Leave me alone

Kapitola 6.

Jimin:

Dojedli jsme a Yoongi uklidil talíře do myčky. Já celou dobu koukal do stolu a snažil se trochu uklidnit.

"Co chceš dělat?" zeptal se a otočil se čelem ke mě.

Zvedl jsem k němu pohled a pak se zase díval do stolu.

"Nevím," kníkl jsem.

"Co se kouknout na nějaký film?"

"Proč ne," lehce jsem přikývl, ale na něho jsem se stále nepodíval.

Chvíli bylo ticho, pak se ozvali kroky přibližující se směrem ke mě. Yoongi mě chytil za zápěstí a donutil mě vstát.

"Jiminie?"

"Huh?"

"Máš strach?" přitáhl si mě blíž k tělu.

Zrychlil se mi dech.

"T-trochu," vykoktal jsem a pořád jsem se díval do země.

Jemně mi zvedl hlavu prsty a donutil mě se na něho podívat. Těkal jsem pohledem po jeho obličeji a snažil se zjistit co se chystá udělat.

"Klid, já ti neublížím," zašeptal a než jsem stačil něco říct, políbil mě.

Zůstal jsem jen strnule stát. Nevěděl jsem co dělat. Když mi dal ruce kolem pasu a přitiskl si mě ještě blíž, začal jsem mu polibky oplácet. Yoongi se pousmál a kousl mě do rtu, aby si vynutil přístup do mých úst. Mile rád jsem mu to povolil. Yoongi začal prozkoumávat moje ústa svým hbitým jazýčkem. Začal jsem mít chuť si s ním trochu pohrát, tak jsem svůj jazyk zapojil taky. Po chvíli nám, ale oběma došel vzduch. Yoongi si opřel čelo o to moje a díval se mi do očí. Trochu jsem se pousmál.

"Tak co, pořád se bojíš?"

"Emm...ne," znovu jsem se pousmál.

Najednou jsme uslyšeli jak se otvírají dveře do domu. Yoongi sebou prudce trhl a pustil mě.

"Počkej tu, jdu tam," řekl mi a odešel z kuchyně.

Opřel jsem se o stůl a pohled mi padl na stojan s noži, který stál na lince. Nevím jak mě to napadlo, ale vzal jsem do ruky ten největší, který tam byl a vydal se za Yoongim. Přišel jsem do chodby a u dveří stál on s nějakým klukem. Byl vyšší než Yoongi a vlasy měl obarvené na pastelovou růžovou.

"A tohle je kurva kdo?" vyhrkl růžovovlasý.

Yoongi se otočil a věnoval mi nepěkný pohled. Ten nůž ani jeden z nich neviděl, protože jsem ho měl za zády.

"To je můj spolužák," odvětil Yoongi bez zájmu směrem k tomu klukovi.

"Co tady dělá?" ptal se znovu růžovka.

"Ehm... No za-zachránil jsem ho před Aronem a byl tu jeho otec," podrbal se Yoongi nervózně na zátylku.

"Počkat Aronův otec tady byl?" vyštěkl na Yoongiho.

"Jo byl tu, chtěl ho zabít, tak co jsem měl podle tebe dělat Namjoone? Domů ho pustit nemůžu, protože on by si ho našel," stál jsem skoro za Yoongim, když ten kluk vytáhl zbraň a namířil jí na mě.

"Joone ne!" vyjekl Yoongi a postavil se mu do cesty.

"Víš co jsi kvůli němu riskoval? Ohrozil jsi tím celou skupinu a teď ho ještě znovu bráníš," sykl Namjoon.

"Vím co dělám a ty jsi stále můj podřízený, takže ti říkám schovej tu pistoli a nech Jimina na pokoji!" odpověděl mu Yoongi stejným tónem.

Namjoon ho však neposlechl, naopak ještě přitvrdil a položili prst na spoušť.

Už podruhé ten den na mě někdo mířil zbraní a mě to bylo úplně jedno.. Nevím kde se tohle ve mě vzalo, nejspíš to mám po tátovi. Vždy mi tvrdil, že pracuje jako barman, ale moc jsem mu to nevěřil. Co chvíli byl v nemocnici a zemřel na průstřel hrudníku.

Jak jsem tak koukal na ono růžovovlasého týpka napadla mě asi ta nejšílenější věc na světě. Přitáhl jsem Yoongiho k sobě a nůž, který jsem měl do teď za zády, jsem přiložil k jeho krku. S šibalským úsměvem jsem se podíval na Namjoona, který vypadal hodně překvapeně.

"Zkus to a je po něm," řekl jsem co nejledovějším hlasem jakého jsem byl schopný.

Když se nic nedělo, pomalu jsem začal přitlačovat čepel nože k Yoongiho krku. Zaslechl jsem jak Yoongi na sucho polkl. Namjoon po chvíli s mírným povzdechem pistoli sklonil.

"Hodnej kluk," zazubil jsem se a Yoongiho jsem pustil.

"Wow... musím uznat, že má vážně něco do sebe. Začínám chápat, proč ho bráníš." zasmál se Namjoon.

"No popravdě... Ani já od něho tohle nečekal," vydechl Yoongi a sjel mě pohledem.

"Chtěl jsem si s tebou promluvit o neděli, ale jak to tak vidím, přijdu zítra," uchechtl se Namjoon.

"Fajn, tak zítra," Yoongi se lehce ušklíbl a rozloučili se.

Když odešel, Yoongi se otočil zpět ke mě. Pousmál jsem se a beze slova jsem se vrátil zpět do kuchyně, kde jsem dal nůž zpět na své místo.

Sotva jsem ho uklidil, Yoongi omotal svoje ruce kolem mého pasu. Přeběhl mi mráz po zádech, když jsem ucítil jeho horký dech na svém krku. Roztřeseně jsem vydechl a trochu pootočil hlavu do strany.

Yoongi:

Jimin mě docela vyděsil, když mi dal na krk ten nůž. Nečekal jsem, že on něco takového udělá. Potom co Namjoon odešel, mi utekl do kuchyně. Šel jsem za ním a objal jsem ho okolo pasu. Otočil ke mně hlavu a já mu věnoval rychlý polibek na jeho sladké rtíky.

"Půjdeme si pustit ten film?" zeptal jsem se ho, po chvilce co jsme tam jen tak stáli.

Jimin přikývl a já se lehce pousmál. Vzal jsem ho za ruku a odvedl ho do obýváku.

"Co si pustíme?" otočil jsem se na něho.

"Nevím, co nějaký horor? Jestli se nebojíš?" pozvedl vyzývavě obočí.

Chvíli jsme se dohadovali a nakonec jsme se dohodli, že si pustíme 'Nebojte se tmy'.