Leave me alone

Kapitola 16.

Jimin:

Když jsem se ráno probudil, Yoongi v pokoji nebyl. Zůstal jsem ležet, protože jsem se vážně necítil na to, abych opustil tenhle pokoj. Přemýšlel jsem nad včerejškem. Mé rozhodnutí bylo jasné, tátu a teď už dost možná i mámu pomstím, i kdybych pro to měl umřít a Yoongi ani nikdo jiný, mi v tom nezabrání. Přemítal jsem nad tím tak půl hodiny, když do pokoje vtrhl Yoongi.

"Jimine, ty jsi vzhůru?" zastavil se ve dveřích, když si všiml, že na něho koukám.

"Ne, jsem náměsíčný," odpověděl jsem ironicky a slezl z postele.

Yoongi svraštil obočí a našpulil rty. Ať už to udělal schválně nebo ne, jeho roztomilost neznala mezí.

"Tak promiň, že se starám," odsekl mi po chvíli a odešel.

Obrátil jsem oči v sloup a šel za ním. Našel jsem ho v kuchyni, opřeného rukama o linku.

"Yoongi promiň, ale na blbou otázku, blbá odpověď," zasmál jsem se, objal ho zezadu a nosem se přitulil k jeho krku.

Nějak jsem neměl v plánu ho pustit, protože mi to bylo příjemné. Stáli jsme tam asi pět minut, pak ze sebe Yoongi moje ruce sundal a otočil se ke mně čelem.

"Máš hlad?" jemně se usmál a pohladil mě po tváři.

Trochu jsem přikývl. Yoongi mě vzal za ruku a donutil mě se posadit na židli. Po chvíli přede mě položil misku cereálií a sklenici džusu.

"Děkuju, vážně nevím jak ti to budu splácet."

"Nebudeš muset nic," řekl Yoongi rozhodně a lehce mě políbil, dřív než jsem stihl protestovat.

Nespokojeně jsem zavrčel a Yoongi odmítavě zavrtěl hlavou. Rezignovaně jsem si povzdechl a pustil se do jídla.

"Přemýšlel jsi o tom včerejšku?" zeptal jsem se ho, když jsem dojedl.

"Zatím moc ne, ty?"

"Než jsi přišel," zašeptal jsem.

"A?"

"Věř mi, že ti do toho nic není," podíval jsem se mu do očí.

Yoongi na mě chvíli koukal, a pak mu zřejmě došlo co mám v plánu, protože se mu ve tváři odrazilo zděšení.

"Jimine to nemůžeš, jakmile se k nim pokusíš přiblížit zabijou tě," mělce dýchal a celkově vypadal, že se za chvíli složí.

Jen jsem se ušklíbl.

"Tak ať, celá moje rodina je nejspíš mrtvá a já nemám kam jít. Nemám co ztratit."

"Jimine to si děláš prdel, ne?" vykulil na mě Yoongi oči.

"Ne."

Yoongi:

*Bože to si ze mě ten kluk fakt dělá prdel, ale jak to tak vypadá, tak mu to nevymluvím...* přemítal jsem jak z toho ven, když mě něco napadlo.

"Chceš pomstu?" zeptal jsem se ho.

"Jo, přesně to potřebuju," odpověděl mi Jimin šeptem a v jeho oči se nebezpečně zablýskli.

Nadechl jsem se, že mu navrhnu to co mě napadlo, když mi začal zvonit telefon. Vytáhl jsem ho z kapsy, volal mi Namjoon.

"Nazdar, co otravuješ?"

"To je mi přivítání, máš tam někde Jimina?"

"Jestli jde o ty víš koho, tak tu není, chci mu to říct sám."

"Hope volal včera večer, našli ji. Mrtvou."

"No tak, dík za zprávu. Čau zítra."

Povzdechl jsem si, tohle není moc dobré.

"To byl ten... Namjoon? Že jo?

"Jo byl to on," sklopil jsem pohled.

"Našli tvou mámu," začal jsem, ale Jimin mi skočil do řeči.

"Je mrtvá, že?"

Přikývl jsem,: "Je mi to líto."

Jimin se hystericky zasmál a skleničku, která byla na stole vzal a třískl s ní o zem. Odešel do vedlejší místnosti a začal rozbíjet další věci.

"Jiminie myslím že tím, že rozmlátíš co najdeš si moc nepomůžeš," řekl jsem smířlivě, odpovědí mi byl další hysterický smích.

Založil jsem si ruce na prsou a obrátil oči v sloup.

*Tohle bude asi ještě dlouhý den.*

Najednou se ozvala tupá rána, docela jsem se lekl. Podíval jsem se zpět na Jimina. Seděl na zemi, opřený o zeď a zíral před sebe. Došel jsem k němu a objal ho.

"Vážně chceš tu pomstu?" zeptal jsem se po chvíli, když se trochu uklidnil.

"Víc než cokoliv," zašeptal do mého ramene.

"Máš ji mít," řekl jsem a políbil ho do vlasů.

"Cože?" Jimin se ode mě odtáhl a trochu vyděšeně na mě zíral.

"Víš, původně jsem chtěl říct, že tě pomstím já, protože se o tebe bojím a nechci, aby se ti něco stalo, ale... Přidáš se k nám, ke mně a ke klukům?"

"To jakože, se mám přidat do toho tvého gangu, či co to je?" pozvedl obočí.

"Jo. Myslím, že k nám zapadneš," pousmál jsem se.

"A-ale co tam budu d-dělat? Sám si řekl, že oni jsou profesionální zabijáci, ty víceméně taky a já..."

"To co jsi předvedl při prvním setkání s Joonem... Jimine ty to máš v krvi. Tvůj táta byl nejlepší a ty jsi po něm..." chtěl jsem ještě pokračovat, ale Jimin mi skočil kolem krku.

"Děkuju, strašně moc ti děkuju. Vážně nevím, jak se ti za všechno odvděčím," zašeptal mi do ucha.

"Stačí když se nenecháš zabít."

"Pokusím se, ale pro pomstu udělám cokoliv."

Tady teprve začala celá podstata děje, takže... Tak jo já padám, doufám že jste si to užili a necháte mi tu nějaký pěkný komentář, ať vím jestli to mám vydávat dál.