Leave me alone

Kapitola 27.

3.os.:

Zbývalo pár dní a klukům práce zrovna dvakrát nešla. Pořád něco kazili nebo měli problém s technikou. Navíc... probděné noci si vybírali svou daň a hádky mezi nimi taky nedělali dobrotu.

~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~

"Tak ale kurva Taehyungu, zítra to má být hotové a ty mi teď řekneš, že ti něco chybí?!" rozkřikl se Namjoon a naštvaně praštil pěstí do stolu.

"Neřvi na mě, o to se měl postarat Jungkook, tak si běž ječet na něj," odpověděl mu Tae stejným tónem a naštvaně odešel z jejich provizorní dílny ve sklepě.

Dusal po schodech, když cestou narazil do Hoseoka, díky čemuž málem spadl.

"Tae, co blbeš?" vyjekl Hoseok a přitáhl si ho do náruče.

"Zase jsem se chytil s Rapmonem," povdechl si Tae, Hoseokovi objetí oplatil a obličej mu zabořil do ramene.

"Neboj, on se uklidní je jen nervózní," políbil ho Hoseok do vlasů.

"Nervózní? Proč on by měl být nervózní? On nemusí zítra nasazovat krk!" rozkřikl se Tae a Hoseoka od sebe odstrčil. Ten ho pohotově přitáhl zpět a políbil ho na rty.

"Hoseoku?" šeptl Tae, když se od sebe odtáhli a čely se o sebe opřeli.

"Tae, my to zvládneme," prohrábl mu Hoseok vlasy a rychle od něj odskočil, když se otevřeli dveře a na schodech se objevil Jungkook. Po obou hodil nechápavý a trochu podezřívavý pohled, nakonec trochu pokrčil rameny a prošel kolem nich dolů do sklepa. Pak už jen Tae s Hoseokem slyšeli, jak na něj Namjoon řve. Pak kolem nich prolétl Jin s pánvičkou a dole už bylo ticho.

~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~

Jin na rozdíl od ostatních s technikou pomáhat nemusel, takže se alespoň snažil starat o to, aby každý člen týmu byl fyzicky i psychicky v pohodě.

Zrovna uklízel v kuchyni, když ze sklepa zaslechl Namjoona a Taehyunga, jak se hádají.

„Ach jo, už zas?" povzdechl si a dál tomu nevěnoval pozornost.

Najednou povyk ve sklepě ustal a Jin úlevně vydechl. Dnes očividně kluci neměli náladu se hádat. Některé dny byli schopní na sebe štěkat celý den. Ozvalo se klapnutí dveří a po chvíli zase Rapmonovo nadávání.

„Tak a dost," zavrčel Jin a i s pánví, kterou zrovna měl v ruce vyrazil urovnat spory do sklepa.

Nasupeně dusal po schodech, přičemž cestou málem srazil Hobiho s Taem. Vletěl do dveří, které za sebou s prásknutím zavřel.

Oba kluci, kteří se spolu do této chvíle hádali, se na něj otočili a ani jeden z nich už nevydal ani hlásku.

„Můžete mi kurva říct, proč na sebe zase vřískáte jak paviáni?" obořil se na ně.

Ani jeden z nich nic neříkal, oba totiž věděli, že nasraný Jin se rovná rozsudku smrti.

„Vlastně nic, všechno je v pohodě," ozval se jako první Namjoon, vyčerpaně se sesunul na židli a složil si hlavu do dlaní.

Jin chvíli těkal pohledem mezi ním a Jungkookem. Pak odložil pánvičku na stůl a naznačil Kookovi aby odešel. Ten na nic nečekal, potichu za sebou zavřel dveře a vydal se pro součástky, kvůli kterým se s Joonem chytli.

„Joonie?" promluvil měkce Jin ke svému kamarádovi a klekl si před něho, tak aby mu viděl do tváře.

„Jine, jestli to zítra někdo z nich odskáče, nepřežiju to. Vždyť já jen chci, aby bylo všechno v pohodě a hotové! Aby byla jen malá šance, že se něco posere," vydechl Namjoon a podíval se na něj se slzami v očích.

