Leave me alone

Kapitola 8.

Jimin:

Probudil jsem se s nesnesitelnou bolestí v mém ctěném pozadí. Yoongi mě včera pěkně zřídil. S překvapením jsem zjistil, že jsem na něm ležel celou noc. Zvedl jsem se z něho a on se začal probouzet.

"Promiň, nechtěl jsem tě vzbudit," zašeptal jsem.

Yoongi otevřel jedno oko a usmál se na mě.

"Dobré ráno," řekl, zvedl se do sedu a protáhl se.

"I tobě," pousmál jsem se.

Posadil jsem se vedle něho a tvář se mi stáhla do lehce bolestné grimasy.

"Jsi v pořádku?" Yoongi me sledoval se starostí v očích.

"Jo, jen si se na mě včera trochu moc vyřádil," zasmál jsem se.

"Promiň... já nevím, co to do mě včera vjelo," sklopil hlavu.

„No, málem já, ale byl jsi rychlejší," zasmál jsem se tiše a Yoongi na mě nevěřícně vyvalil oči.

Trochu jsem zčervenal, když jsem si uvědomil co jsem právě řekl. Otočil jsem hlavu tak, aby neviděl mé rudé tváře. Chytil mou bradu mezi prsty a donutil mě se na něho podívat.

"Předpokládám, že v pohodě, když je to podle tebe takhle," zaculil se a krátce mě líbnul na rty.

Když se ode mě odtáhl, sáhl jsem po svém telefonu, který ležel na konferenčním stolku. Odemkl jsem ho a překvapením jsem vyvalil oči.

"Copak?" zeptal se mě Yoongi, který mě objal okolo pasu a zvědavě mi koukal přes rameno.

"Ono je poledne," vydechl jsem.

"A co je na tom?" Yoongi nechápavě pozvedl obočí.

"Nic. Já jen, že se mi moc často nestává, že bych spal tak dlouho," ušklíbl jsem se.

Yoongi se zasmál a já se na něj otočil s vražedným pohledem. Dal ruce do pozice 'Já nic, já muzikant' a zvedl se z gauče.

"Dáš si kafe?" zeptal se mě.

Jen jsem přikývl a začal očima hledat svoje tričko, které Yoongi hodil včera někam do Narnie. Nemohl jsem ho najít.

"Ehm...Yoongi?"

"Potřebuješ něco?" vykoukl ze dveří do kuchyně.

"Kam jsi včera hodil moje tričko?" koukal jsem na něj s pozdviženým obočím.

"Em...no... Mělo by být někde tady," došel ke skříni co stála kousek od klavíru a rozhodil rukama.

S 'menšími' obtížemi jsem se zvedl, došel k němu a začal hledat své triko. Yoongi tam chvíli stál a pozoroval mě.

"Co?" zavrčel jsem na něho, když se začal smát poté, co jsem už po několikáté sykl bolestí.

"Ne promiň, jen se bavím tím, jak urputně se ho snažíš najít," zasmál se a mé tričko sundal ze skříně.

"Hej... Ty jsi o něm celou dobu věděl," bouchl jsem ho do ruky a on vykřikl bolestí.

"Panebože, promiň. Já zapomněl," vypískl jsem, když jsem si uvědomil co jsem právě udělal.

"Dobrý, jen... Jen to trochu bolí," vydechl bolestně a sklopil hlavu.

Oblékl jsem si triko a Yoongiho krátce objal. Pak jsem ho vzal za ruku a táhl ho do koupelny.

Yoongi:

"Jimine kam mě to sakra táhneš?" vyhrkl jsem po tom co mě pustil.

"Chci se podívat na tu ránu, a taky ti to musím převázat," odsekl mi a stejně jako včera mě donutil se posadit na pračku.

"Sundej tričko," přikázal mi.

"Jdeš na to nějak rychle," mrkl jsem na něj a zasmál se.

Jimin mě zabíjel pohledem, ale nijak to nekomentoval. S menší Jiminovou pomocí sundal triko a on mi začal pomalu sundávat obvaz, kterým mi ruku ovázal včera.

"Nevypadá to moc dobře, možná bys měl zajít k doktorovi," prohlásil Jimin potom co mi ránu umyl.

*Tak na to ti kašlu, doktory nesnáším,* pomyslel jsem si.

Avšak věděl jsem, že by mi nedal pokoj, kdybych řekl ne.

"Fajn, trochu se najíme, pak tě odvezu domů a zajdu tam. Ok?" usmál jsem se na něj, když mi ruku znovu obvazoval.

Přikývl mi na souhlas. Když byl s obvazováním mé ruky hotový oblékl jsem se a zamířil s Jiminem v patách do kuchyně. Po tom co jsme se najedli, jsme nasedli do auta a vyrazili k Jiminovi domů. Vysadil jsem ho u něj před domem a jel jsem zpátky, pak jsem si ale vzpomněl na Namjoona a vydal se k němu.

Omlouvám se, že teď tak dlouho nic nevyšlo, ale začala jsem to psát o prázdninách a teď jsem prostě neměla čas. Příští týden nevím jestli něco vyjde nebo ne, jelikož jsem na lyžáku. Tenhle díl je relativně o ničem, ale pokaždé to prostě nemůže být zajímavé, že?