Leave me alone

Kapitola 14.

Jimin:

Když jsme odcházeli od Namjoona a.k.a. RapMonstera, už se stmívalo. Jeli jsme zpět k Yoongimu. Celou dobu jsem byl zticha. Dneska toho na mě bylo vážně hodně, měl bych se po těch zraněních dost šetřit a já místo toho skáču z okna a lítám jak blázen. Yoongi zastavil a já si toho ani nevšiml.

"Jimine jdeš?" drkl do mě.

Zmateně jsem se na něho otočil a přikývl. Yoongi mi věnoval roztomilý úsměv. Jeho chování jsem fakt nechápal. Vylezl jsem z auta, vzal svou tašku a šel za ním. Mezitím, co jsem se vyzouval, Yoongi někam odešel, tak jsem šel do prvních dveří co jsem viděl. Moc si to tu nepamatuju, už je to nějaký ten pátek co jsem tu byl. Narazil jsem na obývák. Hned, jak mi padl zrak na tu pohovku uprostřed, jsem zčervenal při vzpomínce na to, co se tu odehrálo. Chvíli jsem tam stál, pak jsem se vzpamatoval a zamířil rovnou ke klavíru. Jemně jsem přejel prsty po klávesách a začal hrát melodii té písničky od táty. Zase jsem přestal vnímat. Když jsem dohrál otočil jsem se a u dveří stál Yoongi. Chvilku mě pozoroval a pak se pár kroky přesunul ke mě.

*Nějaké deja vu tady?*

Posadil se vedle mě a beze slova na mě zíral. Sklopil jsem pohled a maličko se uchechtl nad bizarností té situace.

"Něco vtipného?" pozvedl Yoongi obočí.

"N-ne nic. J-já... jen jsem si vzpomněl jak jsme tu takhle seděli před pár týdny." vyhrkl jsem.

Yoongi se na mě trochu nechápavě podíval a pak nahodil ten svůj svůdný úšklebek.

"Mohlo by to dneska skončit stejně co myslíš?" díval se mi do očí a olízl si rty.

Trochu jsem vytřeštil oči a nahlas polkl.

"Neboj neznásilním tě..." mrkl na mě a potichu dodal: "Když nebudeš provokovat."

Zřejmě si myslel, že to neuslyším, ale bohužel slyšel a dostal jsem ještě větší strach. Yoongi se naklonil k mému krku a začal mi dost drsně sát kůži. Když byl hotový, otřel se rty o mé ucho.

"To jen abys nezapomněl, že jsi můj," zašeptal, pak se odtáhl a beze slova odešel do vedlejší místnosti.

Seděl jsem tam jak opařený. Ten cucflek neuvěřitelně bolel, nikdy bych neřekl, že to může být až tak bolestivé.

*Cože to vlastně řekl? Abych nezapomněl, že jsem jeho? Však spolu nic nemáme!*

Yoongi se po chvíli vrátil s dvěma sklenicemi 'bůh ví čeho' a jednu mi podal. Záhy jsem zjistil, že to 'bůh ví co' byl džus s vodkou. Spíš vodka s džusem, protože toho tam bylo jen pomálu. Sice jsem alkoholu moc nehodoval, ale dneska toho bylo na mě moc, takže jsem to vypil na jeden lok. Bylo to k mému překvapení docela dobré. Yoongi se posadil na pohovku, zapnul televizi a otočil se na mě.

"Jimine?" skenoval dost zvláštním pohledem nejdřív prázdnou sklenici a pak mě.

Zazubil jsem se na něj a zvedl se od klavíru. Sklenici jsem položil na konferenční stolek a plácl sebou rovnou na Yoongiho. Ten jen povytáhl obočí a zakroutil hlavou. Dost špatně se mi leželo, takže jsem se po chvíli zvedl do sedu, kousek se posunul a zase si lehl, tak že jsem hlavu měl v Yoongiho klíně.

"Tobě ten alkohol asi hodně rychle stoupl do hlavy co?" zasmál se a jednou rukou mi začal prohrabovat vlasy.

"Ne, jen se na tobě dobře leží," zakňoural jsem, ani nevím proč.

Yoongi zas jen zakroutil hlavou a věnoval svou pozornost televizi. Nějakou dobu jsme takhle byli, než začali zprávy a bohužel zrovna mluvili o mojí mámě. Do očí se mi zase nahrnuli slzy. Rychle jsem je zamrkal, zvedl se a z obýváku zamířil do koupelny, jejíž polohu jsem si více méně pamatoval. Když jsem jí našel, zapadl jsem dovnitř a zapřel se rukama o umyvadlo. Párkrát jsem se zhluboka nadechl, nikdy jsem dobře nezvládal stres a v poslední době už jsem to fakt nedával.

"Jiminie... Jsi v pohodě?" ozval se za mnou Yoongi, po chvíli co jsem tam stál.

Jen jsem jemně přikývl a navázal s ním oční kontakt přes zrcadlo. Přišel ke mě a položil si hlavu na mé rameno.

"Neboj najdeme ji," zašeptal a pomalu mi sjel rukama po pažích a následně je přesunul na mé boky. Chvíli jsme takhle stáli a Yoongi hladil moje boky v krouživých pohybech. Pak přesunul ruce k lemu mého trička a šikovně pod něj vklouzl. Trochu jsem sebou cukl, protože měl hrozně studené ruce.

"Jiminie, nechceš dokončit to co jsme začali u tebe doma?" pošeptal mi.

~~~~~~~~~~~~~~~~~
Prosím neukamenujte mě. Já vím, že teď nevydávám, ale prostě je konec školního roku, uzavírají se známky,... Však to znáte. A navíc mi zase někam odpochodovala múza. (Jestli jí někdo potkáte tak ji okamžitě pošlete zpátky.)Tenhle díl je fakt úplně o ničem psala jsem to, když jsem čekala v šatně před tréninkem.
Další díl se pokusím napsat co nejdřív, takže čauky mňauky.