolu budeme vycházet a kdesi cosi. Potom se s třídou rozloučí a odejde. Ta slečna, co má být moje třídní vypadá mile.

"Tak řekneš nám o sobě něco?" otočí se na mě s úsměvem. Lehce přikývnu a otočím se ke svým novým spolužákům.

"Jmenuju se Park Jimin. Je mi 19 a před měsícem jsem se přistěhoval z Ameriky, kde jsem bydlel 10 let. Mám rád hudbu a tanec. A víc vám o sobě můžu říct později, nechci zdržovat," otočím se na učitelku, pak zpět ke třídě a nervózně po ní těkám pohledem.

Většina si něco šeptá, nějaké holky v zadních lavicích se pohihňávají, ale nejvíc mě znervózňují dvě tmavě hnědé skoro až černé oči upírající se na mě.

Yoongi:

Jsem na cestě do školy.

Po tom co rodiče umřeli žiju sám, a jelikož jsem zdědil jejich byznys více méně bych tam ani nemusel, ale slíbil jsem jim, že školu dodělám a taky mě studovat baví, sice na to nevypadám, ale je to tak.

Včera nám oznámili, že má přijít někdo nový, sice mě to moc nezajímalo, ale prý bydlel v Americe, kam bych se jednou rád podíval. Když jsem přišel, akorát začala hodina. Do třídy jsem se dostal těsně před učitelkou. Mezi tím co zapisovala absence, přišel ředitel s tím novým klukem. Chvíli něco kecal, já mu ovšem nevěnoval pozornost a prohlížel si toho kluka. Měl kratší, na oranžovo obarvené vlasy a vypadal docela namakaně. Když po něm učitelka chtěla, aby se představil, krátce o sobě něco řekl. Poslouchal jsem ho tak na půl ucha, jediné co si pamatuju je jeho jméno. Byl vcelku roztomilí, když nervózně obhlížel třídu. Nejdéle se pohledem zastavil u mě, asi se mi moc nelíbilo, jak na něj koukám. Třídní ho posadila do volné lavice za mnou a začala s výkladem.

Jimin:

Když skončila hodina kolem mě se utvořil hlouček mých nových spolužáků, spíš převážně spolužaček. Vždycky si ze mě mí kamarádi dělali srandu, že jsem playboy a podobně, vcelku to byla i pravda, ale tohle bylo na mě trochu moc. Každý se na něco ptal, takže jsem sotva stíhal odpovídat. Vysvobodil mě až začátek další hodiny.

Takhle to bylo každou přestávku až do konce vyučování, ale ten kdo mě zajímal nejvíc, o mě ani nezavadil pohledem. Kluk sedící přede mnou, v černé mikině a tmavých roztrhaných kalhotech. Po škole jsem se domluvil s dívkou jménem Lin, která sedí v lavici vedle mě, že mě provede školou.

Prošli jsme celou školu a já ji jako poděkování pozval na kafe. Sedli jsme si do blízké kavárny a povídali si.

"Lin, emm... Můžu mít otázku?" zeptal jsem se jí, když už jsme oba upíjeli z horké kávy.

"Jasně, ptej se," usmála se na mě.

"Ten kluk co sedí přede mnou, jak se jmenuje?" se zájmem jsem na ní hleděl.

Trochu nakrčila obočí a já už čekal odpověď ve stylu 'Se ho zeptej sám.', ale nedostal jsem ji.

"Jmenuje se Yoongi, ale radím ti dobře, v zájmu tvého postavení na škole, nebav se s ním. Je sice jeden z premiantů ročníku, ale pověst nemá moc dobrou," odpověděla mi po chvíli.

Tím mě však ještě víc povzbudila k tomu se o něj zajímat.

Tak co říkáte na první díl? Doufám, že si to alespoň někdo přečte. Za chyby se omlouvám, co se týče češtiny a jazyků obecně nejsem na tom zrovna dvakrát nejlépe.