Jin se zvedl jeden koutek svých úst a objal ho. Namjoon v jeho objetí uvolnil svá, do teď stresem ztuhlá ramena a objal ho zpět.

„Nikomu se nic nestane, uvidíš," věnoval mu Jin povzbudivý úsměv.

Namjoon sklonil hlavu a opřel své čelo o to Jinovo.

„Já hlavně doufám, že se nic nestane tobě," vydechl a zavřel oči.

Už dlouhou dobu pro něho byl Jin víc než kamarád a kolega, ale teprve teď na něho dolehla veškerá tíha jeho citů k němu. Takovou akci jako je ta zítřejší ještě nikdy nepodnikli a on si byl vědom toho, že jestli to nevyjde, ani jeden z nich z toho nemusí vyváznout bez úhony.

„Budu přece s tebou, spolu to zvládneme," ozval se Jin po chvíli ticha a lehce přiložil své rty na ty Joonovi.

~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~

"Yoongi?" vešel Jimin k Gimu do pokoje a jemně se usmál nad pohledem, který se mu naskytl.

Yoongi ležel na hromadě papírů na svém stole a spal. Jimin vzal Yoongiho do náruče a chtěl ho dát do postele. Když ho však pokládal, starší se probudil a stáhl ho sebou. Nalehl na něj svým tělem a políbil ho. Jimin mu to s radostí oplatil. Po chvíli se Yoongi odtáhl, palcem hladil Jimina po tváři a díval se mu do očí.

"Miluju tě," šeptl Yoongi a lehce líbl Jimina na nos.

Pak se svalil vedle něj a přitiskl se k němu.

"Já tebe taky," Jimin ho objal kolem pasu a natiskl ho na sebe ještě víc.

"Měl by ses vyspat," konstatoval Jimin a prohrábl Yoongimu vlasy.

"To ty taky."

"Já nejsem ten co pracuje do čtyř do rána a pak tu spí na stole," zasmál se Jimin, čímž si od Yoongiho ránu do hrudi.

"No tak fajn, ale zůstaneš tu se mnou," Yoongi se k němu znovu přitulil.

"Dobře, jen skočím za Kookiem, aby nezapomněl poslat tu zprávu Kwakovi," Jimin se chtěl

zvednout, ale Yoongi ho stáhl zpět.

"Nechci abys někam chodil, napiš mu."

Jimin si povzdechl a z kapsy vytáhl telefon, poslal Jungkookovi smsku a telefon hodil na noční stolek. Otočil se zpět na Yoongiho a svými rty vyhledal ty jeho. Jemně ho líbal než se musel odtáhnout, kvůli nedostatku vzduchu. Ještě chvíli se mazlili než oba usnuli.

*Ráno

Když se Jimin probudil Yoongi ještě spal. Chvíli ho s jemným úsměvem sledoval než se rozhodl ho vzbudit.

"Lásko vstávej," políbil ho na tvář.

Yoongi jen zamručel a spal dál. Jimin se zamračil a rozhodl se přejít na větší kalibr. Přisál se na jeho krk. To už Yoongiho probralo.

"Jiminie," vzdychl Yoongi a odtáhl Jimina od svého krku.

Jimin se škodolibě díval na značku, kterou na jeho krku vytvořil. Následně se prudce zvedl a zdrhal pryč, aby měl trochu náskok před Yoongim, který se o pár vteřin později vydal za ním, s úmyslem ho přerazit.

"Jinnie pomoc," vběhl Jimin do kuchyně a schoval se za Jina, který na něj jen nechápavě zíral.

Hned na to přiběhl do kuchyně i Yoongi. Jimin rychle utekl pryč a Jin zadržel Yoongiho v kuchyni s tím, že se musí najíst, protože předchozích několik dní nejedl skoro nic.

"Mimochodem hezkej krk," usmál se Jin jak sluníčko, když před Yoongiho položil talíř a rychle utekl pryč, protože ho málem trefila bota, kterou po něm Yoongi hodil.