Leave me alone

Kapitola 24.

Jimin:

Na půl jsem seděl, opřený o zeď Yoongiho pokoje, s ním v náručí.

"Lásko nespi," šťouchl jsem ho do tváře.

Yoongi roztomile zamručel, víc se ke mě přitulil a ruce mi obmotal okolo pasu. Trochu jsem se zasmál a políbil ho do vlasů. Tohle nemohlo být dokonalejší. Asi čtvrt hodiny jsem pozoroval spícího cukříka než jsem usnul taky.

~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~

Yoongi:

Probudil jsem se v Jiminově náruči. Slastně jsem vydechl, byl to skvělý pocit. Chvíli jsem ještě ležel, pak jsem se opatrně vyvlékl z jeho objetí a odebral se do koupelny. Osprchoval jsem se a do pokoje šel jen v ručníku. Všiml jsem si, že na mě Jimin kouká. Jen jsem se usmál, oblékl si boxerky a odešel, protože jsem měl hlad. Přemýšlel jsem co bych mohl uvařit. Nakonec jsem se rozhodl pro trochu nostalgie a udělal stejné jídlo, které jsem s Jiminem jedl úplně poprvé.

Když jsem to měl hotové, šel jsem za ním, se ho zeptat jestli má hlad. Srazili jsme se na schodech, takže jsem málem spadl, kdyby Jimin nebyl tak pohotový a nechytil mě.

Jimin:

Když jsem se probudil, byl jsem sám. Chvíli mi trvalo, než jsem se pořádně probral a uvědomil si, co se vlastně předtím stalo. Vlastně mi to došlo ve chvíli, kdy Yoongi vyšel z koupelny jen v ručníku. Přivřenýma očima jsem sledoval každý jeho pohyb. Když si všiml, že ho sleduju, usmál se hodil na sebe boxerky a odešel z pokoje.

Plácl jsem sebou zpět do postele a začal přemítat o tom, jak to teď všechno vlastně bude, a taky o tom jaký bude vztah mezi Yoongim, Jungkookem a mnou. Asi o půl hodiny později, jsem se vyhrabal z peřiny a šel hledat Giho. Srazili jsme se na schodech a Yoongi by z nich spadl, kdybych ho nechytil.

"V pohodě?" zeptal jsem se a přitáhl si ho do náruče.

"Jo. Akorát jsem se tě šel zeptat, jestli nemáš hlad," zamumlal mi do ramene.

Potutelně jsem se usmál.

*On je fakt zlatíčko.*

Trochu jsem se od něho odtáhl.

"Uvařil jsi něco?" zeptal jsem se a on jen přikývl.

V tu samou chvíli se otevřeli vchodové dveře.

"Eh... A-ahoj kluci," ozval se trochu překvapený Namjoon.

Oba jsme se s Yoongim jak na povel otočili. V tu chvíli mi došlo, že jsme oba polonazí. Rapmon na nás koukal takovým divným pohledem.

"O-omluvíš nás na chvíli?" vyhrkl jsem, a aniž bych počkal na jeho odpověď popadl jsem Yoongiho za ruku a táhl ho do pokoje.

Zabouchl jsem dveře a zády se o ně opřel. Koukl jsem na Yoongiho, který sotva zadržoval výbuch smíchu. Položil jsem si hlavu do dlaní a začal se smát s ním.

"Pojď ať dlouho nečeká," řekl Yoongi mezi tím, co se snažil přestat smát a obléknout se.

Hodil jsem na sebe tričko a tepláky. Yoongi ke mně přišel, propletl se mnou prsty a vtiskl mi krátký polibek, pak jsme se ruku v ruce vydali za Namjoonem. Svalil jsem se na gauč, stáhl si Yoongiho do klína a objal ho okolo pasu. Namjoon seděl proti nám v křesle.

"Už jste si to konečně přiznali?" řekl najednou s úsměvem.

"Cože?" vyhrkli jsme s Yoongim oba na jednou.

"Věřte mi, těch vašich pohledů si nešlo nevšimnout," zakřenil se.

Vyměnili jsme si s Yoongim nechápavý pohled a oba pokrčili rameny.

"Proč si vlastně přišel?" změnil jsem téma, protože mi v tuhle chvíli bylo fakt trapně.

"No, za ten týden co byl Yoongi pryč, jsem zjistil pár zajímavých věcí," ušklíbl se Namjoon tajemně.

Yoongi mu naznačil, aby pokračoval.

"Za dva týdny přivezou Kwakovu gangu dost velkou a drahou zásilku. S ní nás budou schopní odříznout na několik měsíců," řekl Joon a čekal na Yoongiho reakci.

Yoongi ze sebe sundal mé ruce a prudce se postavil.

"Zjisti všechno co se dá a hlavně co budeme potřebovat, já seženu lidi. Nesmí se k nim dostat," řekl rozhodně a Namjoon se potutelně usmál,: "Doufal jsem, že to řekneš."