Leave me alone

Kapitola 17.

Jimin:

Je to půl roku od toho co moje máma umřela. V mém životě se toho dost změnilo. Tak například, je ze mě milionář. Záhy po mámině smrti jsem totiž zjistil, že jsem jediný dědic jak po mámě, tak po tátovi. Dům tady v Soulu jsem prodal, stejně jako dům v L.A. a otec měl díky kšeftům se zbraněmi na účtu několik milionů.

Co se týče Yoongiho, nejsem si úplně jistý co mezi námi je. Na veřejnosti jsme se chovali jako normální přátelé a v soukromí více méně taky, až na to, že jsme spolu občas spali. Ale těch pár měsíců jsem si vážně užil. Yoongi mě naučil střílet, seznámil s jeho partou, dokonce mě vzal i na pár jejich akcí, a taky jsem se k němu nadobro přestěhoval.

Kluci byli vážně skvělí. Nikdy bych nečekal, že lidi od mafie budou takový. Dokonce i Namjoon si mě oblíbil. Nejvíc jsem se sblížil s jejich maknaem, Jeonem Jungkookem... ~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~

Yoongi s kluky jel vyzvednout novou zásilku a já byl sám doma, tedy sám... byl se mnou Jungkook, protože se minulý týden na akci zranil.

"Jiminie, nepustíme si nějaký film?" skočil mi Jungkook na záda.

"Hmm... proč ne, docela se nudím a kluci se vrátí pozdě. Co si pustíme?" spadl jsem s ním na pohovku a oba jsme se začali smát.

Snažil jsem se z něho slézt, ale místo toho jsem spadl na zem, což zapříčinilo další záchvat smíchu.

"T-tak jo u-už nemůžu," vykoktal jsem, když jsme se trochu uklidnili a já se vyhrabal zpět na gauč.

Podíval jsem se na Jungkooka, který se stále hihňal. Když ke mně zvedl pohled, znova jsem se skácel smíchy, ale tentokrát na něho. Když jsem si to uvědomil, smích mě přešel a rychle jsem se z něho zvedl. Seděli jsme u sebe dost blízko. Rychle jsem s odtáhl, protože jsem se cítil divně.

"Co si teda pustíme?" zeptal jsem se po chvíli, když to ticho mezi námi začínalo být divné.

Jungkook jen pokrčil rameny.

"Viděl jsi 'Need for speed'?"

Kookie zavrtěl hlavou a já se zářivě usmál.

"Myslím, že máme vybráno," mrkl jsem na něj.

Vyskočil jsem z pohovky a šel pro svůj notebook. Chvíli mi trvalo než jsem ho našel. Vrátil jsem se dolů, Jungkook zůstal tam kde jsem ho nechal a zíral do svého telefonu. Sedl jsem si vedle něho a začal hledat film.

"Můžu to pustit?" otočil jsem se na Kooka, když jsem ho našel.

Kook s úsměvem přikývl a svůj telefon položil na stůl. První polovina filmu byla v pohodě, sem tam jsme se něčemu zasmáli nebo jeden z nás film nějak okomentoval. Když jsme se dostali někam těsně za polovinu, Jungkook položil svou ruku na mé stehno a lehce po něm přejížděl prsty. Dělal jsem, že si toho nevšímám, ale dost mě to znervózňovalo. Kousl jsem se do rtu, protože mě dotek jeho ruky hrozně vzrušoval. Koutkem oka jsem se na něj podíval. Dělal, že o té ruce ani neví a docela bych tomu i věřil, nebýt sexy úšklebku na jeho tváři.

Když svou ruku posunul až k mému rozkroku, trochu jsem zalapal po dechu. Zaregistroval jsem vedle sebe pohyb a následně cítil Jungkookův dech na svém krku. Když se ho dotkl svými rty, připadal jsem si jako kdybych dostal elektrický šok. Nebyl jsem schopný se pohnout.

"Copak? Znervózňuju tě?" zašeptal mi Kook do ucha a lehce se o něj otíral rty.

Neodpovídal jsem mu, neměl jsem na to sílu. Snažil jsem se zklidnit svůj dech, ale moc mi to nešlo. Jungkookovi se nejspíš nelíbilo, že mu neodpovídám. Zakousl se do mého krku a silně stiskl můj rozkrok, čím mě donutil trochu zasténat.

"Vzrušuje tě to Jiminie?" zavrněl po chvíli.

Zaklonil jsem hlavu, prudce vydechl a přes ofinu, která mi padala do očí, jsem se podíval do těch jeho. Kook se samolibě ušklíbl a obkročmo se posadil na můj klín. Jednu ruku měl na mém pasu, druhou mi odhrnul vlasy z čela a zamotal do nich své dlouhé prsty. Chvíli jsme jeden druhého propalovali pohledem, pak se ke mně naklonil a lehce mě políbil.