Leave me alone

Kapitola 15.

Jimin:

"Hmm..." zavrněl jsem, zřejmě to bylo tím alkoholem v mojí krvi, ale na mámu jsem v tu chvíli kdy přišel úplně zapomněl.

Otočil jsem se čelem k němu. Yoongi se trochu odtáhl a sjel mě trochu hladovým pohledem. To na mé tváři vykouzlilo samolibý úsměv.

"Nesměj se," trochu mě praštil do ramene a sám se zasmál. Pak mě vzal za ruku a táhl mě pryč z koupelny.

Yoongi:

Chytil jsem Jimina za ruku a vedl ho do mojí ložnice. Bohužel až když jsme tam vešli, mi došlo že tam mám rozložený celý svůj osobní arzenál, pistole, malorážky a další zbraně. Jimin se zapřel a tím mě donutil zastavit. Otočil jsem se na něj.

"Jimine můžu ti to vysvětlit..." začal jsem, ale Jimin mě zastavil prstem na mých rtech.

"Nemusíš mi vysvětlovat nic, párkrát už jsem to zažil," zašeptal a pousmál se.

Vykulil jsem oči.

"C-co?" vyhrkl jsem nevěřícně.

"Tak u tebe už jsem je viděl a u nás doma, teda když jsem byl ještě s tátou, toho bylo taky hodně a já byl zvědavé dítě," trochu se zazubil.

*Cože to vlastně dělal jeho táta?*

Sedl jsem si na postel, Jimina stáhl na svůj klín a objal ho okolo pasu. Detailně jsem studoval jeho tvář. Jak jsem na něho tak koukal, něco mě napadlo.

"Jiminie? Jak se jmenoval tvůj táta?"

Jimin nechápavě pozvedl obočí.

"Proč to chceš vědět?"

Jen jsem pokrčil rameny.

"Park Junmin, ale fakt nechápu na co ti to je," odpověděl mi a stále na mě nechápavě zíral. Znova jsem vykulil oči.

*To není možné...nebo že by ano?*

"Jak dlouho si říkal, že to je od jeho ehm... No víš co myslím," maličko jsem zakoktal, nebyl jsem si úplně jistý, že je dobré mu to připomínat.

"Je to asi čtyři měsíce a nemusíš se bát o tom mluvit, nejsem malé dítě," pohodil Jimin rameny a já lehce přikývl.

"Kde jste bydleli?" vyhrkl jsem na něj potom.

"V L.A. a už mi sakra řekni co to má znamenat," trochu jsem se lekl, protože to na mě vykřikl.

Zhluboka jsem se nadechl a podíval se mu do očí.

"Jimine víš... J-já... Mám takový pocit, že tvůj táta byl... Byl můj hlavní dovozce."

"Hlavní dovozce čeho?" nechápal Jimin.

"No... zbraní," mykl jsem pohledem na zem a zpět k němu. Jimin se postavil a začal přecházet po pokoji.

"Jak jako dovozce zbraní? Můj táta byl barman!" promnul si Jimin spánky.

"Víš já... jsem něco jako vůdce jednoho gangu, co sem nelegálně dováží zbraně. Nechci se chvástat,

ale jsme jedni z nejlepších. Tady v Seoulu operujeme jen čtyři, ale ještě máme spoustu dalších různě po světě. No a tvůj táta byl právě náš hlavní dovozce z Ameriky. A ti co ho zabili byli od Arona, protože jsou naše konkurence. Ale... Nechápu proč ti to vlastně vykládám, vůbec bys to neměl vědět," taky jsem vstal a dělal to samé co Jimin.

"Víš to jistě, že to byli oni?" zeptal se Jimin po chvíli ticha.

Šel jsem ke stolu, z šuplíku vytáhl vzkaz, který jsem po Junminově smrti dostal a podal ho Jiminovi.

"Ti bastardi... Za to zaplatí," zavrčel Jimin.

Papír, který měl v ruce, zmuchlal a zahodil na zem. Vyrazil ven z pokoje. Chvíli jsem jen vyjeveně zíral na dveře, pak mi došlo co se mu nejspíš honí hlavou a vyběhl jsem za ním. Už byl skoro venku, když jsem ho dohnal. Popadl jsem ho za ruku, zatáhl ho zpět dovnitř a přitiskl ho na zeď.

"Co si myslíš, že děláš? Jimine nemůžeš za nimi jít, jsou to profesionální zabijáci," zařval jsem na něho.

Díval jsem se do jeho skleněných očí a setřel mu z tváře pár slz, stejně to nepomohlo.

"Proč bych nemohl, je to moje rozhodnutí a navíc, nemám co ztratit," zašeptal Jimin, jakoby ani už nemohl mluvit nahlas a sklonil hlavu.

"Jiminie, tohle neříkej. Nezvládl bych, kdyby se ti něco stalo. Ani si nedokážeš představit jak moc mi na tobě záleží," jemně jsem ho políbil na čelo a Jimin mě objal.

Jeho slzy se vsakovaly do mého trička, které bylo za chvíli celé mokré.

"Půjdeme teď spát a promluvíme si ráno, dobře?" zeptal jsem ho a pohladil ho po vlasech.

Jimin přikývl a pustil mě. Zase jsme ruku v ruce šli do mé ložnice. Ze skříně jsem vytáhl větší tričko a podal ho Jiminovi, aby se převlékl. On si přehodil tričko, ale kalhoty si nechal.

"Jiminie, přece nebudeš spát v jeanech," naklonil jsem hlavu na stranu a přitáhl si ho k sobě za pásek, který jsem poté šikovně rozepnul.

Jemu se na lících objevila světlá růžová.

"Ale no tak, nebudeš se přece přede mnou stydět, ne?" zasmál jsem se.

Jimin zakroutil hlavou a sedl si na postel. Taky jsem se převlékl a přešel k němu.

"Mám tu s tebou zůstat?" zeptal jsem se ho.

Jimin jen přikývl.

*Opravdu výřečné stvoření tohle.*

"Dobře" pousmál jsem se a natáhl se na postel.

Jimin pořád seděl, tak jsem ho stáhl k sobě a objal ho okolo pasu.

"Dobrou Jiminie," zašeptal jsem a lehce ho políbil na rty.

"Dobrou," oplatil mi Jimin a přitiskl se ke mě.

~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~
Tak tady se nám trochu objasnilo, co se vlastně stalo s Jiminovým otcem, ale tohle je teprve začátek...