Leave me alone

Kapitola 20.

Yoongi:

Namjoon se prudce posadil a chytil se za hlavu. Tiše jsem se zasmál, i když jsem na tom byl ještě hůř jak on, tahle opilecká rána vždy stála za to.

"Myslíš, že o tom někdo ví?" zeptal se, když bolest ustoupila a on se trochu narovnal.

"Před chvíli tu byl Jimin," povzdechl jsem si a trochu se zavrtěl, protože se mi skrz bolest špatně sedělo.

Trochu mě překvapil Namjoonův soucitný a zároveň vědoucný pohled.

"Mrzí mě to. Sice nevím co mezi vámi je nebo bylo, ale vidím jak se na něho díváš," prohrábl si vlasy a povzdychl si.

"A-asi bych měl jít, uvidíme se zítra," řekl ještě předtím, než se oblékl do boxerek a kalhot a s tričkem v ruce odešel.

Ani jsem nějak nestihl zareagovat, jen jsem tam seděl a čuměl před sebe do zdi.

*Teď sis to slušně posral,* nadával jsem si a v duchu se pořádně propleskl.

Asi po půl hodině jsem se konečně donutil zvednout a jít za Minem. Prošel jsem celý dům a nemohl ho najít. Nakonec jsem ho přeci jen našel sedět v kuchyni nad miskou cereálií. Když si mě všiml sklopil hlavu a dělal, že tam nejsem.

"Jimine... Já..," začal jsem, ale on mi skočil do řeči.

"Nemáš mi co vysvětlovat, do toho s kým co děláš, mi vůbec nic není," řekl bez jakýchkoliv emocí, zvedl se od stolu misku hodil do myčky a odešel.

Ještě z chodby jsem slyšel jak na mě křičí něco to tom, že bych měl balit. Nechápal jsem co tím myslí, ale pak jsem zavadil pohledem o kalendář a došlo mi to. Dneska mám odletět do L.A. . Koukl jsem po hodinách a zhrozil se, protože do odletu zbývali asi tři hodiny. Letěl jsem do svého pokoje jak blesk, ještě jsem se u toho málem zabil na schodech. Vytáhl jsem loďák a začal do něho házet věci.

Jimin:

Když jsem se vzbudil, čekal jsem, že budu mít kocovinu jako prase, ale kupodivu jsem byl relativně v pohodě. Včera jsme to s tím alkoholem opravdu docela přehnali. Vzbudil jsem všechny ostatní. Jungkooka bolela hlava, tak jsem šel hledat prášky proti bolesti a Jin se pak nabídl, že ho vezme domů. Rozloučil jsem se s nimi, a když odjeli, došlo mi že s námi včera byl i Yoongi a Namjoon. Šel jsem se podívat k Yoongimu do pokoje. Dveře jsem se zavrzáním otevřel a pohled mi padl na Yoongiho s Namjoonem, jak leží vedle sebe, nazí...

Trochu mě to rozhodilo, přeci jen jsem do Yoongiho zamilovaný už víc jak půl roku. Ale na druhou stranu, mu nemám co vyčítat, neví o tom, že ho miluju a já sám spím s Jungkookem. Vycouval jsem ze dveří a zavřel za sebou. Šel jsem do kuchyně, abych mohl umlčet svůj kručící žaludek. Sedl jsem si ke stolu s miskou cereálií. Asi po pěti minutách jsem zahlédl v chodbě Namjoona, který za sebou následně bouchl dveřmi. Chvíli jsem tam zaraženě seděl a čekal kdy se přižene Yoongi. Asi půl hodiny se nic nedělo a já skoro nic nesnědl. Pak se z horního patra ozvaly kroky, které se následně přesunuly na schody a následně se Yoongi přihnal do kuchyně. Sklopil jsem pohled na misku s cereáliemi, ze kterých se za tu půl hodinu stala rozmočená nechutná kaše.

"Jimine... Já..,", skočil jsem mu do řeči než stihl dokončit větu.

"Nemáš mi co vysvětlovat, do toho s kým co děláš mi vůbec nic není," odvětil jsem mu a snažil se, aby se mi nezlomil hlas.

Kupodivu se mi to i povedlo. Zvedl jsem se od stolu vyhodil zbytky svojí nesnědené 'snídaně' misku, dal do myčky a šel do svého pokoje.

"Mimochodem měl bys začít balit," křikl jsem na něho ještě z chodby.

Byl jsem docela rád, že má dneska odjet na týden pryč. Alespoň budu mít čas vymyslet jak dál. Vzal jsem telefon a napsal Jungkookovi.

- Ahoj Jungkookie, už je ti líp?

Jungkook- Už je mi dobře ^^ Potřeboval si něco?

- No... Napadlo mě jestli bys tu nechtěl být pár dní se mnou.

Jungkook- Hmm... Proč ne :* Stavíš se pro mě?

- Okolo čtvrtý jsem u tebe... Slíbil jsem Yoongimu že ho odvezu

Jungkook- budu tě čekat ;)

Pousmál jsem se na tím. I když jsme spolu spali, bral jsem ho jako mladšího bráchu. Lehl jsem si do postele a pustil si nahlas písničky. Dvě hodiny uběhli jako voda a Yoongi přišel s tím, že bychom měli jet.