Leave me alone

Kapitola 9.

Yoongi:

U Joona jsem byl asi jen půl hodiny. Potřebovali jsme vyřešit pár věcí, kvůli nedělní aukci. Moje parta je jedním ze dvou stěžejních dovozců zbraní v Soulu, nelegálním samozřejmě. Naše akce byli hodně dobře utajované, museli být, nikomu z nás se za mříže nechtělo. Potom co jsem se dostal domů, jsem i přes značnou nechuť začal uklízet u sebe v pokoji. Když jsem měl hotovo lehl jsem si na postel a po chvíli usnul.

Jimin:

Odemkl jsem dveře do našeho domu.

"Mami jsem doma," křikl jsem sotva jsem za sebou zavřel dveře.

"Ahoj zlato," mamka vyšla ze dveří kuchyně a políbila mě na tvář.

Omluvil jsem se jí a šel k sobě do pokoje. Zapnul jsem notebook a zkontroloval facebook. Měl jsem vážně hodně zpráv od Taeyonga. Vylovil jsem z kapsy svůj telefon a teprve teď jsem si všiml, že mi včera asi pětkrát volal.

*No jo, včera jsem měl na práci lepší věci,* při téhle myšlence jsem se uchechtl.

Odepsal jsem mu, notebook vypnul a z batohu vyhrabal úkoly, které jsme měli na víkend zadané. Jelikož jich bylo celkem hodně zabralo mi to skoro celé odpoledne. Když jsem měl hotovo rozhlédl jsem se po pokoji a přemýšlel co dělat. Vždy jsem měl pár dní v týdnu dohodnutý přístup do tělocvičny nedaleko našeho domu. Tenhle týden to vycházelo právě na dnešek, ale vzhledem k mým včerejším aktivitám, tancování nepřipadalo v úvahu, proto jsem se s notebookem uvelebil v posteli a pustil si film. Stejně jsem ho skoro nevnímal a celou dobu přemýšlel nad Yoongim.

*Změní se teď mezi námi něco?*

O dva týdny později:

Už je to dva týdny, dva zasraný týdny, od toho co jsem se vyspal s tím idiotem sedícím přede mnou a od té doby se mnou nepromluvil. Sice jsem za ním mohl jít já, ale já se nehodlám nikomu doprošovat.

Zrovna jsem čekal nedaleko od školy na Taeho, když jsem zahlédl kousek ode mě pár velice známých postav.

*Aron a jeho poskoci. A kurva.*

Sklopil jsem hlavu a doufal, že si mě nevšimli. Ovšem opak byl pravdou, jejich kroky směřovali přímo ke mě.

"Ale, ale kohopak to tu máme? Naše buznička. Kde máš Yoongiho, aby tě zachránil, hmm?" začal na mě Aron tím svým arogantním tónem.

Neudržel jsem se a dal mu pěstí. V ten moment se na mě vrhl zbytek jeho party. Zatáhli mě za roh, do slepé uličky, kam nebylo vidět. Dva mě drželi a další mě začali mlátit. Hlavně do břicha. Po tom co mě jeden z nich silně praštil, bůh ví čím, přes hlavu jsem omdlel.

Pomalu jsem se začal probouzet, když jsem cítil jak mě někdo jemně pleská po tváři.

"Jimine, bože co se ti stalo?" slyšel jsem Taeyongův roztřesený hlas.

"A-Aron," dostal jsem ze sebe a znovu se odebral do tichých hlubin bezvědomí.

~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~

Probral jsem se, s nesnesitelnou bolestí hlavy, v nemocnici.

"O můj bože zlato, ani nevíš jak jsem se o tebe bála!" vykřikla mamka a vrhla se ke mě.

"Ne-nekřič mami p-prosím, bolí mě hlava," zašeptal jsem.

"Promiň, jen jsem ráda, že jsi v pořádku," usmála se na mě a opět se posadila.

Po chvíli už ale musela odejít, protože končili návštěvní hodiny. Přišla sestra nacpala mi nějaké prášky, zkontrolovala všechno možné a zase odešla a já opět spadl do říše snů.

Yoongi:

Dva týdny jsem s Jiminem nemluvil. Nikdy bych tomu nevěřil, ale já z toho měl strach. Po tom co se stalo, jsem si uvědomil, že k němu něco cítím.

Dnes jsem byl rozhodnutý za ním jít. Celý víkend jsem se na to připravoval a přemýšlel co mu vlastně řeknu. Seděl jsem ve třídě a čekal až přijde. Začalo zvonit a on stále nepřišel.

*To je divný, on nechodí pozdě,* z přemýšlení nad Jiminem, mě vytrhl příchod učitele.

Když Jimin nedostavil tu svou výstavní prdel ani v úterý, dospěl jsem k názoru, že je nemocný. Z tohoto omylu mě ovšem vyvedl Aron, kterého jsem potkal v pátek.

Zrovna jsem byl na cestě domů, když jsem potkal Arona na chodbě.

"Nazdar Yoongi, jak je tvojí buzničce?" uchechtl se.

Nijak jsem to nekomentoval a beze slova odešel. Cestou domů jsem, nevím proč, přemýšlel o tom na co se ptal.

*Jak je... Jak mu je. No do prdele, on mu něco udělal.*

"Já jsem takový debil," vykřikl jsem nahlas.

Potom mi došlo, že jsem na ulici a rozběhl jsem se domů. Vpadl jsem dovnitř, vyběhl k sobě do pokoje, batoh hodil na zem a rychle jsem se převlékl. Potom jsem popadl klíče od auta a vydal jsem se k Jiminovi domů.

Zdravím A.R.M.Y's. Tak jsem tu po dlouhé době s dalším dílem. Vážně se moc omlouvám, měla jsem nějaké divné období a tři týdny jsem vážně nenapsala ani čárku. Plus jsem byla na lyžáku a tam se vážně psát nedalo.

Jinak jak se vám to líbí? Už to zase začíná být moje. ^^ (Já nejsem masochysta. No možná malinkato.) Tak votujte a komentujte, ať vím jestli v tom tu mám pokračovat.
BTW: Omlouvám se za chyby. Vážně už nemám sílu to po sobě kontrolovat. ><