Leave me alone

Kapitola 4.

Yoongi:

"Odmítl jsem ji, protože mám zájem o někoho jiného," zašeptal Jimin a mě při jeho slovech naskočila husina.

Svůj pohled jsem zabodl do klavíru. Nevěděl jsem co říct, od té doby co se probral jsem byl neskutečně nervózní.

"Děkuju," ozval se Min po chvíli.

"Za co?" podíval jsem se na něj, ale hned jak jsem se setkal s jeho štěněcími kukadly, pohled jsem vrátil zpět ke klavíru.

"Za pomoc... a za tohle," kývl hlavou směrem ke klavíru.

Opět jsem po něm hodil nechápavý pohled.

"Dal jsi mi možnost si po dlouhé době zahrát. Hrozně mi to chybí, doma klavír nemám, takže vážně díky, Yoongi," Jimin sklonil hlavu a já na něj stále nechápavě hleděl.

"Odkud znáš mé jméno?"

"Ehm...ze školy, například," zasmál se.

"Jo aha," v tu chvíli jsem se cítil neskutečně trapně, tohle mi dojít mohlo.

"M-měl bych jít," vykoktal Jimin po chvíli a nervózně se podrbal na zátylku.

Přikývl jsem a zvedl se. Jimin se pousmál a taky se zvedl. Doprovodil jsem ho ke dveřím.

„Tak... ahoj, ještě jednou díky za záchranu," usmál se na mě.

Úsměv jsem mu oplatil a na rozloučenou mu lehce zamával. Zavřel jsem dveře a opřel se o ně zády.

*Dneska to byl fakt zajímavý den*

*O týden později

Celý týden jsem Jimina zpovzdálí hlídal. Naštěstí se k němu Aron a jeho poskoci celý týden nepřiblížili.

Stejně jako minulý týden nás poslední hodinu čekal tělocvik. Nenápadně jsem v šatně zkontroloval modřiny na Jiminově těle. Už po nich nebylo téměř ani památky.

Hodina utekla celkem rychle a já se opětovně plížil po chodbě za Jiminem jako stín. Vlastně jsem ani pořádně netušil proč to dělám, prostě jsem měl potřebu se ujistit, že ho Aron nechá na pokoji.

Sotva Jimin došel ke své skříňce, zpoza rohu se objevil Aron. Když ho Jimin zaregistroval, otočil se směrem k němu a obezřetně ho sledoval.

„Dneska už tě Yoongi nezachrání," ušklíbl se Aron a pomalým krokem se k němu přibližoval. Jiminův výraz byl čím dál vyděšenější a já se rozhodl zasáhnout.

„To si jen myslíš, neopovažuj se ho jen dotknout!" vyšel jsem ze svého úkrytu a pár rychlými kroky se dostal mezi ně.

„Ty fakt musíš zkazit veškerou zábavu," zavrčel na mě, ale Jimina nechal být a odešel.

Nečekal jsem, že to půjde tak hladce. Slyšel jsem jak si Jimin oddechl.

„V pohodě?" usmál jsem se na něj.

„Zase si mi zachránil krk, díky," oplatil mi úsměv.

„Za málo," mrkl jsem na něj a otočil se k odchodu.

„Yoongi?"

Zastavil mě jeho hlas. Podíval jsem se na něj a nadzdvihl obočí v němé otázce.

„Je mi trochu trapný se tě ptát, ale mohl bych si k tobě někdy, přijít zahrát na klavír?" stydlivě se podíval jinam a já nemohl jinak než se usmát.

„Klidně můžeš i dneska, ale jen pod podmínkou, že smím poslouchat," mrkl jsem na něj.

Trochu mě vyděsil když radostně vypískl a skočil mi kolem krku. Během chvíle si asi uvědomil co právě udělal, protože se s tichým ‚Promiň' odtáhl, a jeho tváře nabrali růžový nádech.