Leave me alone

Kapitola 22.

Yoongi:

Oba tam jen tak stáli a zírali na mě. Založil jsem si ruce na prsou, otočil se na patě a frustrovaně zavrčel.

"Že já jsem se na to nevysral," zařval jsem, popadl svůj kufr a vydusal po schodech.

*Jen doufám , že to nedělali u mě v pokoji.*

Jimin:

Yoongi vzal kufr, s hlasitým křikem vydupal schody a práskl za sebou dveřmi. Zarazila mě jeho reakce a to opravdu hodně. Otočil jsem se na Kooka, který měl dost podobný výraz jako já.

"Ehm... No... M-myslím že bys... asi měl jít," vykoktal jsem.

Kook přikývl a oblékl si tričko.

"Víš... On tě miluje," řekl jako by nic a připojil se mnou pohled.

¨

Vykulil jsem oči a chytil Jungkooka za límec trička.

"Z toho si nedělej prdel Kooku, to už fakt není sranda," řekl jsem chladně a rukou ukázal na dveře.

Teď byla má priorita jediné, promluvit si s Yoongim.

"To není vtip, je to pravda. Řekl mi to, už je to dávno," odsekl mi a odebral se pryč.

Teď jsem byl ještě zmatenější než před chvíli.

*Yoongi mu řekl, že mě miluje? Proč sakra...?*

Jen jsem tam stál a nevěděl co dělat. Nakonec jsem donutil své nohy, aby se pohnuly a vydal se do patra za Yoongim. Stál jsem před jeho dveřmi a přemýšlel jestli zaklepat nebo ne. Po chvíli jsem bez klepání stiskl kliku, zamčeno.

*Kurva...*

"Jdi do prdele," ozval se z pokoje Yoongi.

Jen jsem si povzdychl a obrátil oči v sloup.

"Prosím otevři, chci si promluvit," opřel jsem se čelem o dveře, tohle bude ještě na dlouho.

"Řekl jsem abys odešel, stejně není o čem mluvit."

Ještě asi půl hodiny jsem se ho pokoušel přemluvit, ale bezvýsledně. Nakonec jsem to u dveří vzdal a rozhodl se, že to zkusím oknem. Šel jsem na zahradu a začal zkoumat fasádu domu. Hrát si na Spidermana bylo pasé, jediná možnost byla to zkusit po okapu. I když jsem dost pochyboval o tom, že mě okap unese, povedlo se mi vyšplhat po něm k parapetu Yoongiho okna.

Yoongi seděl na posteli s koleny přitaženými k hrudníku. Zaklepal jsem na sklo. Gi zvedl hlavu a zmateně se rozhlédl. Jakmile mě zahlédl překvapeně vykulil oči a hodnou chvíli na mě zíral. Pak se zvedl a konečně mě pustil k sobě do pokoje.

"Jak jsi se tam proboha dostal," zeptal se, když jsem konečně stál nohama pevně na zemi.

"Vyšplhal, po okapu," ušklíbl jsem se.

Yoongi se posadil zpět na postel a já vedle něho.

"Proč si nezůstal dole s Jungkookem?" zašklebil se pro změnu on a věnoval mi dost znechucený pohled.

"Poslal jsem ho pryč."

"Měl si s ním zůstal, jsi stejná kurva jako on," prakticky to na mě vyplivl a já nevěřil svým uším.

"Nemáš mi co vyčítat, spal si s Monem," odsekl jsem mu a prudce se postavil.

"Bylo to jen jednou a v opilosti," postavil se i on.

Stál asi deset centimetrů ode mě a hleděl mi zpříma do očí.

"No a? Proto, že jsem se vyspal s Jungkookem ještě nejsem kurva," zavrčel jsem.

Nasral mě, opravdu hodně.

"To mi nevymluvíš Jimine. Stačí se jen podívat na tvůj krk a hned vím, že to nebylo jen jednou."

"To sice ne, ale alespoň si to pamatuju, víš? Nejsem jak někdo, kdo se trochu napije a jde do postele s každým. Takže si nejsem jistý, kdo z nás dvou je tu kurva," vpálil jsem mu a otočil se na patě s úmyslem odejít.

Nemělo cenu se s ním teď hádat, akorát mě vytočil. Než jsem však stihl odemknout, Yoongi mě otočil zpět čelem k sobě a přitiskl mě zády na dveře.

"A já si zase nejsem jistý kdo je větší svině, jestli ty nebo Jungkook. Pár měsíců zpátky jsem mu řekl, že tě miluju a otázka je kdy ses to dozvěděl ty," zašeptal a sklopil hlavu.

Překvapeně jsem na něho koukal.

*Takže je to pravda a já myslel, že si Kook jen dělá srandu.*

"Řekl mi to až teď, než jsem ho poslal pryč. Kdybych to věděl, tak jsem ho odmítl už ty dva týdny zpátky," odvětil jsem mu, můj hlas byl kupodivu celkem klidný a vyrovnaný.

"Chceš mi snad říct, že už si s ním spal i dřív?" zvedl znovu hlavu a chytil mě pod krkem.

Slabě jsem kývl hlavou, jak jen mi to jeho stisk dovolil.

"To je takový kretén, já ho zabiju. Přísahám, že do příštího týdne bude po něm," vykřikl Yoongi a odpochodoval si to do koupelny, která byla spojená s jeho pokojem.

Zůstal jsem tam stát. Nevěděl jsem co dělat, nechtěl jsem přijít o Jungkooka, ale zároveň ani o Yoongiho. Odlepil jsem se od dveří a vletěl jak velká voda do koupelny, kde byl zavřený Yoongi. Jakmile jsem si všiml ostrého kousku kovu v jeho ruce, okamžitě jsem mu to vytrhl, přičemž jsem si sice pořezal prsty, ale účel to splnilo.

"Říkal jsi, že zabiješ jeho, ne sebe," trochu jsem se nad tím uchechtl.

"Vždyť je to jedno, nikdo mě tu nepotřebuje," řekl trpce a po zdi se svezl k zemi.

Nedbaje toho, že z mé ruky kapala krev, klekl jsem si před něho a donutil ho se na mě podívat.